Turecké přístavní město Izmir je pro běžence přijíždějící z východu přestupním bodem na cestě do Evropy. Sjíždějí se tu Syřané, Afghánci i Iráčané. Na autobusové nádraží ležící asi půl hodiny z centra města dorazí většinou brzy ráno nočními autobusy. „Devadesát procent jich přijede z Istanbulu,“ říká řidič Kâmil Karagöz.
Uprchlíci mají z Izmiru namířeno na pláže kolem města Çeşme, odkud je to asi šestnáct kilometrů na řecký ostrov Chios. Dříve luxusní turistická destinace je pro běžence ideálním nástupištěm pro plavbu na gumových člunech k hranicím EU.
Dostat se do Çeşme však není jen tak, cesta pohodlným autobusem v Izmiru končí. „Nemůžeme je vozit dál, máme to zakázané. Navíc na dálnicích jsou už teď stejně kontroly. I kdybychom je vzali, najdou je,“ vysvětluje řidič, který obsluhuje linku do Çeşme.
Aby se uprchlíci do tureckého přístavu dostali, potřebují podle Karagöze někoho, kdo jim poradí. Na nádraží si je proto už přebírají překupníci, kteří jim pomáhají dostat se na vytouženou pláž. Uprchlíkům půjčí „průvodce“ a posadí je na příměstské linky mířící na pobřeží přes malé vesnice a nehlídané silnice nižších tříd.
Ostatní využívají služeb taxikářů, kterých čeká v garážích kolem nádraží plno. „Vozím je, ale jen do Izmiru. Dál nemůžu. Většinou chtějí stejně jet jen do Basmane,“ odkazuje taxikář Nevzat Surmeli na uprchlickou čtvrť v Izmiru.
Záchranné vesty jsou na každém rohu
V Basmane seženou uprchlíci vše co potřebují. „Uprchlíci se tu shromažďují v levných hotelích. Je to jen přestupní stanice. Nejsou vidět, ale jsou tu,“ ukazuje rukou k oprýskanému domu postarší Yusuf pokuřující cigaretu před svým obchodem. Čtvrť je také centrem pašeráků lidí. „Osobně mafii neznám, ale je tu,“ dodává Yusuf a radí, ať hledám záchranné vesty.
Uprchlická krize zblízkaRedaktorka iDNES.cz v seriálu reportáží popisuje situaci uprchlíků v Turecku a na řeckých ostrovech. |
To v Basmane není velký problém, byznys se záchrannými vestami tu kvete na každém rohu. Některé obchody je hrdě vystavují, jiné je schovávají vzadu za běžným zbožím. Stejně tak se mění i cena. Zatímco někde stojí kolem 60 až 75 tureckých lir (asi 500 - 660 korun), jinde si obchodník řekne i o dvojnásobek. „Prodávám je za sto padesát lir a jsou originální, na fakturu,“ hájí své zboží Yaçin Albaryak.
Falešné záchranné vesty jsou totiž jedním z hlavních důvodů, proč v Egejském moři utonuly už stovky uprchlíků. „Stačilo by, kdyby měli skutečné záchranné vesty a ne ty padělané,“ uvedl nedávno velitel místní pobřežní stráže Murat Yilmazarslan.
Problémem záchranných vest se zabývali i reportéři televize A Haber sídlící v Izmiru. „Ty levné jsou falešné, a to i některé značky. Všechno je to z pěny, která nabírá vodu,“ vysvětluje reportér Sefer Ayçe. Sám by nevěřil ani vestě za 200 lir (asi 1690 korun).
Policie o tom podle něj ví, ale nic s tím nedělá. „Chytí je, zaregistrují a zase pustí,“ povzdychne si statný reportér, který od minulého roku nepřetržitě natáčí reportáže o migrační krizi.
Policie nechává Basmane žít svým životem. Potvrzuje to i uprchlík Ibrahim, který se do Turecka dostal ze Sýrie před dvěma lety. „Policie to neřeší. Nedělají problémy a nechodí sem,“ říká bez obalu. Když už na hlídku během svého pobytu někdy narazil, prý mu stačilo říct, že je Syřan, a nechali ho jít.
Byznys s vestami v Izmiru je zachycen i na tomto videu už v srpnu 2015:
29. srpna 2015 |
