Uprchlíci zaplavují Evropu, Maďarsko staví plot na hranicích a Evropská unie se marně snaží prosadit systém kvót. Tak vypadá uprchlická krize z pohledu Středoevropana. Skutečnou uprchlickou krizi však již několik let zažívají jinde. V Jordánsku a Libanonu. Právě domovina nechvalně proslulého Hizballáhu trpí pod náporem uprchlíků už od vypuknutí občanské války v Sýrii.
Evropské země vedou nekonečné debaty nad tím, kolik uprchlíků by měly přijmout. Česká republika, stát s deseti a půl miliony obyvatel, protestuje proti přijetí maximálně tisíců uprchlíků. Pro porovnání - v Libanonu aktuálně žije podle Úřadu Vysokého komisaře OSN pro uprchlíky (UNHCR) víc než milion uprchlíků ze Sýrie. To jsou oficiální čísla, v zemi jsou však zcela jistě desítky tisíc dalších lidí, kteří hranice země překonali stranou zájmu úřadů. Pointa? Libanon má něco kolem čtyř milionů obyvatel. V porovnání s místní uprchlickou krizí se tak jeví problémy v Evropě jako malicherné.
Chmurným statistikám odpovídají také podmínky, v jakých v Libanonu uprchlíci žijí. Úřady zde zakázaly výstavbu velkých oficiálních uprchlických center, lidé si tak budují dočasné osady na opuštěných místech či na pozemcích hospodářů, kteří si za to mnohdy vybírají tučné poplatky. Jedna z největších osad stojí na základech bývalého tábora pro PalestinceAjnal-Hilweh. Tábor vznikl v roce 1948 jako důsledek masivního exodu Palestinců z vlasti. Na pozemku o výměře asi 260 hektarů se tísní na 70 tisíc Palestinců a nyní také desetitisíce uprchlíků.
Není proto divu, že tábor každý den sžírají konflikty a násilnosti. Při posledním velkém střetu mezi stoupenci Fatahu a členy militantní islamistické skupiny Džundal-Šám zde zemřeli tři lidé, píše server Foreign Policy. V táboře podle neziskových organizací, které zde působí, žijí také sympatizanti Islámského státu. „Představte si, že na kilometru čtverečném žije 24 ozbrojených skupin. Nemáme žádné statistiky, ale podle mě tady musí žít stovky lidí, kteří jsou hledaní libanonskou vládou,“ popisuje situaci ředitel neziskové organizace NabáJáserDawúd. Zajištění bezpečnosti pro místní obyvatele je podle něj v podstatě nemožné.
Není divu, že v posledních letech přestali syrští uprchlíci doufat ve zlepšení situace ve své vlasti a rozhodli se k cestě do Evropy. To ostatně potvrdil i ředitel organizace Člověk v tísni Šimon Pánek, podle kterého je představa uprchlíků, kteří po útěku z vlasti okamžitě mizí do Evropy, nesmyslná. „Pořád většina Syřanů, kteří opustili vlast, zůstávají v okolních zemích. Nějaká část je jen odvážnější a chce lepší život, nechce být v táborech, tak jde dál,“ uvedl Pánek v rozhovoru pro iDNES.cz (celý rozhovor najdete zde).
Překupníci zneužívají utrpení uprchlíků
Zoufalé situace uprchlíků využívají překupníci, kteří působí přímo v dočasných osadách v Libanonu. „Lidé tady žijí jako psi,“ popisuje situaci v Ajn al-Hilweh překupnice, která si říká Zejnáb. Podle drobné ženy v hidžábu není divu, že se chtějí dostat dál do Evropy. „Raději zemřou na moři, než rukou muslimů tady v těch podmínkách,“ vysvětluje.
Na uprchlících vydělává horentní sumy. Za jedince, kterého dokáže propašovat do Evropy, si inkasuje asi čtyři tisíce dolarů (bezmála sto tisíc korun). Na vyslání jednoho člověka se tak skládá celá rodina. „Dříve jsem je posílala nejprve do Súdánu, pak do Libye a na lodi do Itálie. Mafie ale zavřela cestu do Itálie, takže teď vyjednávám víza do Turecka. Pak už to není moje starost,“ popisuje pašerácké praktiky.
O podvodech, kterými pašeráci okrádají uprchlíky, však mluvit odmítá. Podvedení jsou mnohem sdílnější. „Chtěl jsem odsud odejít. Pašerák si za to vzal 6 500 dolarů. Když jsem mu dal peníze, už jsem ho nikdy neviděl. Utratil jsem všechno, co jsem měl,“ smutní jeden ze Syřanů z tábora Ajn al-Hilweh.
Obrovské množství uprchlíků se začíná projevovat i na už tak chatrné libanonské ekonomice, píše server Vice News. V reakci vláda zpřísňuje podmínky pro přijímání Syřanů a zavádí také celou řadu poplatků. Ať už za vyřízení dočasného povolení k pobytu, tak za jeho pravidelné obnovování.
Uprchlíci začínají vadit také obyčejným Libanoncům. Stěžují si zejména lidé žijící ve čtvrtích, kde se nachází také dočasné osady migrantů. Zlost a nespokojenost si vybíjí na uprchlících. Organizace Human Rights Watch ve své zprávě z roku 2014 popisuje celou řadu případů znásilnění syrských žen či jejich nucené provdávání za Libanonce. Upozorňuje také na necitlivé zákroky libanonských bezpečnostních složek proti uprchlíkům.
Podle NábilaHalábího, ředitele Libanonského institutu pro demokracii a lidská práva, je problémem fakt, že neexistuje žádná ucelená legislativa pro nakládání se syrskými uprchlíky. „Jeden z nových zákonů například zakazuje Syřanům pracovat v Libanonu. Zároveň však musí platit za dokumenty, které jim umožní v zemi zůstat. Kde na to mají vzít peníze? Někteří se kvůli tomu uchýlí na dráhu zločinu, protože nemají jinou možnost. Pak Libanonci říkají, že jsou všichni zločinci,“ popisuje Halábí.
Agresivní policie a libanonští dobrodinci
Bezpečnostní složky proto pod záminkou potírání zločinu a možného infiltrování teroristů do komunit uprchlíků podnikají zátahy na zubožené osady. „Tvrdí nám, že hledají zbraně a teroristy. Já mám ale co dělat, abych našel peníze na cigarety. Jak bych si asi mohl koupit zbraň?“ podivuje se nad praktikami policie jeden z uprchlíků z malé osady ve vesničce Barelias.
Světová banka a uprchlíciSvětová banka (SB) chce jednat se svými členskými zeměmi o možných kompenzacích výdajů na dlouhodobou péči o uprchlíky zemím sousedícím se Sýrií. Uvedl to poradce prezidenta SB Colin Bruce. Náklady pro země jako je Jordánsko, Libanon a Turecko mohou podle některých odhadů činit 1,1 až 1,4 procenta jejich hrubého domácího produktu (HDP). „Uvědomujeme si, že mnohé z těchto zemí mají výdaje spojené s péčí o uprchlíky a potřebují jejich kompenzaci,“ uvedl Bruce. Dodal, že SB je připravena začít jednat se svými akcionáři o možnostech kompenzace pro tyto země, zvláště pro ty se středními příjmy, které nemají přístup k půjčkám za zvýhodněných podmínek. Humanitární pracovníci již dříve upozornili, že pravidla SB zakazují poskytovat příspěvky zemím se středními příjmy, jako je například Libanon, a vlády těchto zemí nejsou ochotny si na pokrytí výdajů spojených s uprchlickou krizí půjčovat. Tyto země tak mají obrovský finanční deficit, upozorňuje agentura Reuters. Zdroj: ČTK |
Naštěstí pro uprchlíky se však i v Libanonu najdou lidé, kteří jim chtějí pomoct. Dobrým příkladem jsou obyvatelé městečka Ketermaya na jihu země. Přílišným bohatství zdejší lidé neoplývají, i přesto už pomohli tisícům uprchlíků. „Uprchlíkům jsem pomáhali i v minulosti,“ sdělil reportérům serveru The Week místní obchodník Ali Taféš. „V roce 2006 jsme udělali to samé,“ odkazuje na tehdejší příliv uprchlíků po izraelské invazi na jihu Libanonu.
Lidé z Ketermayi by chtěli do konce letošního roku pomoct celkem pěti tisícům uprchlíků. Taféš aktuálně poskytl 330 Syřanům část svého pozemku. Dočasné příbytky si lidé vybudovali mezi olivovníky. Taféš pak na vlastní náklady na pozemku vybudoval rozvod vody a kanalizaci. Za ubytování uprchlíků nechce nic.
Situaci v Libanonu se snaží řešit i dobrodinci z celého světa. V rámci kampaně Zpátky do školy vybrali už 94 milionů dolarů, píše server The Huffington Post. Tyto peníze pomohou až 367 tisícům dětí uprchlíků s pravidelnou školní docházkou. Podle organizace UNICEF na 200 tisíc dětí uprchlíků v Libanonu nechodí do školy. Hlavním důvodem je, že se snaží rodičům pomoct s výdělkem.
Bez zlepšení podmínek ve velkých uprchlických osadách po celém Libanonu se však situace podle expertů na migraci nevyřeší. Nutná je také pomoc Evropské unie. Pokud nepřijde, dříve nebo později dojde uprchlíkům v Libanonu trpělivost. Přestanou doufat v návrat do Sýrie a vydají se za lepším životem směrem do Evropy.
Podívejte se na příběh Syřanky, která uprchla do Libanonu:
