Od začátku je jasné, že se tato reportáž nebude rodit úplně snadno. S diktafonem v ruce klusám přes náves za dvojicí podmračených žen a snažím se z nich vymámit názor na to, co se v jejich zemi v posledních týdnech děje. Co si myslí o Ficově cestě do Moskvy, o údajné hrozbě státního převratu? Co si myslí o tisícových demonstracích?
„Oni ani nevědí, co vlastně chtějí. Tady jsou lidé spokojení. Já jsem spokojená,“ ucedí jedna z žen přes rameno a dál se mílovými kroky vzdaluje po chodníku. „Proč jsou nespokojení herci? Co jim chybí, těm hercům? Mají vily, na dovolenou jezdí. Co vlastně chtějí?“
Vyběhl na chodbu a hned žaloval: „Soudružko učitelko, ona chodí na náboženství a není přihlášená.“ On nikdy nebyl žochár, vždycky to byl lump.
