Soudce s výší trestu vyčkával, protože dlouho nebylo jasné, zda nejvyšší britský trest může uložit.
Soudní síň při vynášení výše trestu zažila dramatické chvíle. Když soudce započal svou řeč, Michael Adebolajo i Michael Adebowale se začali prát s vězeňskou stráží. Ty je odvlekla do cel o podlaží níž. Křik Adebolaja byl slyšet i z patra pod soudní síní, popsal zpravodaj televize Sky News Mark White.
Zuřivou reakci islamistů vyvolala podle britských médií slova soudce Nigela Sweeneyho o jejich extremistickém přesvědčení. "Před časem jste oba konvertovali k islámu. Poté jste se oba radikalizovali a stali se extremisty, přijali jste názory, které - jak bylo řečeno už jinde, jsou zradou islámu," pronesl soudce.
Adebowale se rozzuřil, osočil soudce ze lži a jeho komplic se k němu přidal. "Alláhu Akbar," křičel Adebolajo, zatímco Adebowale hrozil: "Vy (Británie) a Amerika nikdy nebudete v bezpečí." Přitom napadl i vězeňskou stráž, která ho srazila k zemi. Poté, co je odvedla, soudce rozhodl pokračovat i v jejich nepřítomnosti.
Vražda Rigbyho |
Doživotí bez možností propuštění u soudu dostal Michael Adebolajo, který byl podle soudce vůdcem vražedné akce. Michael Adebowale dostal sice také doživotí, ale s možností propuštění po 45 letech.
Napjatá situace byla i před soudní síní v Londýně, známou jako Old Bailey. Na rozsudek dorazili příznivci krajně pravicové Britské národní strany (BNP) a donesli několik maket šibenic. Pro dvojici vrahů žádali trest smrti (jenž Británie nemá). "Pověste je," křičeli. Policie na místě vše hlídala, několik lidí zadržela. BNP už po vraždě Rigbyho čelila kritice, že vyvolává rasové napětí mezi Brity.
K soudu přišla i nejbližší rodina mladého vojáka - jeho nevlastní otec Ian Rigby, matka Lyn Rigbyvoá i sestry Sara McClureová a Chelsea Rigbyová. Všichni na sobě měli stejná černá trička s fotografií vojáka a vzkazem: Spravedlnost pro Lee Rigbyho. Dorazila i Rigbyho manželka, s níž měl malého syna. Rodina byla po agresivním výstupu obou vrahů viditelně otřesena, jeden z příbuzných dokonce potřeboval lékařské ošetření.
Osmadvacetiletý Michael Adebolajo a o šest let mladší Michael Adebowale zaútočili na pětadvacetiletého vojenského bubeníka Lee Rigbyho loni v květnu v londýnské čtvrti Woolwich, když byl mimo službu. Nejprve ho srazili autem. Poté se na něj vrhli s mačetou a nožem. Ubodali ho a pokusili se mu i uříznout hlavu. Křičeli, že se mstili za smrt muslimů, které zabili britští vojáci.
Policie je zadržela na místě a soud nad nimi v prosinci vynesl ortel: vinni. Porota byla jednotná, o vině nebylo pochyb. Brutální vraždu zachytily i kamery. Nejen ty bezpečnostní, ale běsnění dvou Britů s nigerijskými kořeny natočili také kolemjdoucí na své mobily.
Útočníci unikli pouze obvinění z pokusu o vraždu policisty po vraždě Rigbyho. Na záběrech bylo vidět, jak se Adebolajo řítí na policisty s nožem. Muži zákona však oba útočníky, kteří s sebou měli i pistoli, zneškodnili. Oba je postřelili.
Adebolajo i Adebowale se narodili v Británii nigerijským rodičům a oba patřili svého času k místním kriminálním gangům. Původně byli křesťané, časem se však uchýlili k radikálnímu islámu. První z mužů u soudu vraždu Rigbyho zdůvodňoval tím, že uposlechl Alláhův příkaz a je součástí širší války mezi Západem a islámským světem.
Rigbyho vražda šokovala Británii nejen brutalitou, ale i celkovým přístupem obou obžalovaných. Vláda Davida Camerona čin označila za teroristický akt. Obžaloba to tak nenazvala, byť Adebolajo u soudu hlásal, že miluje al-Káidu.
Rozsudek až po precedentu
Soudce sice vyřkl ortel o vině už v prosinci, s vynesením výše trestu ale vyčkával. Čekal, jak rozhodne pětice nejzkušenějších soudců odvolacího soudu ve zcela jiném případě surového vraha, jenž však byl pro britské soudnictví klíčový.
Rozhodovali zároveň i o tom, zda je britské soudnictví kompatibilní s evropskou úmluvou o ochraně lidských práv. Evropský soud pro lidská práva totiž loni britské doživotní tresty bez možnosti propuštění označil za nehumánní a navrhl, aby zločinci mohli žádat po 25 letech o přezkoumání a propuštění. Podobně je tomu i v Česku, kde lze o podmínečné propuštění žádat po dvaceti letech.
Minulý týden ale zmíněný odvolací soud dospěl k závěru, že tresty bez možnosti propuštění jsou kompatibilní s úmluvou a soudy je mohou dále ukládat. Na rozdíl od Štrasburku totiž tvrdí, že i odsouzenci na doživotí mají v Anglii a Walesu naději na eventuální propuštění. A to za výjimečných okolností, například když je zločinec nevyléčitelně nemocný.
V takovém případě může žádat ministra spravedlnosti o předčasné propuštění. Svým rozhodnutím odvolací soud nadchnul řadu Britů, kteří výtky Štrasburku vnímají jako zásah do britské suverenity.
22. května 2013 |
