Vlastnit dům už není žádným trendem. „S mým přítelem Paulem jsme nejdříve bydleli v apartmánu, teď jsme si pronajali menší dům. V žádném případě ho ale nechceme vlastnit a stát se otroky nějaké hypotéky,“ říká dcera mojí kamarádky Janet z hlavního města Colorada Denveru. Nedávno oslavila třicáté čtvrté narozeniny. Pracuje jako dětská sestra, přítel Paul podniká v oblasti počítačové techniky.
Oba vydělávají, ale pronajmout si dům z roku na rok považují za osobní svobodu. A tak raději platí nájem v přepočtu 90 tisíc korun za měsíc. Kdyby si podobný dům se dvěma ložnicemi koupili, museli by zaplatit dvacetiprocentní akontaci, na kterou nemají. S vysokými sazbami úroků by také možná nedosáhli ani na hypotéku. Navíc ani nevědí, zda chtějí v Coloradu zůstat, společně sní o bydlení v San Francisku, tam je to ale ještě dražší.
Žít „na hromádce“ se považovalo ještě před dvaceti lety za neetické, neodpovídalo to křesťanským zákonům.
