Co se týče atentátů, jsme oproti Američanům žabaři. Zatímco největšími zářezy naší historie zůstává Alois Rašín a Reinhard Heydrich (airsoftový útok na Václava Klause nepočítáme), za velkou louží se za sto padesát let dopracovali už ke čtyřem zavražděným prezidentům a čtyřem mrtvým kandidátům na prezidenta. O kongresmanech, guvernérech a překažených atentátech ani nemluvě.
Od chvíle, kdy Abrahama Lincolna v divadle zastřelil herec a stoupenec Konfederace John Wilkes Booth, si žádný prezident nemůže být jistý dne ani hodiny. Gerald Ford během svého letmého záskoku v Bílém domě unikl kulce hned dvakrát, v obou případech spoušť zmáčkla žena. Sobotní útok v Pensylvánii ukázal, že nebezpečí zůstává, atmosféra ve společnosti je však úplně jiná.
Když pomatený fanoušek Jodie Foster v roce 1981 postřelil Ronalda Reagana, poklekl tehdy u jeho nemocniční postele vůdce demokratické většiny Sněmovny reprezentantů a pomodlil se za jeho uzdravení. Joe Biden sice po sobotní střelbě na Donalda Trumpa vyzval ke zklidnění vášní a zasypávání názorových příkopů, Amerika však má k podobnému smíření daleko.
„Ronald Reagan se tehdy zeptal doktora, který ho přijímal v nemocnici, jestli je demokrat nebo republikán. A on mu odpověděl: ‚Pane prezidente, dnes jsme všichni republikáni.‘ To je sentiment, který se do americké společnosti v tuto chvíli přelít nemůže, i kdyby všichni politici obrátili o sto osmdesát stupňů a začali vyzývat ke klidu,“ popisuje současnou atmosféru Jiří Pondělíček.
Amerikanista Jiří Pondělíček byl hostem podcastu Kontext.
Příkopy v americké společnosti jsou dnes skutečně tak hluboké, že maximálně se dá hovořit o dočasném příměří. Nejhlasitější představitelé MAGA tábora už obvinili prezidenta, že svými výroky nakreslil Trumpovi terč na čelo, cíleně oslabil jeho ochranku nebo si dokonce útok objednal. Někteří demokraté zase šíří konspirace, že útok byl zinscenovaný, aby z Trumpa udělal mučedníka.
Fotky republikánského kandidáta se zakrváceným uchem a bojovně zaťatou pěstí jsou jen dosavadním vyvrcholením eskalujícího politického násilí, které má v Americe dlouhou tradici. Jedním z prvních projevů jeho novodobé vlny byl útok na demokratickou senátorku za stát Arizona Gabrielle Giffordsovou v roce 2011, kterou útočník střelil do hlavy. Přežila, ale o rok později na funkci rezignovala.
Cílem politického teroru se stal také šéf republikánské menšiny ve Sněmovně reprezentantů Staven Scalisle. Když v roce 2017 hrál s kolegy baseball, postřelil ho fanoušek doyena levicového křídla demokratů Bernieho Sanderse. Jistě, jsou to činy osamělých vlků, ale těch je čím dál víc: průzkumy ukázaly, že násilí jako prostředek politického boje schvaluje každý čtvrtý Američan – pokud jde o „záchranu země“.
K tomu si připočtěte vliv sociálních sítí, epidemii střelných zbraní a boom milic jako Proud Boys, Oath Keepers nebo Not Fucking Around Coalition hlásající černošský separatismus a máte recept na katastrofu. Optimisté věřili, že Amerika se k ní nejblíže dostala při útoku na Kapitol, ale nyní se ukazuje, že to nejhorší může mít teprve před sebou.
Podle květnového průzkumu 47 procent Američanů nevylučuje, že se dožijí občanské války. V Hollywoodu se už o tom dokonce natočil film, ve kterém se Kalifornie a Texas spojili proti autoritářskému prezidentovi uzurpujícímu si moc. Dystopický trhák v dubnu ovládl americká kina a komentátoři se začali ptát, jestli jde o strašidelnou předzvěst kolapsu USA.
Ano, už je to jisté. Ve Spojených státech se odehraje Občanská válka |
Představa, že Amerika si zopakuje občanskou válku z let 1860 až 1865 je podle Pondělíčka nepředstavitelná. Už proto, že politické spory nejsou geograficky vymezeny jako v době, kdy se otrokářský jih pokoušel o odtržení. Příkopy vedou napříč celou společností, rozeštvávají rodiny a prohlubují averzi venkova vůči velkým městům.
Jak se ale vůbec Amerika do této fáze dostala? „Vychází to už z období po 11. září. Americkou společnost hodně rozdělila válka v Iráku, za Baracka Obamy to gradovalo spory o řešení finanční krize nebo o reformu zdravotního systému. Strany dnes nedokážou dosáhnout kompromisu ani na věcech, kde panuje relativní shoda. Například v otázce potratů, což je velmi ožehavé téma. Je to selhání komunikačních kanálů, které je ale částečně vědomé,“ vysvětluje Pondělíček.
Trump zvládá roli mučedníka skvěle, z atentátu bude těžit, míní amerikanista |
Rostoucí napětí a neschopnost politických elit dosáhnout kompromisu se projevuje i paralýzou zahraniční politiky. A to ve chvíli, kdy USA musí hasit několik krizí najednou, Čína je chce vystřídat na pozici největší supervelmoci a Vladimir Putin utužuje spojenectví nejen s Pekingem, ale i s Teheránem a Pchjongjangem. Amerika je dnes vnímána jako „dysfunkční supervelmoc“, jak napsal někdejší ministr obrany Robert Gates.
„Viděli jsme to například při schvalování pomoci Ukrajině. Nakonec díky Bohu prošla, ale relativně malá menšina byla schopná rozhodnutí Kongresu velmi dlouho blokovat. Vidíme, že čím dál víc hlasování se odehrává přesně podle stranického klíče. Pokud se obě zakousnou na svých pozicích a nejsou schopny se domluvit, tak americký systém brzd a protivah může způsobit, že se systém zabrzdí úplně,“ dodává Pondělíček.
