Vědci z pařížského Pasteurova ústavu podle BBC upozorňují, že kmen eboly, který již téměř rok decimuje západní Afriku, podle dosavadních zjištění mutuje. „Víme, že se virus hodně mění,“ připustil pro britskou stanici jeden z výzkumníků Pasteurova ústavu Anavaj Sakuntabhaj. Právě odborníci z tohoto pařížského vědeckého zařízení s více než stoletou historií byli těmi, kdo loni v březnu epidemii eboly v západní Africe identifikovali.
Nyní se ale obávají, že by virus mohl zmutovat takovým způsobem, že by stal sice méně smrtelným, ale o to snadněji přenosným. Na tuto myšlenku je přivádí zjištění, že se mezi nemocnými vyskytují pacienti s minimálními příznaky či zcela bez nich. „Zaznamenali jsme několik případů, kdy lidé neměli vůbec žádné symptomy,“ vysvětluje Sakuntabhaj a dodává, že právě tito lidé by mohli být těmi, kdo by mohli virus snáze šířit. Namítá však jedním dechem, že se jedná zatím pouze o hypotézu na základě dosavadního výzkumu.
On a jeho kolegové budou nyní zkoumat stovky krevních vzorků odebraných nakaženým v Guineji, aby zjistili, jakým způsobem virus přesně mění svoji strukturu a jestli by se do budoucna nemohl stát snáze přenosným, jak se obávají. „Potřebujeme vědět, jak se virus mění, abychom drželi krok s naším nepřítelem,“ vysvětluje badatel.
Asymptomatické případy se podle odborníků objevily i při dřívějších epidemiích. Jestli je však nyní podíl nakažených, kteří nevykazují žádné příznaky, vyšší než dříve, nyní zjišťují.
Čím déle se virus šíří, tím spíše může zmutovat
Mutace virů obecně nejsou ničím neobvyklým, je to přirozený proces, kterému podléhá řada z nich. V případě eboly však nejsou takovéto změny až tolik časté, upozorňuje epidemiolog Roman Prymula. „Je to onemocnění, které poměrně rychle například vyhubí vesnici, kde se nákaza objevila, a zase zmizí,“ vysvětluje příčinu toho, proč se mutace u eboly nestihly v dřívějších případech příliš projevit.
Nynější epidemie je však podle odborníků bezprecedentní nejen co do počtu nakažených, ale rovněž rozsahu. Již neplatí, že by se týkala pouze odlehlých, izolovaných komunit, jako tomu bylo většinou při předchozích nákazách.
Od počátku epidemie loni v březnu se ebolou nakazilo přes 22 tisíc lidí, přičemž skoro 9 tisíc z nich nemoci podlehlo. Navzdory tomu, že v posledních týdnech zdravotníci zaznamenali vůbec nejnižší počet nově nakažených od počátku epidemie (více o tom zde), vyhráno ještě není.
Možnému mutování viru totiž nahrává doba, po kterou se mezi lidmi šíří. „Když epidemie probíhá dlouho, je vyšší pravděpodobnost, že může nějaká mutace vzniknout,“ vysvětluje Prymula. A pokud by se skutečně vyskytla mutace, která by byla nebezpečná z hlediska přenosu viru, vyletěly by podle něj počty nakažených nahoru.
Obrana proti tomu, aby ebola nemutovala, reálně neexistuje. U zvířat se hrozbě případného mutování viru předchází hromadným vybíjením chovů.
