Hodinky ukazovaly 18:27 našeho času a nad Kábulem se rozlehl hřmot britských a amerických letounů. Bylo 7. října 2001 a spolu se zlověstným rykem se Afghánistánem rozezněly i první výstřely války. Války, která délkou trumfla i Vietnam, a stala se nejdelším konfliktem americké historie.
I po letech bojů zkušení stratégové více či méně hlasitě tvrdí, že je konec konfliktu v nedohlednu. Zpočátku to přitom vypadalo na rychlé vítězství. Taliban kapituloval za pár týdnů a z Hindúkuše dul po jeho tyranské vládě mocný vichr plný naděje.
Válečný účetVojáci V Afghánistánu bojuje pod křídly NATO 130 tisíc vojáků ze 47 zemí, 90 tisíc z nich jsou Američané. Ti mají v Afghánistánu ještě asi 10 tisíc vojáků v misi Trvalá svoboda. Český kontingent čítá 622 lidí. Obětí Nejstřízlivější odhady hovoří o 11 tisících zabitých civilistech, přesná čísla ale neexistují a budou pravděpodobně několikanásobně vyšší. Zahynulo 2 750 zahraničních vojáků (z toho 1 800 Američanů) a 10 až 30 tisíc povstalců. Stahování Do konce letošního roku by mělo být z Afghánistánu staženo 10 tisíc amerických vojáků, dalších 23 tisíc pak do konce léta 2012. Povaha americké mise v Afghánistánu se má změnit z bojové na podpůrnou. Finance Podle březnové studie amerického Kongresu přijdou náklady spojené s operací Trvalá svoboda americké daňové poplatníky na 444 miliard dolarů (7,5 bilionu korun). Snížení americké přítomnosti v Afghánistánu si podle průzkumu CBC News v současnosti přejí téměř dvě třetiny Američanů. Zdroj: ČTK |
Po deseti letech bojů však počet padlých západních vojáků se blíží k třem tisícům a Taliban opět úspěšně rozsévá strach mezi obyvateli. Na první pohled přitom nemá hnutí, které drží v šachu odchod amerických jednotek v Afghánistánu, co nabídnout.
Postrádá aktivního charismatického lídra, jednotné velení i jakoukoli politicko-ekononomickou vizi. Jak je tedy možné, že zatímco tři roky po začátku tažení nebylo o Talibanu slyšet vůbec, před čtyřmi lety už ovládal polovinu země, o rok později měl pod kontrolou 72 procent Afghánistánu a teď řádí na většině území?
Irák a zanedbaný rozvoj, osudové chyby Američanů
"Lidé vítali Američany, protože je vnímali jako osvoboditele. Tehdy nebylo možné, aby se Taliban okamžitě vrátil," vysvětlil pro BBC Mahmúd Šáh, někdejší šéf bezpečnosti na kmenových územích v Pákistánu, které sídlí s Afghánistánem.
Jenže pak udělali Američané dvě chyby, které dokonale smazaly psychologickou výhodu z počátku tažení. Zaměřili se na bojové akce, místo aby se soustředili na stabilizaci a rozvoj a Afghánistán se brzy ocitl ve stínu války v Iráku.
Právě v té době se ale z Íránu a Pákistánu vracely miliony Afghánců, kteří prchli před válečným běsněním. Mezi rozvalinami své země našli akorát zkorumpované úředníky napojené na novou vládu. Zklamání z úspěchu Talibanu velmi pomohlo.
Jeho bojovníci v roce 2001 nezmizeli, jen využili znalosti prostředí a na čas odešli sbírat síly do rozeklaných údolí, kam noha západního vojáka nikdy nevkročila a nevkročí. Velká část bojovníků našla bezpečné útočiště na kmenových územích v pákistánském Vazíristánu.
Vazíristán, obří výcvikový tábor Talibanu
Právě tady se narodil tuhý odboj a podle odborníků tomu velmi pomohla pákistánská armáda a tajné služby, které tajnými dohodami z Vazíristánu v podstatě udělaly jeden velký výcvikový tábor Talibanu. Ostatně první těžké ztráty utrpěli vojáci NATO v Afghánistánu právě v oblastech, které s Vazíristánem sousedí.
McChrystal o válceV projevu před Radou pro zahraniční vztahy dlouholetý velitel vojsk v Afghánistánu Stanley McChrystal prohlásil, že USA a jejich spojenci v NATO jsou jen o málo víc než z padesáti procent blíž k dosažení svých válečných cílů. |
Taliban pak plíživě získával jednu oblast za druhou. V roce 2006 už opět ovládal velké oblasti v provinciích Zábul, Kandahár a Hílmand, v dalších letech své bašty trpělivě rozšiřoval na sever směrem ke Kábulu.
V Afghánistánu tehdy kvůli zuřící válce v Iráku nebyl dostatek amerických vojáků, kteří by mohli čelit přesile vycvičených povstalců s perfektní znalostí prostředí. Výsledek se dal očekávat. Z Hílmandu a Kandaháru udělal Taliban své bašty, a dokonce tu zakládal továrny na výrobu min.
V některých odlehlých vesnicích zajistil Taliban pořádek a získal si přízeň místních. Ti začali ke kdysi nenáviděným povstalcům přistupovat pragmaticky podle hesla: Američané za pár let odejdou, Taliban tu bude navždy.
Nová taktika Talibanu a mír v nedohlednu
Po posílení amerických jednotek v roce 2010 se situace mírně zlepšila, ale Taliban přišel s účinnou taktikou. Soustředí se na sebevražedné atentáty a vybírá si spektakulární cíle, kde bude mít útok velký psychologický dopad. Ozbrojenci se nezdráhají útočit ani v Kábulu.
Příliv čerstvých a perfektně trénovaných bojovníků z Pákistánu navíc neustává. Podle BBC je až na hranice vozí pákistánští vojáci, aby si je nenašly střely bezpilotních letounů. V takové situaci má podle expertů klid zbraní šanci jenom v případě, že vláda s Talibanem uzavře mírovou smlouvu.
A tak není divu, že se desáté výročí začátku války v Afghánistánu nijak zvlášť neoslavuje. Afghánci si nechtějí příliš připomínat dlouhé roky konfliktu, který už stál tisíce životů a stovky miliard dolarů. Lidé totiž dobře ví, že i dnes, deset let od začátku bojů, padnou další nevinní civilisté, kteří budou jen dalšími rukojmími sváru, jehož konec je v nedohlednu.
