V kuchyni se připravují špagety carbonara, v krbu praská oheň a plameny osvětlují lovecké výjevy na stěnách knihovny. V jídelně sedí kolem dlouhého dřevěného stolu skupina žen a debatují. Téma? Jejich rasismus.
„Nedávno jsem jela autem a uviděla jsem černocha. Hned jsem si pomyslela, že tropí nějakou neplechu,“ vypráví jedna z žen. „Hned jsem si ale uvědomila, že takhle je to špatně! Vždyť je to člověk. Proč takhle přemýšlím?“ zpytuje svědomí v luxusním domě v Denveru.
To je Race to Dinner. Princip je jednoduchý: osm bělošek uspořádá večeři, během které se snaží pohlédnout do zrcadla a uvědomit si svůj rasismus, byť podvědomý. Debatu moderují Regina Jacksonová (černoška) a Saira Raová, která má indické kořeny. Právě ony celou akci vymyslely, Za jednu večeři si účtují 2 500 dolarů (v přepočtu asi 57 000 korun).
Read about us in The Guardian! #whitefeminism #antiracism #nowhitenonsense #deconstructingbecky
„Pokud byste je pozvali na konferenci, tak by odešly. Ale bohaté bílé ženy jsou naučené, že od večeře se neodchází,“ popsala pro The Guardian Saira Raová strategii, jak vzdělané liberální bělošky donutit načít nepříjemné téma.
Zaměřují se především na voličky Demokratické strany z vyšších vrstev, protože je u nich největší šance, že změní své chování. Bílí muži a ženy, které hlasovaly pro Trumpa, jsou pro ně ztracený případ. Se svojí akcí slaví překvapivý úspěch. Od loňského jara, kdy s ní začaly, moderovaly už patnáct večeří po celé Americe.
Podívejte se do zrcadla
List The Guardian také popisuje, jak taková večeře probíhá. „Uveďte nějakou rasistickou věc, kterou jste v poslední době udělaly,“ vyzvou moderátorky přítomné ženy ve chvíli, kdy se podává předkrm. Některé dámy se poctivě snaží odpovídat, protože dobře vědí o svých skrytých předsudcích. Na některé je potřeba přitlačit, jiné utěšit.
Každá z nich si také musí před akcí nastudovat povinnou literaturu, bestseller White Fragility. Tímto pojmem autorka knihy Robin DiAngelová označuje neschopnost bělochů mluvit o rasismu. Když jsou podle ní s tímto tématem konfrontováni, tak často reagují podrážděně a ujišťují, že „oni se přece chovají ke každému stejně“.
„Jenže pokud nikdo není rasista, jak je možné, že je rasismus stále největším americkým problémem? Bojí se snad běloši, že něco ztratí, když budou naslouchat? Ohrozilo by je nějak, kdyby v tomto tématu byli pokorní?“ ptá se socioložka, podle níž musíme rasismus chápat jako mocenský systém, který určuje fungování celé společnosti.
A právě s takzvaným systémovým nebo institucionalizovaným rasismem chtějí organizátorky akce Race to Dinner bojovat. „Toto není o Trumpovi, Ku-klux-klanu nebo nacismu. Odmítnout něco takového je pro bělochy strašně jednoduché. Víte, co je těžké? Podívat se do zrcadla a přiznat si, že se jako bílý Američan aktivně podílíte na udržování bílé nadvlády,“ píší na svých stránkách.
