Válka na Ukrajině
Sledovat další díly na iDNES.tv„Chovali se k nám jako ke zvířatům. Řeknu to jinak: Ani zvířata se takto nechovají. Oni ty dívky bili, mučili je elektrickými šoky, mlátili do nich kladivy. A to bylo ještě to snadné. Takto ani nekrmí psy. Potetovaným chtěli useknout ruce, vyřezat to tetování. Opařili nás vařící vodou jen proto, že jsme z námořní pěchoty, jen proto, že mluvíme ukrajinsky,“ popisuje prožité utrpení šestadvacetiletá Anna O.
Vojačka ukrajinské 36. námořní brigády, která v dubnu prolomila ruské obklíčení Mariupolu a připojila se k členům pluku Azov bránícím město před ruskými hrdlořezy, nakonec klíčový areál oceláren Azovstal opustila ve chvíli, kdy ho Rusové začali bombardovat. Říká, že kdyby se spolu s ostatními nevzdala, zcela jistě by zemřela. V zajetí strávila šest měsíců a čtyři dny.
 |
„Ani tomu nemůžu uvěřit. Tolikrát jsem snila o tom, že pojedu domů,“ vypráví s tím, že právě sen o návratu k rodině ji držel naživu. Podle portálu Ukrinform je nicméně ženina rodina rozdělená a zatímco její muž je „stále někde v zajetí“, jejich dítě by mělo být na území okupovaném Rusy. Annina matka pak žije v Mykolajivu, který ruská armáda pravidelně ostřeluje.
O nikom z rodiny, do níž patří ještě sestra, nemá Anna žádné zprávy už přes půl roku. A to, že ji Rusové vymění, také do poslední chvíle netušila. „Říkali nám, že nás nevymění, že budeme ve vězení až do konce speciální operace a pak možná budeme mít štěstí a půjdeme domů, anebo nebudeme. Když tak vás prostě zastřelíme jako psy, říkali nám,“ popisuje mladá žena se slzami v očích. „Nikdo nás tu prý nepotřebuje,“ vzpomíná.
Ženy si podle ní uvědomily, že svoboda je nablízku, až když je převezli do Simferopolu na Krymu. „Byl tam kluk, nevím jak starý, a řekl: ‚Holky, nebojte se, jdete domů.‘ Všechny jsme začaly brečet. A potom... Nevěřily jsme tomu. Už když jsme uslyšely svůj rodný jazyk...“
Ani zdravotnice Viktoria Obidina nevěděla, že patří na seznam zajatců určených k výměně. Ve chvíli, kdy Mariupol padl, u sebe měla svou čtyřletou dceru. Byl právě Den matek, když se rozdělily. „Půjdu za svou dcerou. Tak moc ji chci vidět,“ řekla médiím žena, která byla držena v ruském filtračním táboře v Doněcku, zatímco se jí o dítě starali příbuzní v Polsku.
„Malá Alisa bude moct konečně obejmout mámu! Mám za rodinu takovou radost, že bude zase pohromadě,“ napsal někdejší dětský ombudsman Mykola Kuleba. Dívenka musela podle ukrajinského tisku cestovat sama s cizími lidmi, než se jí ujala rodina. „Děkuju, mami. Jsem na Ukrajině. Dnes mě vyměnili. Jsem strašně šťastná. Nic mi nevrátili, dokumenty ani šperky. Nic. Tak moc tě miluju, obejmi dceru a dej jí pusu,“ volala dojatá lékařka matce.
Do Azovstalu podle svých slov odešla na příkaz velitele. „Jsem doktorka, zdravotní asistentka na poliklinice. Příběh o dívce z Azovstalu je příběh mé dcery. Řekli mi, že půjde do sirotčince. Nechtěli ji pustit na území ovládané Ukrajinou, ale pak mi dovolili napsat plnou moc a odvést ji,“ popisuje.
Po odchodu z Azovstalu musela projít „filtrací“ v obci Bezimenne, kde Rusové zjistili, že je Viktoria členkou armády. „Na měsíc“ ji proto zadrželi s tím, že pokud na ni nic nenajdou, nechají ji jít. „Ale nakonec jsem v zajetí byla 165 dní,“ pokračuje Ukrajinka, která ani nevěděla, kde přesně se nachází.
Část doby strávila v Olenivce, kde na konci července zemřelo na pět desítek ukrajinských vojáků. Mučení, týrání hladem i žízní, křik zajatců a narvané cely tam byly na denním pořádku. Viktoria přiznává, že ji okupanti donutili poskytnout rozhovor ruské televizi.
„Řekli mi, že nemůžu odmítnout. Jinak by mě zbili a to video udělali stejně. Řekla jsem, co mi nakázali. Nebylo jiné cesty,“ dodává.
Kov mu z paže vytáhli rezavými kleštěmi. Svět šokoval stav ukrajinského zajatce |
Vysvobozené ženy na parkoviště v Záporoží svezly tři autobusy. Ještě ani nestihly pořádně zastavit a Ukrajinky už utíkaly za svými blízkými, aby je mohly konečně obejmout, píší novináři z portálu Ukrinform.
O výměně vězeňkyň v pondělí informoval vedoucí kanceláře ukrajinského prezidenta Andrij Jermak. „Dnes se podařila další rozsáhlá výměna vězňů. Obzvlášť emotivní a výjimečné je to, že jsme ze zajetí osvobodili 108 žen. Jednalo se o první výměnu žen. V zajetí byly matky a dcery, které jejich příbuzní velmi očekávali,“ řekl.
Celkem si obě armády vyměnily 218 zajatců a podle listu The Guardian je mezi propuštěnými 37 žen, které Rusové zajali právě po dobytí Mariupolu. Nyní všechny musejí projít lékařskou prohlídkou a rehabilitací, uvedl Jermak a zopakoval slib prezidenta Volodymyra Zelenského, že Ukrajina nikoho neopustí a postará se, aby se všichni vrátili domů.
Sám Zelenskyj doplnil, že mezi ženami jsou „důstojnice, seržantky, vojačky, členky armády, námořnictva, teritoriální obrany, národní gardy i strážkyně hranic“. A kromě nich i dvanáct civilistek. „Ahoj, to jsem já. Všechno je v pořádku“. „Ahoj, byla jsem vyměněna.“ „Jsem naživu,“ bylo slyšet poté, co ženy dostaly nové telefony a SIM karty.
Mučí pro zábavu. Mladý Ukrajinec popsal tři měsíce v ruském zajetí |
Původně měla každá země předat 110 lidí. Ruská strana však nakonec předala jen 108 žen. Podle vůdce doněckých separatistů Denise Pušilina dvě z nich řekly, že chtějí zůstat v Rusku. Z Ukrajiny tam pak zamířilo 110 ruských námořníků či členů ozbrojených sil samozvaných lidových republik na Donbase.
Podle Jermaka šlo o „nervózní výměnu“ zajatců. „Příliš mnoho detailů a okamžiků mohlo celý proces výměny ovlivnit a změnit jeho průběh. Výměna vždy přináší řadu rizik, s nimiž je třeba počítat už od okamžiku přípravy a v jejím samotném průběhu. Není prostor pro chyby,“ uvedl.
„Mezi propuštěnými byly i ženy a dívky nezákonně vězněné v Doněcké a Luhanské oblasti, které byly zajaty ještě před invazí. Od roku 2019 byli v těchto pseudorepublikách vězněni lidé za ‚příliš proukrajinský postoj‘, za který byl považován například i převoz humanitární pomoci pro sirotky, anebo za vykonstruovanou ‚špionáž‘ a ‚terorismus‘,“ dodal Jermak.
Our people are returning home https://t.co/RjCbUyXBfA
