Před pár lety svět sledoval krizi, která Venezuelany srazila k zemi. Nebyly léky, základní potraviny, země se zmítala v chaosu, mnozí raději emigrovali. Vůdce Nicolás Maduro čelil vyzyvateli Juanu Guaidóovi, do něhož Západ vkládal naděje, že by stát bohatý na ropu mohl navést k demokracii. Předčasně, Maduro opozici potlačil a Guaidó upadl v nemilost i u svých kolegů.
Dnes už se zbídačená země výrazně zvedá. A jak píše americký list The New York Times, na socialistický režim je v ulicích Caracasu k vidění až nečekaný luxus. Kabelky od Prady, víc než dvoumetrové televize, nová prodejna sporťáků Ferrari. Restaurace na vrcholu jeřábu nabízí výhled na město. „Kdy naposledy jste udělali něco poprvé?“ ptá se hostů tamní bavič.
Venezuela se odklání od socialismu a začíná vzkvétat. V zemi vznikají i kasina |
Vláda už ekonomickou krizi zmírnila třeba zrušením zákazu obchodu v dolarech. Byznys se tak do Venezuely úspěšně vrací. Poté, co Madurova vláda slíbila, že obnoví jednání s opozicí, americká administrativa uvolnila licenci společnosti Chevron, která tak může ve Venezuele těžit ropu. Zisky se podle NYT použijí na splacení dluhů, které venezuelská vláda u firmy má.
Venezuela víc než dřív prostřednictvím Íránu dodává ropu Číně a z izolace už Maduro vyšel i u zbytku Latinské Ameriky, kde se levice v posledních měsících chopila moci i v dalších zemích. A sám Maduro se s heslem „Venezuela je opravená“ pochlubil, že ekonomika loni porostla o 15 procent. Růst zaznamenal i export a výběr daní.
Podle některých ekonomů je však zavádějící takto srovnávat současnost s léty extrémního úpadku, kdy byla inflace i dva miliony procent. Vedle vzkvétající Venezuely je navíc ještě druhá realita, pořád stejně ponurá jako před lety. Velká část populace stále žije v hrozných podmínkách a v obchodech lidé nakupují za astronomické ceny.
Amerika láká Venezuelu z ruského objetí. V první řadě jde o ropu |
Výsledkem tak je, že se národ rozdělil na ty, co mají, a ty, co nemají. Z rovnostářské Venezuely je nyní jedna z nejvíce nerovných společností na světě, píše NYT s odkazem na data caracaské univerzity Andrése Bella. Míra chudoby se sice snížila, ale i přesto v ní žije nejméně polovina Venezuelanů. A každé třetí dítě tam k loňskému květnu trpělo podvýživou.
Pro mnohé Venezuelany je dnes luxusem i pitná voda, jak k nedávnému Světovému dni vody upozornila reportáž agentury AP z chudého předměstí Caracasu. Poté, co pitná voda přestala téct z kohoutků, vláda dočasně posílala cisterny. Pak už nejezdily ani ty a dodávek vody se chopili soukromníci.
Ti prodávají 200 litrů vody za dva dolary (44 korun). Anebo za to, co lidé přinesou na oplátku, a u nejchudších rodin případně úplně zadarmo. Největší venezuelští boháči jsou přitom až sedmdesátkrát majetnější než jejich nejchudší spoluobčané, což Venezuelu staví na úroveň afrických států.
Opozice nemá lídra
„Musím se ohánět,“ říká čtyřiatřicetiletá María Rodríguezová. V malém městě Cumaná pracuje jako laborantka. Aby měla na jídlo a dceřino školné, přibrala si ještě druhou práci. Ve volném čase pak prodává kosmetiku a finančně jí pomáhá i rodina.
Učitelka ze školky nedaleko Caracasu Yrelys Jiménezová zase žertuje, že její extrémně nízký měsíční příjem znamená „jídlo na dnešek a hlad na zítřek“. „Velká většina Venezuelanů žije ve velmi komplikované situaci,“ potvrzuje také majitelka dodavatelské firmy Eugenia Monsalvesová. Přestože se řadí spíš k vyšší střední třídě, i ona musí neustále hlídat každý bolívar a v caracaských luxusních obchodech se na zboží jen dívá.
Madurovy děti. Ve Venezuele vyrůstá generace zmrzačená hladem |
Je si jistá tím, že Maduro musí skončit, obává se však, že ti nejschopnější kandidáti už byli vyhnáni do exilu nebo diskvalifikováni. Opozice podle ní nedokázala najít lídra, který by uměl vybudit voliče. „To chci ze všeho nejvíc, stejně jako další Venezuelané. Ale pravdou je, že bez jasné vize od opozice a transparentní platformy s jediným kandidátem to bude těžké,“ dodává.
Maduro se tak dalších voleb nemusí bát. „Dnes má před sebou opozici, která je rozdělená a rozptýlená. Ale většina lidí je pořád proti němu. Pořád je to diktátor bez lidové podpory, se zničenou ekonomikou, za kterou má odpovědnost on sám, a s profesory, zdravotníky, seniory a dělníky protestujícími v ulicích právě teď,“ tvrdí někdejší naděje opozice Guaidó.
