V jednom z nejikoničtějších příběhů dobývání odlehlých končin dorazil Robert F. Scott k ledovcovým břehům Antarktidy právě na Terra Nově. Jeho tým dobyl jižní pól v lednu 1912. Ke své smůle zde však zjistili, že je o několik týdnů předběhla norská výprava Roalda Amundsena a urvala prvenství pro sebe.
Bílá pláň a promrzlé dlaněOd velkého boje o jižní točnu už uplynulo 100 let  Norský premiér odhaluje na jižním pólu Amundsenovu bustu z ledu při slavnostním ceremoniálu v den stého výročí (14. prosince 2011) |
Při zpáteční cestě pak britská výprava nedokázala dojít k základnímu táboru a navždy zůstala v zasněžené pustině. Loď Terra Nova však žila svůj příběh dál. Její pouť skončila až o jednatřicet let později.
Za druhé světové války vezla zásoby na arktické základny a potopila se po srážce s ledovcem, popisuje web britského BBC.
Odborníci z amerického Schmidtova institutu pro výzkum oceánu slavnou loď objevili, když testovali nové sonary. Výzkum odhalil na dně ležící neznámý předmět dlouhý 57 metrů, tedy přesně jako ztracená loď.
Do mrazivých hlubin proto následně putovala speciální kamera Shrimp (kreveta), která měla předmět prozkoumat. Záběry odhalily dřevěné zbytky vraku i vedle ležící komín.
Odborníci záběry porovnali s dobovými snímky lodi a definitivně potvrdili, že se jedná o Scottovu loď. Objev potěšil zejména historiky ze skotského Dundee, kde byla loď kdysi postavena. "Příběh Terra Novy opravdu stojí za to. Prožila toho opravdu hodně a právem patří mezi to nejlepší, co naše zdejší doky vyprodukovaly," hrdě popisuje Brian Kelly z tamního muzea Discovery Point.
"Je neuvěřitelné, že se jedna z nejslavnějších lodí najde přesně v rok, kdy se připomíná sté výročí její velké plavby na jižní pól," dodává.
Poníci, saně i souhra okolností
Neúspěch Scottovy expedice je dodnes předmětem debat. Britové dosáhli jižního pólu o čtyři týdny později nejen kvůli neefektivním shetlandským poníkům, ale i proto, že nebyli tak dobří na lyžích jako Norové.
Nevyplatila se ani sázka na motorové saně, protože Scott na poslední chvíli vyřadil z týmu jejich konstruktéra a následné defekty pak nebyl nikdo schopen opravit. Tato špatná výchozí logistika měla za následek, že Scottův tým musel umístit hlavní překladiště o 31 mil blíže základnímu táboru, než plánoval. Vysílenou trojici pak zastihla smrt jedenáct mil od něj.
Britové dále nezvolili tak kvalitní stravu jako Norové, na cestu zpět jim proto chyběla energie. Neumisťovali navíc tak důkladně záchytné body a do poslední chvíle s sebou táhli geologické vzorky (více o dobývání jižního pólu zde).
Srovnání Amundsenovy a Scottovy trasy
