Taškent. Nejen hlavní, ale také nejlidnatější město Uzbekistánu. Najít tu ovšem muže s plnovousem není zas tak snadné, jak by se mohlo zdát. V říjnu loňského roku totiž uzbecká vláda přijala „zákon o správní odpovědnosti“, který zakazuje zahalování obličeje na veřejných prostranstvích, pokud takové zahalení znemožňuje identifikaci.
V poslední době se na základě tohoto zákona postihuje u uzbeckých mužů nošení dlouhých vousů na veřejnosti. Za porušení nařízení hrozí pokuta ve výši až 5,1 milionu uzbeckých somů (zhruba 9 300 korun).
Podle lidskoprávních organizací tímto počínáním Uzbekistán odstupuje od slibů náboženské svobody, které kdysi dal. Vousy, běžná otázka image, se tak v Uzbekistánu stávají spíše otázkou víry a hledání vlastní národní identity v dlouhé historii plné krvavých bojů a nesvobody.
Zpět ke kořenům
Uzbekistán má téměř 37 milionů obyvatel. A zhruba 80 procent z nich vyznává islám. Taškent je navíc na své islámské dědictví nesmírně hrdý. Nebo řekněme spíš na to, co po něm zbylo.
Ve 20. a 30. letech 20. století se totiž hlavní město Uzbekistánu pod vlivem SSSR začalo silně industrializovat. V dubnu 1966 pak metropoli zasáhlo silné zemětřesení, po němž začala její kompletní obnova. Výsledkem jsou široké bulváry a masivní domy typické pro tehdejší SSSR. Z původní hedvábné stezky zbylo jen málo.
Po hedvábné stezce z Chivy do Taškentu. Poznejte nejkrásnější uzbecká města |
Ale z toho, co zbylo, se postupně stal klíčový prvek v úsilí o budování národa. Víc než kdy dřív se teď Uzbekistán odkazuje na svou minulost, která už není spojena s Ruskem. Kdepak. Ohlíží se až na úplný počátek, kdy severní pastviny dnešního Uzbekistánu obývali Skytové. Starověký východoíránský kočovný národ. Tam dnes Uzbeci hledají svou identitu a suverenitu. O těchto snahách hovořil po nedávné návštěvě Střední Asie i ministr zahraničních věcí Jan Lipavský.
„Země centrální Asie byly součástí sovětského svazu. Dnes už hledají vlastní dynamiku. Uzbekistán se ostatně hlásí k civilizaci, která má kořeny v době tisíce let před naším letopočtem. Těží z historického sebevědomí,“ řekl šéf české diplomacie.
KONTEXT: Nevypočitatelný soused. Slábnoucí Rusko ztrácí Střední Asii |
Rusko si Uzbekistán krvavě podmanilo už v 60. letech 19. století. Náboženství Uzbeků tak bylo po celá desetiletí utlačované. Nezávislost získali Uzbeci až v roce 1991, do čela země se ale dostal Islam Karimov, tehdejší generální tajemník Komunistické strany Uzbekistánu a diktátor. Ve funkci se udržel až do roku 2016. Tehdy ho konečně nahradil Šavkat Mirzijojev a to, co bylo roky utlačované, už dostalo svobodu. Islám.
Extremismus má vousy
Mirzijojev na začátku své vlády propustil stovky lidí, kteří byli za Karimovovy éry uvězněni za své náboženské přesvědčení. Tisíce dalších vyškrtl z takzvané černé listiny potenciálních náboženských extremistů vedené bezpečnostní službou. A prohlásil, že chce vybudovat sekulární stát v souladu s mezinárodními právními normami.
Dnes ale prosazuje přísnou kontrolu nad praktikováním náboženství. Ti muži, kteří odmítnou uposlechnout pokynů policistů oholit si vousy, často čelí dalším obviněním z chuligánství a kladení odporu policii, píšou tamní média.
Muslimové se bolševikům postavili. Zaplatili za to vysokou cenu |
„Prezident Šavkat Mirzijojev si na počátku získal uznání za zahájení reforem, které v Uzbekistánu zaručují větší náboženské svobody, ale dnes jsme svědky smíšených výsledků,“ potvrdil také vedoucí výzkumný pracovník organizace Human Rights Watch (HRW) pro Střední Asii. „Uzbecké úřady stále považují legitimní projevy náboženského cítění nebo přesvědčení za extremismus a pokojné náboženské komunity i jednotlivci na to doplácejí,“ dodal.
Stíhání muslimů se navíc podle HRW už nevztahuje pouze na vousy, ale i na skladování a šíření „zakázaných“ náboženských materiálů. Mezi takové patří například i našídy, tedy muslimské chorály. Zhoršení lidskoprávní situace potvrdila na konci roku 2023 i mezinárodní organizace Amnesty Internatonal.
Zdá se tak, že avizovaná náboženská svoboda v Uzbekistánu je státem zatím považovaná spíše za privilegium než za skutečné právo.
