1 Varování ekonomů se vymstila
Řada mezinárodních organizací v čele s Mezinárodním měnovým fondem nebo OECD Brity před referendem opakovaně varovala, že království po brexitu postihne ekonomický propad.
Odborníci prohlašovali, že se v Británii zvýší nezaměstnanost, ekonomický růst se zpomalí a libra oslabí. Ministerstvo financí uvedlo, že v případě brexitu bude muset zvýšit daně z příjmu a snížit výdaje na školství a obranu. Předseda Evropské rady Donald Tusk dokonce mluvil o konci západní politické civilizace.
Silných slov však bylo příliš. I někteří odpůrci brexitu přiznávali, že se kampaň postavená na strachu poněkud vymkla z rukou. Lidé kolem Nigela Farage a Borise Johnsona ji zcela zavrhli - mířila podle nich na bohaté elity, jejichž vlastní zájmy Británii ohrožují.
To, že lidé ignorovali rady expertů, podle BBC znamená jednu věc - řada z nich měla pocit, že jim členství v EU stejně žádné ekonomické výhody nepřináší.
2. 350 milionů liber týdně do zdravotnictví
Kampaň Vote Leave hovořila o 350 milionech liber (asi 12 miliardách korun), které Británii každý týden její členství v EU stojí. Nigel Farage a jeho stoupenci slibovali, že ušetřené peníze zamíří do národního zdravotního systému. Slogan o zbytečně utrácených milionech se objevil i na „bitevním“ autobusu, se kterým vyrazil na turné po Británii bývalý londýnský starosta Boris Johnson, aby agitoval za odchod z EU.
Slib o finanční injekci pro zdravotnictví pravděpodobně nalákal mnoho voličů. Hned v pátek ráno se však ukázalo, že ho protiunijní tábor nemůže garantovat. „Nemohu. A nikdy jsem to neřekl. Myslím, že to byla jedna z chyb, které udělala kampaň za vystoupení,“ přiznal v rozhovoru Farage (více čtěte zde).
It's not a 'mistake' if it's on the side of a bus, it's a lie. @Nigel_Farage pic.twitter.com/3GdQKEXSVE
3. Téma migrace a národní identity
Zejména na voliče s nižšími příjmy zapůsobil argument, že Británie nemůže ovlivnit počet migrantů, kteří do země přijdou, pokud i nadále zůstane v EU. Protiunijní tábor vyvolal otázky, jak migranti za posledních deset let ovlivnili britskou společnost a co se může stát v letech následujících, pokud jejich příliv neustane.
Tématu migrace se věnoval zejména Nigel Farage, který hovořil o potřebě obrody národní a kulturní identity a varoval před vstupem Turecka do EU. Negativně se vyjadřoval také na adresu uprchlíků z Blízkého východu. Farage mnoho lidí pobouřil plakátem, na kterém byla vyobrazena nekonečná fronta uprchlíků na hranicích mezi Slovinskem a Chorvatskem. Výjev doplňoval slogan „Bod zlomu“ (psali jsme zde). Své příznivce si přesto našel.
4. Neúspěšný Cameron
Premiér David Cameron se postavil do čela odpůrců brexitu a na vítězství v referendu vsadil svou politickou budoucnost i osobní reputaci. Nakonec však musel uznat porážku a oznámit, že v říjnu jako premiér skončí.
Cameronovi se v únoru podařilo vyjednat reformu vztahů mezi Spojeným královstvím a Evropskou unií, která měla Británii zajistit zvláštní postavení (psali jsme zde). Euroskeptici v jeho straně ji však označili za fiasko. Mnoho konzervativců mu navíc neodpustilo koalici s liberály, kterou s velkými ústupky vyjednal v roce 2010.
O reformách vztahů s Unií, které byly považovány za přinejmenším umírněné, se Cameronovi nepodařilo přesvědčit ani voliče. Zůstává tak jedním z největších poražených.
5. Slabí labouristé
Labouristé podle BBC neodhadli své voliče. I když se 90 procent labouristických poslanců vyjádřilo pro setrvání v EU, na své voliče poněkud zapomněli. A když si uvědomili, že je něco špatně, na kampaň už bylo pozdě. Zvětšující se rozkol mezi lídry strany a její základnou se nepodařilo zachránit ani londýnskému starostovi Sadiqu Khanovi či bývalému premiérovi Gordonu Brownovi.
Zřejmě nejvíc však prounijnímu táboru uškodil předseda labouristů Jeremy Corbyn, který sice podpořil setrvání v EU, odmítl se však podílet na kampani s politiky z jiných stran. V minulosti byl navíc známý jako euroskeptik, který hlasoval proti vstupu Británie do EU. Nyní čelí mohutnému volání po odchodu z čela strany (jeho profil si můžete přečíst zde).
6. Boris Johnson a Michael Gove
Kampaň Vote Leave měla štěstí na výrazné tváře britské politiky. Ministr spravedlnosti Michael Gove se podílel na přípravě manifestu kampaně a diskutoval s voliči v televizních debatách, Boris Johnson zase křižoval Británii v bitevním autobuse a přesvědčoval davy po celé zemi. Nebál se ani emotivných prohlášení, kdy řekl, že EU pokračuje v cestě Adolfa Hitlera a Napoleona a snaží se vytvořit evropský superstát (psali jsme zde).
7. Starší voliči z menších měst
Příznivcům brexitu se podařilo přesvědčit zejména starší voliče z menších měst a venkova. Brexit podpořilo 60 procent voličů starších 65 let a 57 procent voličů mezi 55 a 64 lety.
Čím mladší voliči, tím negativněji se k odchodu Británie z EU stavěli. 73 procent lidí ve věku od 18 do 24 let hlasovalo pro setrvání v Unii. Referendum tak ukázalo na obrovskou roztříštěnost mezi mladší a starší generací.
From my 12,000-sample referendum day poll - how Britain voted: pic.twitter.com/IiDGCtB5Wi
8. Evropa jako cizinec
BBC připomíná, že vztahy Británie se zbytkem Evropy nebyly nikdy jednoduché. Už v případě předchůdce EU - Evropského hospodářského společností - trvalo poměrně dlouho, než se k němu Británie přidala. A nutno podotknout, že mnoho obyvatel ostrovního království vnímalo vstup na společný evropský trh s nechutí.
Od té doby sice uběhly dekády, skepse vůči EU však mezi politiky i největšími médii nevymizela. Velká Británie měla mezi ostatními evropskými zeměmi stále zvláštní postavení - ať už kvůli nepřipojení k schengenskému prostoru nebo odmítání eura.
Historik a člen Sněmovny Lordů Petr Hennessy tento chladný vztah Britů k evropskému projektu vysvětlil takto: „Evropu vytvořili chytří katoličtí levicoví francouzští byrokrati. A většina Britů má přinejmenším s třemi z těchto pěti slov problém.“
