Cesta je cíl. Pokud to někde platí, tak tady. Grossglockner Hochalpenstrasse je pojem. Ráj pro automobilisty, motorkáře i cyklisty (pro ty tedy nejdříve spíše peklo). Šestatřicet vlásenek s úchvatnými výhledy přiláká každý rok na milion návštěvníků. Stavební dílo táhnoucí se osmačtyřicet kilometrů (s odbočkami o deset více) mezi městy Bruck an der Grossglocknerstrasse a Heiligenblut loni oslavilo devadesát let. Okolí se ale za dobu jeho existence neúprosně změnilo.
Při příjezdu ze severu od Brucku čeká na řidiče mýtná brána u Ferleitenu, na svahu vedle ní ihned upoutá vodopád Walcherfall. Vidouc českou registrační značku, pokladní bryskně podává do okénka průvodce v češtině, polštině a maďarštině. Jsem unešen plody visegrádské čtyřky, lehce jen lituji opomenutých bratrů Slováků a dumám, zda je Rakušané citlivě přiřadili pod nás, nebo pod Maďary. Navrch dostávám obligátní samolepku s oválným logem silnice a účtenku dokládající zaplacení 46,50 eura za vjezd.
Silnice stoupá a brzy přijdou první serpentiny. Kehre 1, 2, 3… 1392 metrů nad mořem, 1434, 1468… To už jsou vidět první třítisícovky v čele s vrcholem Grosses Wiesbachhorn. Stromů ubývá, až zmizí úplně. Silnice tu vystoupá až k odbočce na vyhlídku Edelweissspitze, nejvyšší bod celé trasy (2571 metrů), odkud má člověk jako na dlani část, kterou už zdolal, i úsek, jenž ho ještě čeká.
Za jeden den od moře až na ledovec? Na motorce žádný problém |
Úzká cesta k Edelweissspitze není nic pro lidi se závratí. Nebo pro ty se špatnou koordinací pohybů. Přesvědčuje se o tom postarší polský motorkář, který nedokáže zastavit poté, co auto před ním kvůli špatně vytočené zatáčce musí prudce zabrdzit. Marně nohou šmátrá po pevné zemi – padá na bok a motocykl na něj. Polské nadávky směřované k německé řidičce netřeba překládat, bylo to zhruba něco jako „Naucz się jeździć, faszystowska suko!“ Hory spojují.
Od Edelweissspitze je to zase dolů, pak nahoru, tunelem skrz vrchol Hochtor, opět dolů a konečně po odbočce ke Grossglockneru znovu nahoru. Až k vyhlídce Kaiser Franz Josefs Höhe, místu nabízejícímu ohromující výhled na nejvyšší horu Rakouska (3798 metrů) a největší ledovec východních Alp.
Hlavní cíl tedy ikonická cesta přece jen má. Vyhlídková plošina, jež dnes nabízí rozsáhlé služby a kryté parkoviště, byla pojmenována na počest Františka Josefa I. a císařovny Sisi – šestadvacetiletý panovník v roce 1856 chtěl vidět ledovec Pasterze na vlastní oči, a tak se vydal z Heiligenblutu na čtyřhodinovou cestu.
 |
Tomu, co tehdy viděl, se dnešní stav příliš nepodobá. Od té doby se ledovec, jehož plocha činila 30 kilometrů čtverečních, zmenšil téměř o polovinu. Dnes má Pasterze na délku asi osm kilometrů, každý rok se zkrátí až o padesát metrů a jeho výška se sníží až o dva metry. Lanovka, která k němu od roku 1963 z vyhlídky vedla, loni ukončila provoz. Ledová masa totiž ustoupila příliš daleko od ní.
Češi poblíž Grossglockneru dvojnásobně překročili rychlost, jeden neměl řidičák |
Spojení mezi jazykem Pasterze a jeho horní částí už je tak úzké, že se očekává brzké roztržení na dvě části. Tím by se stal největším rakouským ledovcem Gepatschferner v Ötztalských Alpách. Do roku 2050 pak může Pasterze roztát úplně.
Na konci srpna návštěvníky Kaiser Franz Josefs Höhe vyděsil hlasitý rachot, když se zřítil kus sousedního ledovce Hofmannskees. „Nejdřív jsem slyšel hlasitý třesk, pak dunění. Potom začalo padat kamení a kusy ledovce,“ popsal webu 5 Minuten Stefan Wallner, jeden z přítomných. Podle expertů k pohybu nepochybně přispěla nedávná vlna veder.
Hrozí něco podobného i u Pasterze? A jaké dopady by to mohlo mít níže v údolí? Z ledovce pramení řeka Möll, která bezprostředně tvoří jezero Sandersee následované přehradou Margaritzen. Níže se nacházejí další nádrže, než se Möll po 80 kilometrech vlévá do Drávy.
České horolezce na Grossglockneru zaskočila sněhová bouře. Vybudovali si nouzový bivak |
Přesně na taková místa se přitom po tragédii v Nepálu upírá pozornost. „Může se to stát i v našich zeměpisných šířkách. Třeba u alpských štítů, kde začíná permafrost na některých místech povolovat kvůli výraznému oteplení. Tam potom hrozí sesuvy do uměle vytvořených jezer, která už mají svoje hráze. Jakmile by se něco podobného stalo, bude to mít katastrofální následky. Zaplavilo by to celé údolí, protože takovou sílu už nic nezadrží,“ varoval v rozhovoru pro iDNES.cz horolezec a dokumentarista Marek Holeček.
Je to ostatně teprve rok a půl, kdy sesuv způsobený kolapsem ledovce Birch pohřbil švýcarskou vesnici Blatten, naštěstí předem evakuovanou. Něco takového snad (zatím) v severozápadním koutu Korutan i díky profilu údolí nehrozí...
Minimálně se lze ale obávat toho, že Vysoké Taury ztratí svůj ráz a Grossglocknerská vysokohorská silnice jedno z lákadel, které na ni vábí kolony turistů. Paradoxem budiž, že i řidiči mohou být vinění z toho, že Pasterze postupně mizí.
Mapy poskytuje OpenStreetMap pod Open Data Commons Open Database License
