Na snímky se podívejte ve fotogalerii.
Miloševiče našli v cele v deset hodin dopoledne. Podle předběžných informací byl už několik hodin mrtvý.
"Ostraha okamžitě upozornila příslušného pracovníka věznice a lékaře, který konstatoval, že Slobodan Miloševič nežije," uvedl pracovník věznice v Haagu.
Tribunál oznámil, že nizozemská policie a soudní lékař zahájili vyšetřování příčin úmrtí. Nařídili důkladné ohledání těla a toxikologické zkoušky. Haag také o události informoval Miloševičovu rodinu.
Bývalému jugoslávskému prezidentovi bylo 64 let. Ve vězení, kde byl od roku 2001, prodělal v minulosti srdeční příhodu a trpěl vysokým krevním tlakem. To byly také důvody k častému odkládání soudu, před kterým se zodpovídal z válečných zločinů, ze zločinů proti lidskosti a z genocidy.
Měl se jich dopustit nebo se na nich podílel v době válek po rozpadu Jugoslávie. Obvinění se konkrétně vztahovala na válečné operace Srbska proti Chorvatsku a v Bosně v letech 1991 až 1995 a v letech 1998 až 1999 v jihosrbské provincii Kosovu.
Miloševič se Mezinárodnímu tribunálu pro bývalou Jugoslávii vydal dobrovolně v roce 2001. Všechna obvinění odmítal. Jako bývalý právník se hájil sám.
Politici netruchlí
Srbský ministr zahraničí a zapřísáhlý odpůrce bývalého jugoslávského prezidenta Slobodana Miloševiče Vuk Drašković dnes nelitoval jeho smrti, ale jen toho, že byl souzen nikoli v Bělehradě, ale v Haagu.
"Je škoda, že nečelil spravedlnosti v Bělehradě," řekl Drašković novinářům na okraj neformální schůzky ministrů zahraničí EU a Balkánu. Odmítl Miloševičovu smrt podrobněji komentovat.
"Mám pro to osobní důvody. Milošević zorganizoval vraždy mnoha členů mé strany, mé rodiny, nařídil, aby se usilovalo o můj život. Co k tomu tedy mohu říci?"
Skoupý na komentáře byl i český ministr zahraničí Cyril Svoboda. "V tomto případě boží mlýny mlely rychleji než lidská spravedlnost," podotkl.
Podobně se vyjádřil šéf slovenské diplomacie Eduard Kukan. "Zdá se, že to byla přirozená smrt. Život to nakonec vyřešil místo všech mezinárodních tribunálů," uvedl.
Francouzský ministr zahraničí Philippe Douste-Blazy se k jeho odchodu staví následovně: "S úmrtím Miloševiče scénu opouští jeden z hlavních aktérů, pokud ne ten hlavní aktér, balkánských válek konce 20. století. Chtěl bych vzpomenout všech - desetitisíců mužů, žen a dětí - kteří tak trpěli při etnických čistkách naplánovaných a vypracovaných Miloševičem."
"Je škoda, že se Milošević nedožil konce procesu a nedostal zasloužený trest," poznamenal chorvatský prezidet Stjepan Mesić.
V Srbsku mezi lidmi Miloševičova smrt podle agentury AFP vyvolala šok. "Drželi ho tam více než tři roky jako nějaké zvíře, aniž by mu umožnili návštěvu lékařů, kteří mu mohli pomoci," prohlásila čtyřiapadesátiletá Milanka Sojičová.
Úmrtí exprezidenta litují matky a vdovy po muslimech, kteří zahynuli při masakru ve Srebrenici - unikne tak prý totiž odsouzení za zvěrstva, která údajně inscenoval. "Je to škoda. Nebude nikdy odsouzen a nevyslechne verdikt... Avšak zdá se, že Bůh ho už potrestal," řekl Hajra Catičová, která stojí v čele sdružení srebrenických žen.
Kdo byl Miloševič?
Narodil se v srbském Požarevaci 20. srpna 1941 v rodině učitele pravoslaví a ortodoxní komunistky. Do komunistické strany vstoupil již v 18 letech. V roce 1982 se zapojil do aktivní politiky. Předtím působil v plynárenské firmě a Bělehradské bance.
Původně nenápadného a nepříliš charismatického politika vynesla do popředí vlna srbského nacionalismu koncem 80. let. V dubnu 1987 v převážně albánském Kosovu uprostřed rozlíceného davu místních Srbů a Černohorců jako šéf vládnoucích srbských komunistů na adresu kosovské, převážně Albánci tvořené policie hřímal: "Nikdo nemá právo bít tento (srbský) národ!"
V prosinci 1987 převzal moc v Srbsku. Začátkem 90. let přeměnil zdiskreditovaný Svaz komunistů Srbska v Socialistickou stranu Srbska. Z dlouholetého konformního komunisty se stal Miloševič socialistou a vyhraněným nacionalistou se snem o Velkém Srbsku, které by zahrnovalo i Srby obývané části Chorvatska a Bosny.
Od roku 1991 byl srbským prezidentem, od července 1997 do října 2000 stál v čele JSR. Funkci opustil až po bouřlivých demonstracích na podzim 2000, které ho přinutily přiznat porážku v prezidentských volbách. I poté však zůstal horlivým obhájcem svých politických kroků, jež podle sousedních a západních zemí vedly k rozpadu bývalé Jugoslávie.
Bývalý jugoslávský prezident Slobodan Milošević byl posledním z trojice nacionalistických prezidentů, kteří stáli počátkem 90. let minulého století za krvavým rozpadem Jugoslávie. Jako jediný z nich však stanul před soudem.
Miloševičovi je připisována hlavní role při rozdmýchávání nacionalistických vášní a rozpoutání několika válek v 90. letech na Balkáně. Zasáhl do většiny konfliktů v bývalé Jugoslávii, které začaly v létě 1991 ve Slovinsku a pokračovaly téhož roku v Chorvatsku a na jaře 1992 v Bosně a skončily až koncem 90. let v Kosovu.
Při podpisu mírových dohod o ukončení bosenské války v Daytonu na podzim 1995 byl vnímán jako mírotvůrce, k tomuto postoji jej ovšem přinutil tlak mezinárodního společenství.
Za válečného zločince jej poprvé označil v červenci 1998 Senát USA, v květnu 1999 jej ICTY obvinil z válečných zločinů v Kosovu. Přitom ještě nedlouho předtím jej Západ považoval za politika s jistou důvěrou, se kterým mnoho státníků ochotně jednalo.
V dubnu 2001 byl uvězněn v Bělehradě a v červnu 2001 byl vydán do Haagu. Stal se první hlavou státu v historii, kterou soudil mezinárodní tribunál kvůli obvinění z válečných zločinů. Mnoho lidí mu nemohlo odpustit ani ekonomické zbídačení jeho země.
