Mor patří k nejničivějším nemocem v dějinách lidstva. Nová studie však ukazuje, že jeho historie je mnohem delší, než se dosud předpokládalo. Vědci nalezli nejstarší známé kmeny bakterie Yersinia pestis v lidských ostatcích starých přibližně 5500 let nalezených poblíž sibiřského jezera Bajkal.
Mor nevymizel, ale po milionech už lidi zabíjet nebude, říká infektolog |
Analýza starověké DNA odhalila přítomnost bakterie v 18 z 46 zkoumaných těl uložených na čtyřech pohřebištích. Podle autorů výzkumu jde o vůbec nejstarší doloženou epidemii moru, píše agentura Reuters.
„Zjištění zásadně mění naše chápání původu a raného dopadu jednoho z nejvýznamnějších lidských patogenů,“ uvedl vedoucí autor studie a evoluční genetik Eske Willerslev z Kodanské univerzity a Cambridgeské univerzity.
Dosud nejstarší známý případ moru pocházel z území dnešního Lotyšska a byl o několik století mladší.
Mor zasáhl lovce a sběrače
Nový objev zároveň vyvrací dlouho rozšířenou představu, že velké morové epidemie vznikly až s rozvojem zemědělství a vznikem hustě osídlených sídel. Obyvatelé okolí Bajkalu tehdy žili jako lovci a sběrači v malých skupinách čítajících pravděpodobně jen několik desítek lidí.
Černá smrt a její sestry. Pandemie, které kosily lidstvo a bořily impéria |
Přesto se mezi nimi nemoc rozšířila natolik, že stopy bakterie nesla téměř polovina zkoumaných ostatků. Podle hlavního autora studie Ruairidha Macleoda z Oxfordské univerzity bylo odhalení tak rozsáhlé epidemie mezi pravěkými lovci a sběrači „naprostým překvapením“.
Děti byly nejzranitelnější
Výzkumníci zjistili, že tehdejší kmeny moru se lišily od těch, které později způsobily Justiniánský mor v 6. století nebo černou smrt ve 14. století.
Starověké bakterie ještě neměly genetickou výbavu umožňující efektivní přenos prostřednictvím blech, které později šířily nákazu z krys na člověka. Obsahovaly však jinou genetickou variantu, která mohla vyvolávat silné zánětlivé reakce, na něž jsou zvláště citlivé děti.
Archeologové v Maastrichtu objevili kostru, která může patřit d'Artagnanovi |
„Nejvyšší náchylnost se týkala dětí ve věku od osmi do dvanácti let. Jde o zcela odlišný vzorec úmrtnosti, než jaký pozorujeme na jiných bajkalských nalezištích bez výskytu moru,“ vysvětlil Macleod.
Mezi pohřbenými se nacházelo mnoho dětí, často i sourozenců uložených společně do jednoho hrobu.
Nákaza zřejmě přišla od svišťů
Vědci se domnívají, že původním zdrojem nákazy byli svišti, kteří tvořili běžnou součást jídelníčku místních obyvatel. Na některých nalezištích byly nalezeny také ozdoby vyrobené z jejich zubů.
„Někteří lidé pravděpodobně přišli do kontaktu s nakaženým svištěm při manipulaci se zvířetem nebo po konzumaci nedostatečně tepelně upraveného masa,“ uvedl Macleod.
Bajkal a Východní Sajan, terapie sibiřskou přírodou |
Po přenosu ze zvířete na člověka se podle vědců nemoc šířila mezi lidmi například kapénkovou cestou při kašli. Nasvědčuje tomu skutečnost, že moru podlehlo více příbuzných osob ve stejnou dobu.
„Epidemie tehdejší komunity lovců a sběračů zdevastovala. Je ale zřejmé, že alespoň několik lidí přežilo a své blízké pohřbilo. Mladí sourozenci byli často ukládáni společně do stejných hrobů,“ dodal Macleod.
