Klišé o tom, jak jsou svátky období klidu a míru, při pohledu za hranice vždy platit nemusí. Kdybychom se rozhodli přijmout některé cizí zvyky, pravděpodobně bychom narazili. Vybrali jsme ty nejzajímavější světové tradice, které si v českých obývácích dovedeme jen stěží představit.
Japonsko a grilované kuře
Začněme gastronomií. Zatímco Češi se nedokážou na Vánoce obejít bez kapra či řízku, v Japonsku je symbolem Vánoc řetězec KFC. Pro přibližně 3,6 milionu japonských rodin je synonymem sváteční večeře smažené kuře.
Tato neobvyklá tradice má kořeny v geniální marketingové kampani z roku 1974 s názvem „Kentucky pro Vánoce“. Manažer první pobočky Takeshi Okawara tehdy dostal nápad prodat „party kbelík“ jako náhradu za krocana, který v Japonsku nebyl k sehnání. Dnes je tento zvyk tak silný, že Japonci si své kbelíky, které často obsahují i dort a víno, musí objednávat i měsíce dopředu, jinak riskují, že stráví Štědrý den v dlouhých frontách.
Bývalý šéf KFC přesvědčil Japonce, že na Západě jedí lidé o Vánocích kuře |
Nutno podotknout, že svátek je pro Japonce spíše komerční, než aby byl spojen s náboženstvím. Takže zatímco rodiny holdují fastfoodové tradici, pro zamilované páry funguje Štědrý večer spíše jako druhý Valentýn, který tráví na romantických schůzkách v luxusních restauracích.
Vánoce s fekálním humorem
Pokud se vám zdá smažené kuře málo bizarní, přesuňme se do španělského Katalánska. V tamních betlémech totiž vedle Marie, Josefa a Ježíška najdete postavičku zvanou Caganer. Jde o sedláka s červenou čapkou, který má stažené kalhoty a v rohu betléma vykonává potřebu.
Ačkoliv to zní pro Středoevropana neuctivě, pro místní je to symbol prosperity a zúrodnění země pro nadcházející rok. Dnes se jako „caganeros“ prodávají i figurky celebrit či politiků.
Tím ale katalánská posedlost fekáliemi nekončí. Další tradicí je Tió de Nadal, usměvavé dřevěné poleno na nožičkách. Děti se o něj od začátku prosince starají, krmí ho a přikrývají dekou. Na Štědrý den pak poleno bijí klacky a zpívají písničky, aby z něj „vymlátily“ dárky – obvykle sladkosti a drobnosti, které poleno obrazně řečeno vylučuje.
Na mši jedině na kolečkových bruslích
Představte si zasněženou Prahu a cestu na půlnoční. Teď si ten obraz vyměňte za venezuelský Caracas, kde teploty umožňují poněkud sportovnější přístup. V hlavním městě Venezuely je zvykem, že se věřící dopravují na ranní vánoční mše (Misa de Aguinaldo) na kolečkových bruslích.
Za tři týdny jsou Vánoce! Maduro je ve Venezuele opět posunul na říjen |
Tato tradice je tak populární, že město v ranních hodinách uzavírá ulice pro auta, aby bruslaři měli volnou cestu. Celá akce připomíná spíše festival než cestu do kostela, doprovází ji sdílená radost sousedů klouzajících ulicemi, často už od brzkých ranních hodin.
Pavouci na stromečku a brambory v botách
Zatímco my zdobíme stromeček skleněnými koulemi, na Ukrajině byste na něm mohli najít ozdoby ve tvaru pavouků a pavučin. Tato tradice vychází z legendy o chudé vdově, která si nemohla dovolit ozdoby.
Pavouci jí přes noc stromeček opředli pavučinami, které se ráno proměnily ve zlato a stříbro. Pavučina na stromečku tak nosí štěstí a údajně dala vzniknout dnešním lesklým vánočním řetězům.
Na Islandu zase děti noc před Vánoci netrpělivě vyhlíží „Yule Lads“ (Vánoční chlapíky). Ti v noci navštěvují domy a nechávají dárky v botách za oknem. Hodné děti dostanou sladkosti, ale ty zlobivé? Ty ráno v botě najdou shnilou bramboru.
Strach z čarodějnic
Pokud máte pocit, že vyřezávání dýní patří k Halloweenu, v jihomexickém státě Oaxaca by vás vyvedli z omylu. Každoročně 23. prosince tam probíhá „Noc ředkviček“, kdy místní umělci vyřezávají z obřích ředkví neuvěřitelně detailní scény, často s vánoční tématikou.
A na závěr jedna pověra, která by mohla rezonovat i v Česku, zemi pohádek. V Norsku věří, že na Štědrý večer vylézají zlé čarodějnice a hledají košťata, na kterých by se proletěly. Norské rodiny proto preventivně schovávají všechna košťata a smetáky v domě, aby jim na nich žádná čarodějnice neodletěla a nepřinesla smůlu do nového roku.
