Historka pochází z knihy Změna režimu: Uvnitř imperiálního prezidentství Donalda Trumpa. Její autoři, Maggie Habermanová a Jonathan Swan, se zaměřili na zákulisí druhého Trumpova mandátu a popsali řadu dosud neznámých situací, od mocenských sporů až po lídrovy osobní posedlosti.
Když mluvčí Bílého domu Karoline Leavittová jednoho rána vstoupila do Oválné pracovny, čekal ji neobvyklý pohled. Podle publikace totiž našla amerického prezidenta, jak s tubou vteřinového lepidla v ruce připevňuje na římsu mramorového krbu nové pozlacené ozdoby.
Už se blyští skoro vše. Trump změnil Bílý dům ve „zlatou kancelář pro zlatý věk“ |
„Protože dával přednost vlastnímu estetickému cítění před prací kohokoliv jiného, nikoho z jeho nejbližšího okolí nepřekvapilo, když ho spatřili, jak mačká lepidlo na pozlacené ozdoby a sám je připevňuje na stěnu,“ zveřejnil The New York Times ukázku z knihy, která vychází v úterý.
Trumpova záliba ve zlatých dekoracích tím zdaleka nekončí. Prezident nechal přidat podobné ornamenty i do dalších částí Bílého domu. Rovněž nařídil vydláždit Růžovou zahradu a proměnil ji v prostor připomínající klub v jeho floridském sídle Mar-a-Lago. Prosadil také výstavbu obřího tanečního sálu, kvůli níž nechal zbourat celé východní křídlo Bílého domu.
Trump změnil Lincolnovu koupelnu v Bílém domě, art deco nahradily mramor a zlato |
Právě nový taneční sál patří mezi Trumpovy nejambicióznější projekty. Prezident původně tvrdil, že stavba vyjde na 200 milionů dolarů a zaplatí ji výhradně soukromí dárci. Deník The Washington Post však později napsal, že náklady mezitím vzrostly na zhruba 600 milionů dolarů a zhruba polovinu částky zaplatí američtí daňoví poplatníci.
 |
Trumpův vkus se podepsal také na Lincolnově koupelně, kterou dělníci loni na jeho povel obložili bílým mramorem s černým žilkováním. Také této místnosti nyní vévodí sanitární prvky ve zlaté barvě a zrcadla v pozlacených rámech. Dřívější podoba koupelny pocházela ze 40. let, kdy byla renovována ve stylu art deco se zelenými dlaždicemi.
Po fiasku kolem Trumpovy renovace jezírka ve Washingtonu začal hon na údajné viníky |
Lezou mi do zadku, řekl Trump o magnátech
Nová kniha rovněž podotýká, že prezident si užívá nově nabytou přízeň nejmocnějších osobností technologického světa. Po vítězství v prezidentských volbách v roce 2024 se Trump podle autorů chlubil, že manažeři, kteří jím dříve pohrdali, mu nyní „lezou do zadku“.
Zvláštní radost mu dělal zájem šéfa společnosti Meta Marka Zuckerberga, který Trumpovi po útoku na Kapitol 6. ledna 2021 zablokoval účty na Facebooku a Instagramu. Trump prý rovněž návštěvníkům v Mar-a-Lagu ukazoval zprávy od zakladatele Amazonu Jeffa Bezose.
Soud pozastavil stavbu tančírny v Bílém domě. Trump kvůli sálu nechal jeho část zbourat |
Autoři dále tvrdí, že Trump se často ptá svých spojenců, koho považují za budoucího lídra jeho politického hnutí – jestli viceprezidenta J. D. Vance, či ministra zahraničí Marka Rubia. Oba totiž mnozí považují za možné kandidáty republikánů v prezidentských volbách v roce 2028.
Během jedné večeře v Bílém domě položil Trump stejnou otázku i mediálnímu magnátovi Rupertu Murdochovi. Ten odpověděl, že Vance „má potenciál stát se výjimečným“, zatímco Rubia označil za „brilantního“.
Chci pomstu. Jak se jmenuje?
Dalším motivem knihy je Trumpova touha po odplatě. Po návratu do Bílého domu podle autorů často řešil, jak se vyrovnat s lidmi, kteří mu podle něj ublížili. Někdy si přitom nedokázal vzpomenout na jejich jména.
V jednom případě museli poradci prezidentovi připomenout identitu bývalého šéfa agentury pro kybernetickou bezpečnost Chrise Krebse, než Bílý dům nařídil jeho prověření.
Zlato, kam se podíváš. Trump mění Oválnou pracovnu, se střídmostí je konec |
Autoři popisují i občasné napětí mezi Trumpem a Vancem. Po amerických úderech na Írán v roce 2025 Trumpa údajně rozčílilo, že viceprezident v televizním rozhovoru nezopakoval prezidentovo tvrzení, podle něhož americké útoky íránská jaderná zařízení „zcela a definitivně zničily“.
Kniha rovněž naznačuje, že Trump rád srovnává svou moc s nejvýznamnějšími vládci historie. Při rozhovoru s autory zmiňoval například Alexandra Velikého či Viléma Dobyvatele a tvrdil, že jejich moc nemohla dosáhnout takového rozsahu jako ta jeho, protože „neměli letadla“.
Později vyjmenoval také Napoleona, Hitlera, Maa a Stalina. O těchto vůdcích prohlásil, že si moc udržovali pomocí strachu, a vzápětí se řečnicky zeptal: „Kdo by přece něco takového dělal? Že?“
