Zatím je to v rovině hypotéz a opatrných politických prohlášení. O očekávané ukrajinské protiofenzivě se stále jen spekuluje a její výsledek je ve hvězdách. Jisté však je, že vláda Volodymyra Zelenského ve světle vojenských úspěchů z minulého roku začala debatovat o možné reintegraci Donbasu. Už nyní je jasné, že půjde o nesmírně náročný úkol.
„V historii evropského kontinentu neexistuje příklad reintegrace území, které by bylo tak dlouho pod tak silným a agresivním vlivem propagandy. Bude to velmi složitý proces. S kolaboranty se vypořádáme podle zákona, s ostatním obyvatelstvem je třeba pracovat prostřednictvím humanitární politiky, nenásilné propagandy a popularizace Ukrajiny,“ uvedl pro portál Telegraf sociolog Ljubomir Mysiv.
Nejde jen o odminování regionu, zabezpečení hranic s Ruskem, obnovu infrastruktury a návrat ukrajinských státních struktur. Největší výzvu představují lidé, kteří více než devět let žijí na území separatistických republik. Před začátkem invaze loni v únoru jich bylo 4,1 milionu.
Většina z nich vždy mluvila rusky, sledovala ruskou televizi a volila proruské strany. Ti, kteří nechtěli žít v „ruském světě“, dávno odešli. Ti, kteří zůstali, si v posledních letech masově žádali o ruský pas. Přestože svět loňskou anexi čtyř ukrajinských území neuznal, není důvod pochybovat, že podstatná část lidí v Donbasu v zářijových pseudoreferendech dobrovolně hlasovala pro připojení k Rusku.
„Ruská okupace části Doněcké a Luhanské oblasti v roce 2014 Ruskem byla odpovědí na vítězství revoluce důstojnosti a přechod Ukrajiny na evropský kurs... Část populace východních a jižních oblastí, která vždy mentálně tíhla k Rusku a byla pod vlivem ruské propagandy, tyto změny vnímala nepřátelsky,“ ohlíží se za předehrou loňské invaze Telegraf.
 |
Během devíti let „ruský svět“ zapustil v duších obyvatel separatistických regionů hluboké kořeny. Propast mezi Donbasem a zbytkem Ukrajiny se ještě prohloubila. Potvrzují to i nálady na druhé straně fronty: podle nedávného průzkumu má 36 procent Ukrajinců xenofobní vztah ke spoluobčanům, kteří se hlásí k ruské národnosti.
Podle portálu Ukrajinska pravda si pouze 29 procent Ukrajinců dokáže představit, že by žili v jejich sousedství. Autoři průzkumu z Kyjevského mezinárodního institutu sociologie přiznávají, že výsledky jsou znepokojivé a mohou mít negativní vliv na jednotu ukrajinské společnosti.
Podle analytiků je třeba průzkumy v době války brát s rezervou. Vypjaté nálady nicméně odpovídají letité nevraživosti mezi západem a východem země. „Na jedné straně vždy existovaly stereotypy vůči lidem z Donbasu, na druhé straně byli lidmi z východní Ukrajiny extrémně negativně vnímáni Ukrajince z Haliče,“ vysvětluje Michal Lebduška z Asociace pro mezinárodní otázky.
Pro průmyslový region Donbasu je podle něj charakteristické, že jeho obyvatelé jsou mimořádně pasivní. „To je faktor, který reintegraci může hodně usnadnit. Pokud se tomu ovšem budou aktivně bránit, určitě to vzbudí hněv a pro Ukrajinu to bude představovat výrazný problém,“ uvedl pro iDNES.cz Lebduška.
Chorvatský scénář
Vláda v Kyjevě o strategii znovuzačlenění okupovaných teritorií Donbasu debatuje dlouhodobě. Po krachu Minských dohod z roku 2015 sázela především na silové řešení, často byl skloňován takzvaný „chorvatský scénář“. Tím se myslela operace Bouře, během níž chorvatská armáda během čtyř srpnových dní roku 1995 obsadila separatistickou Republiku Srbská Krajina.
Volodymyr Zelenskyj po nástupu do prezidentské funkce zvolil měkčí rétoriku. „Prohráli jsme v bitvě o jejich duše,“ prohlásil během inaugurace s odkazem na řadu administrativních opatření, které dál prohlubovaly rozdělení země – například zákaz obchodování s podniky na území separatistů nebo fakt, že si doněčtí a luhanští důchodci museli jezdit pro ukrajinskou penzi přes linii dotyku.
Říkají jim „žduni“. V ruinách měst čekají na Rusy jako na osvoboditele |
S únorovou invazí se pochopitelně všechno změnilo. Agrese stvrdila proces budování ukrajinské národní identity, na vychodě a jihu země přesto přežívají sympatie k Rusku. V troskách frontových měst zůstávají stovky ukrajinských občanů, kteří čekají na ruské vojáky jako na osvoboditele.
Ukrajina proto v první řadě počítá s vymýcením ruské propagandy. Součástí nové strategie pro reintegraci okupovaných oblastí by mělo být navýšení kyberbezpečnosti a informační gramotnosti.
„Ruská propaganda po celou dobu pracovala na zakořenění jedovatého ‚ruského světa‘ v hlavách našich lidí. Děti, které se za tu dobu narodily, se ve školách učí podle osnov nepřítele. Infrastrukturu postavíme znovu. Ale už nyní musíme připravovat programy ideologické rehabilitace našich občanů, které si podrobil okupant,“ uvedl počátkem března ministr vnitra Ihor Klymenko.
Co si pod dojmem „ideologická rehabilitace“ představit, těžko říci. Podle Lebdušky se dá čekat například velký důraz na školství a politiku historické paměti, v rámci níž se Kyjev pokusí občanům východních regionů vštípit myšlenku ukrajinské národní identity a příslušnost k společnému státu.
Obyvatele Donbasu bude v rámci „občasnké výchovy“ také potřeba přesvědčit, že jako občané Ukrajiny se mohou aktivně podílet na směřování státu. „Na osvobozených územích budou zavedeny ukrajinské zákony a pravidla, lidé budou mít všechna práva zaručená demokratickým systémem. Budou moci uplatňovat své volební právo, získají znovu možnost ovlivňovat své záležitosti,“ vysvětlil před časem pro iDNES.cz ukrajinský analytik Jevhen Hlibovyckij.
V prvních měsících po válce však budou na řadě především bezpečnostní opatření. Kromě postupného odminování území a odzbrojení civilistů půjde o odhalení kolaborantů, stoupenců „ruského světa“ a nepřátelských vojáků, kteří se mohou vydávat za civilisty a provádět diverzní akce.
„To zvyšuje riziko sabotáží a vzniku partyzánského hnutí. Ukrajinské tajné služby se proto po deokupaci území budou muset postarat o posílení hranic s Ruskem a provést filtrační opatření mezi místním obyvatelstvem,“ uvedl Ivan Stupak, který působí jako poradce bezpečnostního výboru ukrajinského parlamentu.
Pod pojmem „filtrační opatření“ si podle jeho slov můžeme představit prověrky civilních obyvatel. Tedy lustrace. Bude se zjišťovat, zda se zapojili do organizace plebiscitů o připojení k Rusku, jestli spolupracovali se separatistickými úřady a podíleli se na propagandě „ruského světa“.
Nechci, aby Ukrajina dopadla jako Maďarsko, říká analytik Hlibovyckyj |
S lovem kolaborantů už má SBU zkušenosti například z Charkovské oblasti a Kyjevské oblasti, kde po ruském ústupu z loňského dubna zadržela na čtyři sta lidí. Za schvalování invaze a napomáhání nepřátelským jednotkám jim hrozí až 15 let vězení. Letos v lednu soud v Charkově poslal na deset let za mříže jednašedesátiletého umělce, který vyráběl letáky a pohlednice pro ruskou armádu.
Ovšem i jestřábi v Kyjevě si jsou vědomi, že příliš tvrdý postup by při reintegraci Donbasu a hledání poválečné spravedlnosti mohl být kontraproduktivní. Klíčové bude najít rovnováhu mezi zaváděním nutných bezpečnostních opatření a uchováním místního obyvatelstva v klidu.
„Pokud budeme moct utahovat šrouby a do místních mocenských pozic jmenovat pouze lidi ze západních oblastí Ukrajiny, můžeme vyvolat napětí a odpor mezi obyvatelstvem. A pokud v té době bude v Rusku stále u moci Putinův režim, mohlo by to jen posílit revanšistické nálady,“ varuje Ivan Stupak.
