Přítomnost ruských a proruských sil zanechává na obyvatelích Ukrajiny temný stín i poté, co vojáci odešli. Sousedství jsou rozdělena a vládnou v nich nedůvěra a rozhořčení. Někteří ukrajinští učitelé se například nechtějí vrátit do škol, pokud tam budou jejich kolegové, kteří v době okupace přijali nabídku Rusů a vyučovali podle ruského učebního řádu.
„Je to velký problém,“ říká o rozdělení Ukrajinců Andrej Besedin, úřadující starosta Kupjansku. Někteří lidé se cítí zrazení svými sousedy, jiní jsou naštvaní na sebe, že se Rusům nepostavili dostatečně. „Bude to trvat. Lidé potřebují psychologicky dobít. A my jim jako vláda potřebujeme nabídnout podmínky, aby věděli, že Ukrajině jim na nich záleží.“
Vojáci, kteří přišli do vesnice Ševčenkivka, nebyli z Ruska, ale z proruské separatistické Doněcké lidové republiky (DLR). „Mluvili jako my, byli Ukrajinci jako my,“ vysvětluje jedna z místních žen jménem Světlana Ivanenkovová, proč neměla problém s nimi navázat kontakt.
To potvrzuje i její sousedka Taťána Bohuševská. Navázala s jedním z příslušníků milic jménem Oleg přátelství. Jeho mobilizovali sotva pár týdnů před invazí. „Byl to dobrý chlapec. Chtěl jen zpátky domů,“ říká o něm čtyřiapadesátiletá oddaná křesťanka.
Během svých setkání jej přesvědčovala, aby se dal na víru. Oleg končil návštěvy ukrajinskou frází: „Jít s Bohem.“ Když s kolegy prchal před ukrajinskou protiofenzivou, chtěla se s ním dokonce rozloučit. On už byl ale pryč, píše list The Washington Post.
Když jedna z nejstarších obyvatelek Nadija Brežněvová slavila 91 let, vojáci jí dokonce přinesli čokoládu. „Někdo se mě zeptal, jestli jsou okupanti dobří lidé. Odpověděla jsem, že všude jsou dobří lidé. Doufám, že jsem odpověděla správně,“ dodává Ukrajinka.
„Už jsme slyšeli, že ruská tajná služba FSB je v (sousední) Chreščenivce. Takže když vojáci z Doněcku přišli, ulevilo se nám,“ vysvětluje Nadija Polivesavová, proč se místní nedívali na okupanty a priori s nenávistí.
I řada těch, kteří se vůči vojákům chovali vstřícně, však měla určité hranice spolupráce. Když vojáci chodili od dveří ke dveřím a nabízeli pět tisíc ukrajinských hřiven (3 350 korun), Taťána si je nevzala. „Bůh mi řekl, ať si je neberu. Přišly mi jako krvavé peníze.“
Jiní vesničané – například Olja Prodčenková – si je ale vzali. „Byli jsme na okupovaném území. Museli jsme přežít,“ hájí se žena, kterou ostatní osočují z kolaborace s okupanty.
Putin chce obrátit Ukrajince proti jejich lídrům. V Mykolajivu už kypí hněv |
Peníze si nakonec vzala i Naďa Polivesavová, která pomáhala ukrajinské armádě. Později zjistila, že vojáci využívali získaných adres, aby obyvatele vyzvali k hlasování v referendu o připojení k Rusku. I když hlasovala pro NE, podle ženy vojáci napsali ANO, protože si vzala peníze. Kreml využil referend k připojení ukrajinských území k Rusku, Západ a Ukrajina ale výsledky považují za zfalšované a krok Moskvy za nelegální.
Proč já jsem vinná?
„Z naší vesnice nebyl jediný člověk, který si nevzal jejich peníze. Rozumím tomu, že lidé musí přežít. Nevyčítám to nikomu. Ale proč já jsem vinná,“ ptá se Světlana, která momentálně žije ve městě Kupjansk v Charkovské oblasti a kterou ukrajinská tajná služba SBU vyslýchá kvůli napojení na ruské okupanty.
Věřili slibům, osvítilo je bombardování. Příznivců Ruska na Ukrajině ubývá |
Světlana působila jako místní úřednice, která v okolních vesnicích zajišťovala právní úkony, jako jsou vyhotovení poslední vůle či uzavření manželství. Též ale sbírala jména těch, kteří obdrží ruské platby. „Ani dneska si nemyslím, že jsem pomáhala Rusku. Pokoušela jsem se pomoci lidem,“ hájí se žena, která cítí hořkost, že ji sousedi nahlásili. „Měli jsme pravděpodobně pochopit, že tím, že pomáháme lidem, jsme též pomáhali okupantům.“
Manžel Světlany Volodymyr si myslí, že jeho žena byla obviněna neprávem. „Nyní vím, s kým bych měl jít bojovat a s kým ne, dokonce i mezi přáteli,“ říká s tím, že má dlouhou paměť.
Některé rány se možná nikdy nevyléčí. „Nikdy jí neodpustím,“ říká nejlepší kamarádka Taťány Halyna Pylypenkovová o Olje, kterou nazývá ruskou agitátorkou. „Museli byste tu být, abyste to pochopili,“ hájí se Olja.
