„Historie byla ze sta procent zfalšována. Nikdo nenapíše, že celá idea je postavena na pozici proti Rusku,“ svěřil se Filip britskému listu. „Tehdy byl v politbyru Sovětského svazu pouze jeden čistokrevný Rus, a ten hlasoval proti invazi. Brežněv byl z Ukrajiny. Většina invazních armád byla ukrajinská,“ podotkl šéf českých komunistů.
Podle něj pro invazi nejsilněji horovali vůdci sovětských satelitů jako bylo Východní Německo, Polsko a Maďarsko, kteří vnímali Pražské jaro jako ohrožení vlastní moci. Invaze byla podle Filipa „realitou bipolárního rozdělení světa“ pramenící ze studené války. Vinu dává i Alexandru Dubčekovi, který podle něj o invazi věděl dva dny dopředu, ale nevaroval veřejnost.
Filip rovněž v rozhovoru pro The Guardian odmítl, že by se KSČM měla za padesát let staré události omlouvat. „Osobně si myslím, že to nebude odpuštěno. Ale KSČM nemůže cítit žádnou odpovědnost za osmašedesátý. Bylo to rozhodnutí pěti zemí Varšavské smlouvy,“ dodal s tím, že invaze způsobila velké škody mezinárodnímu socialistickému hnutí a vedla i ke zhroucení komunismu ve východní Evropě v roce 1989.
The Guardian ve svém textu nazvaném „Čeští komunisté čelí hořkému dědictví Pražského jara“ píše, že KSČM v době výročí čelí rostoucímu nepřátelství české veřejnosti. A to ve chvíli, kdy se o jejich podporu opírá menšinová vláda Andreje Babiše a komunisté se tak ocitli nejblíže moci za posledních třicet let.
Filipův výrok zaujal ruská i ukrajinská média
Text britského listu zaujal i média na Ukrajině a v Rusku. Například ukrajinský zpravodajský portál Unian ho publikoval pod titulkem „Komunistická strana Česka obviňuje Ukrajinu z udušení Pražského jara“. S podobným titulkem přišla ruská agentura Regnum či web doněckých separatistů Novorosinform.
Filipova stanoviska si povšimla i ruská Federální zpravodajská agentura (FAN), která podle západních zpravodajských služeb patří k největším ruským výrobcům a distributorům falešných zpráv. „V Evropě obvykle bývá ze silového potlačení českých reforem obviňována Moskva, ale vůdce KSČM Vojtěch Filip upozornil na to, že operaci Dunaj inicioval generální tajemník ÚV KSSS Leonid Brežněv – etnický Ukrajinec,“ píše FAN.
Ukrajinský web Vesti-ua v této souvislosti napsal, že národnost Brežněva, který se narodil na východě Ukrajiny nedaleko tehdejšího Dněpropetrovska (dnes Dnipro), se v oficiálních dokumentech neuvádí jednotně. V některých je uveden jako Rus, v jiných jako Ukrajinec.
Podle historických dokumentů bylo v roce 1968 v sovětském politbyru, jmenovaném dva roky předtím, jedenáct lidí. Kromě Brežněva to bylo pět Rusů, jeden Bělorus, jeden Lotyš a Ukrajinci Nikolaj Podgornyj, Dmitrij Poljanskij a Pjotr Šelest.
Ukrajinci: KSČM je advokátem zločinů Ruska
Ukrajinské velvyslanectví v Česku na Twitteru Filipovy výroky označilo za nesmysl. „Považujeme za zbytečné komentovat nesmysly, vyslovené Stranou, která nejen je důsledným advokátem zločinů Ruska, zejména jeho agrese na Ukrajině, ale zřejmě převzala kremlevské metody lží a manipulací s historií,“ uvedla ambasáda.
Považujeme za zbytečné komentovat nesmysly, vyslovené Stranou, která nejen je důsledným advokátem zločinů Ruska, zejména jeho agrese na Ukrajině, ale zřejmě převzala kremlevské metody lží a manipulací s historií. Proto raději dáváme slovo G. Orwellovi. https://t.co/JEqYXWw8Sp https://t.co/B6dyzLROK8
Filipovy názory odsoudil i šéf ODS Petr Fiala. „Komunisté se nemění – i se svými výmysly, obdivem k Moskvě, bagatelizováním zločinů a falšováním historie, v čemž vždy vynikali,“ napsal na Twitteru.
Podle historika Petra Blažka je sice pravda, že při invazi byly nasazeny i sovětské jednotky dislokované na Ukrajině, ty ale rozhodně nelze označit za ukrajinské. „Byly to sovětské jednotky a neměly nic společného se současnou Ukrajinou,“ uvedl pro iDNES.cz Blažek.
Filip se podle něj snaží u okupace Československa převrátit role, protože srpen 1968 bývá připomíná v souvislosti s okupací Krymu. „Jednak se snaží představovat Sovětský svaz jako autentickou federaci plnoprávných států. To je samozřejmě nesmysl, byl to centralizovaný komunistický stát. Za druhé se snaží marginalizovat a zatemnit podstatu, že ten, kdo sem posílal tanky, byla Moskva, protože v Moskvě sídlilo vedení Komunistické strany SSSR.“
Podle Blažka pravdě neodpovídá ani Filipovo tvrzení, že komunističtí vůdci v sovětských satelitech byli důraznější než Brežněv. Mezi radikální stoupence invaze sice lze počítat východoněmeckého Waltera Ulbrichta či polského Wladyslawa Gomulku, ale například postoj maďarského Jánose Kádára byl složitější.
„Kádár dlouho nebyl tak kritický. Přitom v roce 1956 byla role Gomulky a Kádára opačná: Gomulka zachránil Polsko před sovětskou invazí a byl vnímán jako národní hrdina, ale velmi záhy začal utahovat šrouby. Naopak Kádár se po potlačení maďarského povstání postavil do čela maďarských komunistů jako představitel kolaborantské vlády, ale na konci 60. let patřil k umírněným představitelům v diskusi, co dělat s Pražským jarem,“ vysvětluje Blažek.
