Slavná a krásná herečka na protiletadlovém dělu, kolem ní se zubí vojáci. Obrázek, jakých tiskové oddělení Pentagonu v rámci svých akcí na podporu amerických hochů v zámoří vyprodukoval tuny. A nešťastné angažmá v jihovýchodní Asii v tom nebylo výjimkou.
 |
Onou herečkou je Jane Fondová. Potud je vše bez problémů. Jenže těmi usmívajícími se vojáky jsou příslušníci severovietnamské armády a ono dělo bylo určené k sestřelování amerických letadel. Žádný div, že fotka vzbudila takové pobouření a její stín pronásleduje hollywoodskou tygřici dodnes.
Fondová byla známá svým sociálním aktivismem už v mládí. Kvůli vazbám na černošské hnutí Black Panthers se dokonce dostala do hledáčku úřadů a když indiánští aktivisté na sklonku šedesátých let obsadili opuštěnou věznici Alcatraz, přijela je osobně podpořit. Vůbec nejhlasitěji však protestovala proti válce ve Vietnamu.
„Vyrůstala jsem v hlubokém přesvědčení, že kdekoliv naši vojáci bojují, jsou na straně andělů,“ vysvětlila později své důvody s odkazem na role hrdinných vojáků, které její otec Henry Fonda ztvárnil ve velkofilmech jako Bitva v Ardenách nebo Nejdelší den.
Ještě když v šedesátých letech žila v Paříži, zpochybňování amerického tažení v bývalé francouzské kolonii prý bytostně nesnášela. „Odmítala jsem věřit, že tam můžeme dělat něco špatného,“ vzpomínala. Její názor ale postupně nahlodala svědectví amerických veteránů a jejich traumatizující zkušenosti. Rozhodla se proto vrátit do USA a vystoupit proti konfliktu.
Když se v roce 1970 vracela v rámci protiválečného turné z Kanady do Clevelandu, policie ji zadržela a obvinila z pašování drog. Fondová tvrdí, že měla u sebe jen vitamíny a příkaz k jejímu zadržení přišel z Bílého domu kvůli jejímu odporu proti válce.
Její policejní fotografie, na které má mikádo a zdviženou pěst, se stala ikonickou – a dokonce i módní inspirací. Drzý sestřih ukázal novou Fondovou – už to nebyla roztomilá bláznivka, jak si ji Američané zamilovali v romantické komedii Bosé nohy v parku. Náhle z ní byla revolucionářka. Fondová se tak podle magazínu Vogue „zapsala do kolektivního vědomí jako symbol neústupných žen“.
Fondová skutečně neustoupila, dál pokračovala ve své kritice války. V roce 1972 s kolegou Donaldem Sutherlandem založili road show nazvanou FTA, což údajně znamenalo „Free The Army“ (Osvoboďte armádu). Zkratku ale šlo číst i jako „Fuck The Army“.
Osudová cesta
V témže roce od severovietnamské delegace v Paříži obdržela pozvání k cestě do Hanoje. Kývla. Věřila, že jako celebrita dokáže upoutat pozornost západní veřejnosti k americkému bombardování civilní infrastruktury na severu Vietnamu.
Během dvoutýdenní návštěvy prostřednictvím severovietnamského rádia Voice of Vietnam vyzývala americké vojáky, ať s bombardováním přestanou. Prý to byl jediný způsob, jak se s nimi spojit, protože na americké základny v Jižním Vietnamu měla zákaz vstupu.
Setkala se i s americkými válečnými zajatci. Později se objevily spekulace, že Viet Minh je k tomu přinutil mučením. Vězni jí též údajně dali tajné zprávy domů, ona je však zradila a předala je věznitelům. Zajatci to popřeli, stejně jako samotná Fondová. Ta ovšem také tehdy zpochybňovala zprávy o mučení sestřelených amerických letců.
Křehká holka s kulometem. Český fotograf ukázal druhou stranu Vietnamu |
Ta nejdůležitější událost nastala na konci jejího pobytu. Severovietnamci ji vzali na prohlídku protiletecké baterie na okraji Hanoje. „Když jsme dorazili na místo, přivítal mě asi tucet mladých vojáků v uniformách. Kolem se také shromáždilo mnoho fotografů a možná i novinářů. Mnohem více, než kolik jsem jich v Hanoji viděla na jednom místě. To mě mělo varovat,“ líčila později.
Překladatel jí sdělil, že vojáci jí chtějí zazpívat píseň o dni, kdy „strýček Ho“ vyhlásil nezávislost. Fondovou píseň a zvláště slova o rovnosti všech lidí dojala. „Začala jsem plakat a tleskat. Tito mladí muži by neměli být našimi nepřáteli. Oslavují stejná slova jako Američané,“ popsala své pocity.
Severovietnamci po ní chtěli, aby též něco zazpívala. Vyhověla jim a spustila předem naučenou jihovietnamskou protiválečnou píseň. Vojáci reagovali nadšením. Zatímco byla stále v dobré náladě, smála se a tleskala, odvedli ji k protileteckému dělu a ona si k němu sedla. Vůbec ji prý nedošlo, co to je za věc.
Realita ji zasáhla až poté, co se s tlumočníkem vracela k autu. „Pane Bože! Bude to vypadat, jako bych chtěla sestřelovat americká letadla,“ pomyslela si. Naléhala na tlumočníka, že fotky nesmějí být publikovány, a on ji prý ujistil, že v Hanoji se o to postarají.
Veřejný hněv
Severní Vietnam si ovšem takovou propagandistickou příležitost nemohl nechat ujít. Fotky v Americe rozpoutaly bouři. Její výlet odsoudilo ministerstvo zahraničí, organizace Veterans of Foreign Wars ji označila za zrádkyni a vyzvala k jejímu trestnímu stíhání. U některých politiků se dočkali pochopení, aférou se zabýval i Kongres.
Fondová dostala hanlivou přezdívku „Hanojská Jane“ a v Marylandu zcela vážně diskutovali o plošném zákazu jejích filmů. „Ne že bych ji chtěl zabít, ale nevadilo by mi, kdyby jí vyřízli jazyk,“ prohlásil tamní demokratický zákonodárce William Burkhead.
Fondová tvrdí, že aféra měla dopad na její obsazování v Hollywoodu. „V některých státech se pokoušeli schválit rezoluce, podle kterých bych byla v případě vstupu na jejich území zatčena. Nebo že se v nich nesmí promítat mé filmy. Žádná z nich nakonec neprošla, ale byl to přesně ten druh nátlaku, který nutil filmová studia, aby si mé obsazení dvakrát rozmyslela,“ sdělila pro Vogue.
Za fotku z Vietnamu se dočkal slávy. Umírajícímu mariňákovi však ukřivdil |
Navzdory veřejnému nepřátelství se však její herecká kariéra dál rozvíjela a v roce 1979 získala za protiválečné drama Návrat domů druhého Oscara. Dodnes tvrdí, že návštěvy Severního Vietnamu nelituje a vnímá ji jako „pozitivní zkušenost“, která „opravdu změnila můj život v mnoha hlubokých a krásných ohledech“. Co si však bude do smrti vyčítat, je pózování u protiletadlové obrany.
„Je možné, že to byla léčka, že to Vietnamci měli všechno naplánované. To se nikdy nedozvím. Ale pokud ano, nemůžu jim to mít za zlé. Odpovědnost leží na mně,“ napsala v memoárech. „Pokud mě někdo využil, sama jsem to dopustila. Byla to moje chyba, zaplatila jsem za ni vysokou cenu a stále za ni platím.“
Její aféra je pro některé veterány dodnes stále bolavá. V roce 2005 jí veterán amerického námořnictva Michael A. Smith během autogramiády plivl do obličeje žvýkací tabák. Svůj krok označil za čestnou povinnost: „Ona nám plivala do obličeje sedmatřicet let. Rozhodně to stálo za to. Je spousta veteránů, kteří by rádi udělali to, co já.“
Když o deset let později měla přednášku v Marylandu, skupina protestujících se na místě ukázala s kopiemi její vietnamské fotky a všeříkajícími nápisy „Odpustit? Možná. Zapomenout? Nikdy.“
„Bolí mě to a bude mě to bolet až do hrobu. Udělala jsem obrovskou, obrovskou chybu, kvůli které si spousta lidí myslela, že jsem proti našim vojákům,“ reagovala Fondová. Podle ní být proti válce neznamená být proti příslušníkům americké armády, právě naopak.
Herečka a známá propagátorka aerobiku se proto stavěla i proti dalším anabázím, jako byla válka v Afghánistánu a Iráku či intervence v Íránu. Aktivismu se věnuje i ve svých 88 letech, přičemž nové bojiště našla v obraně zelené politiky a v odporu vůči Donaldu Trumpovi.
„Předtím, než jsem se začala angažovat v aktivismu, jsem měla pocit, že vlastně nevím, kdo jsem nebo proč jsem na tomto světě. Měla jsem pocit, že můj život nemá žádný smysl, což je hrozný pocit. Když mi pak američtí vojáci přiblížili realitu vietnamské války v celé její syrovosti, úplně mi to odpálilo dekl,“ vysvětluje, co ji motivuje k veřejným protestům.
„Jakmile tohle jednou ucítíte hluboko v žaludku, tak bez ohledu na to, jaké kontroverzi budete muset čelit, už necouvnete. Čím víc kontroverze se na mě sypalo, tím víc jsem se zatvrdila. Už se nechci vrátit k té bezvýznamnosti.“
