Demonstrace moci, jinak obsazení Evropské komise (EK) popsat nelze. Von der Leyenová dlouhé měsíce pracovala na odstranění mnoha prominentních bruselských postav, které jí během prvního mandátu ne vždy přikyvovaly. Příklad? Nemilosrdně popravila Thierryho Bretona i Nizozemce Franse Timmermanse, byť ten svou funkci oficiálně opustil loni kvůli kandidatuře v domácích volbách. Cíl byl od počátku jednoduchý: uzmout co nejvíce moci. „Bude mít ještě více kontroly nad úplně vším. Kdo by si byl pomyslel, že je to ještě možné?“ uvedl pro list Politico nejmenovaný vysoký představitel EU.
Velkým překvapením to však není. Už během prvního mandátu, kdy se potýkala s pandemií covidu a válkou na prahu Evropy, si vysloužila pověst politického sólisty. Názory ostatních ji příliš nezajímají, dalece překračuje svoje pravomoci a unijní špičky se při každé příležitosti snaží odstřihnout od rozhodování. Dá jen na názory nejbližších poradců, za což si vysloužila přezdívku Královna Ursula.
Von der Leyenová oznámila složení Komise. Síkela dostal mezinárodní partnerství |
Už samotným oznámením dostála své pověsti, jména navrhovaných eurokomisařů měla, alespoň podle nepsaných pravidel, nejprve poskytnout vedení Evropského parlamentu. Místo toho směřovala rovnou na tiskovou konferenci, kde se vzletnými frázemi oznámila přidělení jednotlivých portfolií.
Francouzská demolice
Některé členské státy odešly spokojené, jiné zklamané. A pak je tu Francie, zdecimovaná a ponížená. Jen pár hodin před uzavřením nominací musel po nátlaku šéfky EK svou kandidaturu stáhnout zmíněný Breton. Prý šlo o osobní nevraživost. Francie měla výměnou za jiného kandidáta obdržet nejsilnější možné portfolio. Náhradník Stéphane Séjourné se jistě těšil, dostal však ránu z milosti. Von der Leyenová se Francii nepokrytě vysmála a Séjourné odešel s postem výkonného místopředsedy EK pro prosperitu a průmyslovou strategii.
Paradoxně šlo o políček pro Emmanuela Macrona, který ji po evropských volbách v roce 2019 společně s tehdejší německou kancléřkou Angelou Merkelovou protlačil do úřadu na úkor spitzenkandidáta Evropské lidové strany Manfreda Webera. Von der Leyenová nyní francouzského prezidenta obehrála. Macron stažením silného Bretona prohrál hned nadvakrát. Přišel o vlivného spojence v EK, nedostal rovněž ani významné portfolio.
Úsměvná jsou ve spojení s nemilosrdnou taktikou rádoby hřejivá slova von der Leyenové, která všechny eurokomisaře ubezpečila, že si jsou rovni. „Budete mít stejné příležitosti, jak prosazovat svoje priority,“ prohlásila a dodala, že zajistí větší spolupráci napříč resorty. Z bruselských kruhů však zní, že za těsnějším propojením portfolií se skrývá otřepaný systém rozděl a panuj. „Na první pohled to vypadá jako nějaká chyba systému, ve skutečnosti jde ale o zjevnou a cílenou vlastnost,“ míní socialista René Repasi.
Schvalování eurokomisařůSeznam kandidátů na eurokomisaře včetně přidělených portfolií nyní poputuje do Evropského parlamentu spolu s prohlášením potenciálních eurokomisařů o jejich finanční minulosti. Materiály musí přezkoumat europarlamentní výbor pro právní záležitosti (JURI). Členové výboru si mohou některé kandidáty předvolat na separátní slyšení kvůli nesrovnalostem. Následuje takzvané grilování před parlamentním výborem odpovědným za jejich portfolio, který posoudí, zda jsou pro danou funkci způsobilí. Začít by mohlo 30. září, případně 14. října. Kandidáti mohou projít bez problémů, pravidlem však je, že alespoň hrstka požadavkům nevyhovuje. Z nominačního procesu v takovém případě dobrovolně odstoupí, členská země za ně musí nominovat náhradníka, který znovu prochází celým výše uvedeným kolečkem. Po schválení všech 26 kandidátů na eurokomisaře musí být spolu s nově zvoleným předsedou a vysokým představitelem pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku schváleni v jediném hlasování o udělení souhlasu Evropského parlamentu. Ten tedy hlasuje o složení Komise jako celku a už neřeší jednotlivé kandidáty. Pravděpodobný termín schválení je podle aktuálního rozvrhu na druhém říjnovém plenárním zasedání, které se koná od 21. do 24. října. |
Právě Pokrokové spojenectví socialistů a demokratů (S&D) je druhou nejsilnější frakcí v europarlamentu. Bude mít jedno extrémně silné portfolio, které získala místopředsedkyně španělské vlády Teresa Riberaová (viz níže), tím však výčet jeho úspěchů končí. Nepříliš známé rumunské eurokomisařce Roxaně Mînzatuové přidělila von der Leyenová vágní post výkonné místopředsedkyně EK pro obyvatelstvo a dovednosti. Na odrážení útoků a krocení vzpurných sil si naopak povolala své věrné kolegy v podobě Slováka Maroše Ševčoviče, Lotyše Valdise Dombrovskise a Nizozemce Wopkeho Hoekstry.
Von der Leyenová je tak rázem v pozici nejsilnější evropské političky. Macron se na domácí scéně potácí po neúspěšných volbách a s vypětím všech sil dokázal jmenovat nového premiéra, navíc s nejistou budoucností. Olaf Scholz je případem sám pro sebe a za významného politika už ho dávno nepovažují ani v Německu. Giorgia Meloniová se z vysoké bruselské hry sama protaktizovala. „Von der Leyenová zavětřila politické vakuum a rychle ho zaplnila,“ hodnotí jeden z bruselských úředníků.
Šéfka EK může těžit i z obsazení postu šéfa Evropské rady. António Costa jí klacky pod nohy rozhodně házet nebude, na rozdíl od jeho předchůdce Charlese Michela. Von der Leyenová nyní stojí před poslední výzvou – pro svou Komisi si musí vybojovat posvěcení Evropského parlamentu. Menší turbulence se dají očekávat i během grilování před parlamentním výborem odpovědným za konkrétní portfolia.
