Mohammed el Gharani svou křížovou cestu vylíčil redaktorovi švýcarského deníku Tagesanzeiger. Ten kvůli Gharaniho bezpečnosti neupřesnil, ve které západoafrické zemi se setkali. Rozhovor se měl uskutečnit v hotelu, Gharani jej ovšem přesunul do parku, ve snaze minimalizovat riziko, že jej někdo uslyší.
Gharani přišel svědčit v tričku, džínách a slunečních brýlích. „Kdo jeho příběh nezná, toho by nikdy nenapadlo, že brýle musí nosit kvůli světlu ze stroboskopu, kterým jej při výsleších oslepovali,“ upozornil Tagesanzeiger.
„(Kdo jeho příběh nezná), nevšiml by si mírně ohnutých zad, které jej bolí od doby, kdy se musel někdy 16 hodin krčit na zemi v poloze plodu, spoutaný na rukou a nohách,“ dodal list.
Dozorci Gharanimu na Guantánamu také vyrazili zub. Na americkou vojenskou základnu na Kubě se dostal ve 14 letech. Byl jedním z nejmladších lidí, které tam kdy zadržovali. „Napůl dospívající, napůl dítě,“ uvedl Tagesanzeiger.
Muslim Gharani vyrůstal v saúdskoarabské Medíně, kam se jeho rodiče přestěhovali z Čadu, kde zuřilo sucho. V Saúdské Arábii ale „jako černé dítě přistěhovalců nic neznamenal, neměl pas a nesměl navštěvovat školu,“ poznamenal Tagesanzeiger.
S falešným pasem se proto vydal do pákistánského Karáčí, kde se chtěl učit angličtinu a informatiku. V Pákistánu jej přivítala rodina jeho nejlepšího přítele ze Saúdské Arábie, stojí na webu mezinárodní lidskoprávní organizace Amnesty International.
Spojené státy se ovšem 11. září 2001 staly terčem obřího teroristického útoku připisovaného islamistům ze sítě Al-Kájda. Americká vláda prezidenta George W. Bushe pak rozjela celosvětový hon na islámské teroristy a jejich pomahače. Ve „válce proti terorismu“ se spojencem USA stal i Pákistán, který podporoval (stále podporuje) afghánské teroristické hnutí Tálibán.
Jeden „džihádista“ za pár tisícovek
V listopadu 2001 zadrželi Gharaniho v pákistánské mešitě. Bezpečnostní síly tam provedly razii a podle Gharaniho zatýkaly v podstatě bez rozlišení. Jeho sebrali kvůli saúdskoarabskému přízvuku. Ze Saúdské Arábie pocházel vůdce Al-Kájdy Usáma bin Ládin.
Zatímco ho hledali u hranic, bin Ládin si poklidně putoval Pákistánem |
Pákistánci byli první, kteří Gharaniho při výsleších mučili. Pak ho radši zpeněžili. „Pákistánci ho později jako mnoho dalších prodali Američanům. Pár tisíc dolarů za jednoho džihádistu, to byla obvyklá cena,“ napsal Tagesanzeiger.
Gharani se na Američany těšil, věřil totiž, že u nich rychle prokáže svou nevinu. Znal americké filmy s jejich happyendy. „Myslel jsem, že ti lidé jsou hrdinové. Až si uvědomí, že se spletli, pošlou mě zase zpátky dalším letadlem,“ zavzpomínal Gharani, jenž napřed putoval do afghánského Kandaháru.
Teprve později jej s jinými 19 muži převezli na Guantánamo. „Doma v Medíně chlapci jeho věku chodili do školy, do kina a poprvé se zamilovávali. Doma seděli jeho rodiče, k smrti se strachovali a nic nevěděli,“ uvedl Tagesanzeiger.
Soucit projevili jen černoši
Američané se chovali nelidštěji než Pákistánci. Nadávky do „negrů“ byly tím nejmenším. „Mučení v Guantánamu bylo horší než cokoli, co považoval za možné,“ upozornil Tagesanzeiger. Gharani jako jiní vězni svědčí o bití, zavěšování za zápěstí, týrání elektřinou, odepírání spánku, trýznění hlasitou hudbou.
OSN chce, aby Obama prošetřil obvinění Bushe z mučení |
Dvakrát se pokusil o sebevraždu – poprvé proříznutím tepen, podruhé oběšením na svých šatech. Jednou radši řekl, že všechna obvinění doznává.
Nakonec ale i vzdoroval – zahájil hladovku, neposlouchal příkazy, spolčoval se s dalšími vězni a házel po bachařích exkrementy. Jeho složka zmiňuje 192 „disciplinárních prohřešků“ jen za rok 2007. Následkem bylo další bití a týdny samotky, někdy v naprosté tmě.
Gharani vzpomíná, že soucitu se dočkal jen od černošských dozorců. Ti mu prý tajně nosili jídlo a utěšovali jej.
Po sedmi letech na Guantánamu osvobodil Gharaniho americký soudce Richard Leon. Pro obvinění neexistovaly důkazy. Gharaniho podezřívali, že cestoval do Afghánistánu a bojoval na straně Tálibánu. Viněn byl i z toho, že v roce 1998 patřil k islamistické buňce v Londýně, který přitom nikdy ani nenavštívil.
Doživotní stigma
Gharaniho propustili v roce 2009. Saúdská Arábie ho ale zpět nechtěla. Deportovali jej tedy do Čadu, který ale vůbec neznal. Gharani se poté zkoušel usadit v různých afrických státech. Štěstí mu nepřálo v Súdánu, Beninu ani Ghaně. Kromě zemí musel střídat i zaměstnání.
Hostem jihlavského festivalu dokumentů bude i vězeň z Guantánama |
Se dvěma manželkami zplodil čtyři děti. Ani ty však nikde nevítají. V Ghaně dostal Gharani i s rodinou den na vystěhování. Po sedmi letech pobytu musel v této zemi zanechat dům i auto. Zachránit mohl jen knihy, napsal Tagesanzeiger. „(Také) vnitřně je stále na útěku,“ doplnil.
Nyní je Gharani bez pasu a státní příslušnosti. Většinou přespává v mešitě. Jeho jediným stálým měsíčním příjmem je v přepočtu přibližně 2570 Kč, které od června dostává od Úřadu OSN pro uprchlíky (UNHCR).
Musel se odloučit od rodiny. Jeho první žena žije se třemi dětmi v Čadu, ta druhá s dvouletým potomkem na neupřesněném místě poblíž svých rodičů.
O investigativě francouzského novináře ve Francii mlčí
Gharaniho kalvárii zachycuje kniha Guantanamo Kid (Dítě z Guantánama), která vyšla poprvé loni ve Francii. Následně se objevila i na trhu v Belgii, Británii, USA a Švýcarsku.
Kanada odškodnila bývalého vězně z Guantánama, dostal 185 milionů |
Kniha obsahuje i soudní záznamy a americké dokumenty vynesené serverem Wikileaks. Podle Tagesanzeiger je výsledkem „pečlivých rešerší“. Autorem je francouzský novinář Jérôme Tubiana, jenž nyní pracuje pro Lékaře bez hranic.
„Člověk by si myslel, že kniha, která jako tato tak jasně ilustruje nespravedlnost, musí vzbudit pozornost. Tak úplně tomu ale není,“ poznamenal Tagesanzeiger. „V Belgii jsme měli dobré mediální pokrytí, ve Francii se nestalo prakticky nic. Uvidíme, co Německo,“ řekl Tubiana.
Američané na Guantánamu věznili téměř 800 lidí z různých zemí. Mnohé z nich nikdy z ničeho neusvědčili, upozornil Tagesanzeiger. Dodnes je na Guantánamu asi 40 vězňů. „Pro svět je však Guantánamo skandálem z minulosti,“ dodal list.
OSN podmínky na Guantánamu odsoudila jako porušování lidských práv a mezinárodního práva. Tagesanzeiger nezmiňuje, zda se Gharani dočkal nějakého odškodnění nebo jestli byl za Guantánamo potrestán byť i jediný Američan.
Věznici v Guantánamu chtěl Bushův nástupce Obama zavřít (video z 24.7.2015):
