Pětašedesátiletá Taťána sedí v jídelně nad sklepem, kde se spolu se stovkou dalších lidí skrývala pět dní v naprosté tmě, a vypráví skupině cizinců o tom, jak přežila okupaci Buče. „Když mě poprvé požádali o můj příběh, zaskočilo mě to. Už jsem si zvykla, sedí a tiše poslouchají,“ říká.
Výlet do Buče podle listu The Times nabízí asi tucet cestovek. Jednou z nich je Capital Tours, jejíž majitel Svět Mojsejev před invazí provázel turisty po pamětihodnostech Kyjeva a okolí. Nyní si účtuje 3 800 korun za šestihodinovou prohlídku Buče, Irpinu, Hostomelu a Borodjanky – měst na předměstí metropole, která Rusové obsadili na jaře 2022.
Ukrajinský optimismus. Do šesti týdnů po válce mají dorazit letadla s turisty |
Mojsejev cizincům ukazuje, kde okupanti mučili a zabíjeli místní obyvatele. Symbolem válečných zvěrstev se stala právě Buča, kde ukrajinská armáda po ústupu ruských vojsk objevila na ulicích i v masových hrobech na 500 těl zavražděných civilistů včetně dětí. Moskva obvinění odmítá.
„Musíte mít na paměti, že to není dovolená“
Mojsejev od května uskutečnil na čtyřicet výletů. Většina jeho klientů jsou muži, kteří se na Ukrajinu vydali sami. Polovinu z nich tvoří Američané, zbytek jsou hlavně Němci, Britové nebo Francouzi. „Lidé chtějí pochopit, jak se něco takového může dít ve 21. století, a vzdát hold padlým,“ míní.
Pro turistu Daniela Hosieho byl výlet příležitostí lépe porozumět válce, kterou denně sledoval z rodného Skotska.
Vidět na vlastní oči zničený most v Irpini, který Ukrajina vyhodila do povětří, aby zabránila ruskému postupu přes řeku, byl pro něj ohromující moment. „Bylo to neskutečné. Ten most jsem viděl padat v televizi a pamatuji si, že jsem si říkal, že je to šílené,“ řekl Hosie deníku Kyiv Independent.
Válka na Ukrajině |
Na místě se ale podle svých slov snažil chovat s respektem. „Musíte mít na paměti, že to není dovolená. Ruiny jsou životy lidí, jejich domovy. Jste tu proto, abyste viděli, co se děje, a zažili to,“ dodal.
Některé cestovní kanceláře pořádají kromě kratších výletů také delší zájezdy, v rámci nichž berou zahraniční turisty na další osvobozená místa.
Ukrajina se soustředí na rozvoj
Mojsejev přiznává, že se zabývá otázkou, jestli je zpeněžení tragédie etické. Tvrdí ale, že polovinu výdělku dává na ukrajinskou armádu.
„Jde o zločiny, o nichž musí vědět celý svět. Jako v Osvětimi,“ říká s odkazem na koncentrační tábor Třetí říše v Polsku, kde nacisté za druhé světové války zavraždili na 1,2 milionu lidí. Vstup do osvětimského komplexu je zdarma, také sem ale cestovky pořádají placené exkurze.
Skrytá fronta ukrajinské války: nefunkční podnikání může vést ke kolapsu země |
Obyvatelé Buče s Mojsejevem většinou souhlasí, některým se ale nelíbí, že jednotlivci profitují na místě tragédie. „Je dobře, že sem lidé jezdí a dozvídají se o tom, co nám Rusové udělali. Ale není spravedlivé, když na tom lidé vydělávají peníze,“ míní Taťána, podle které by zisk měl jít na obnovu města.
Obyvatel Hostomelu Serhij Ahijev souhlasí s tím, že lidé by měli vidět strašné činy Rusů. Obává se ale, aby průvodci jeho vybombardovanou ulici pouze nevyužívali. „Někteří sem vodí lidi jen pro peníze, ne proto, aby s nimi mluvili o tom, co se tu stalo,“ říká Ahijev, jehož dům je silně poničený.
Podle Mychajla Čerevyka z portálu Visit Ukraine je zásadní, aby se cestovní ruch obnovil. „Přináší práci, mzdy a zahraniční měnu,“ míní.
Bizarní turistika. Proč se lidé vydávají do míst katastrof i s temnou minulostí |
Státní agentura pro rozvoj cestovního ruchu v současnosti mezinárodní cestovní ruch aktivně nepodporuje. Místo toho se soustředí na rozvoj domácího cestovního ruchu, který se na západní Ukrajině během bojů zvýšil.„Rozvoj západních regionů pro ukrajinské turisty připraví zemi na případný návrat cizinců,“ uvedla šéfka agentury Mariana Oleskivová.
Ačkoli Ukrajina chce napříč zemí vybudovat památníky padlým vojákům i zavražděným civilistům, podle Oleskivové se nechce soustředit pouze na válku. „Chceme se inspirovat zeměmi, jako je Chorvatsko, které překonalo válku a stalo se zemí, která turistům prodává svou kulturu a krajinu a zároveň jim vypráví o své pohnuté historii,“ míní Oleskivová.
