Gesto Washingtonu může spočívat i v tom, že Rusové získají v protiraketové obraně rovnoprávné postavení s USA, ačkoliv ji budou hradit takřka v plném rozsahu Američané. "A ti k tomu budou muset najít nadobyčejně velkou míru vstřícnosti a ochoty ke kompromisu," říká vysoce postavený úředník Aliance.
O tom, že i v oblasti tak utajované a citlivé je dnes leccos možné, vypovídá i následující fakt: nehledě na prudké ochlazení vztahů NATO – Moskva, které odstartovala rusko-gruzínská válka, obdržela v těchto dnech centrála Aliance od Ruska dopis s jednoznačným vzkazem: Obnovme společné práce na protiraketové obraně jednotek nasazených do riskantních misí. Výzkumy bruselských a ruských expertů pokročily dokonce natolik, že je už možné tyto raketové systémy propojit.
Tady Brusel. Moskvo, pomoz!
Český velvyslanec při NATO Štefan Füle je v reakci na zmíněná fakta zdrženlivý. I podle něj však nadešla chvíle, kdy se Rusko musí rozhodnout, zda je pro něj protiraketový štít USA hrozbou, či naopak příležitostí, jak společně čelit rizikům od nevyzpytatelných režimů, které prodlužují dolet svých střel. Füle si tedy partnerství USA – Rusko – NATO umí představit.
"Bylo by to logické. Rusko i NATO se totiž shodují, že raketová hrozba od nevypočitatelných států je každým rokem reálnější," říká velvyslanec. Ochotu spolupracovat na "štítu" bojujících jednotek chápe jen jako první krok ke strategické protiraketové obraně.
Oboustrannou výhodnost spolupráce akcentuje i bezpečnostní ředitelka ministerstva zahraničí Veronika Kuchyňová. V praxi by to mohlo vypadat i tak, že NATO by při ohrožení požádalo Moskvu, aby raketu směřující na Evropu sestřelila.
Bývalý šéf generálního štábu Jiří Šedivý si zatím ponechává skepsi a připomíná, že Rusku až dosud sloužil radar v Brdech jen k účinnému rozeštvání členských zemí NATO.
