„Máš syna,“ napsala z nemocničního lůžka Marie Kamianetská, matka, jež porodila v ukrajinské nemocnici v pondělí nad ránem. Zprávu s fotografií novorozeného dítěte poslala svému muži, který se vrátil domů, aby hlídal jejich další tři děti. Chlapeček měl na fotce zavřené oči, hlavičku přikrytou bílou čepičkou a tělíčko zabalené v látce.
OBRAZEM: Další tvář války. V krytech se rodí válečná generace![]() |
Vilňanská porodnice, kde Marie rodila, se nacházela v Záporoží, jedné ze čtyř oblastí, kterou ruská armáda koncem letošního února anektovala. Po celých devět měsíců, které Marie dítě nosila, tak její země čelila útokům. Její život i život nenarozeného syna byly v neustálém ohrožení.
Marie ale bez komplikací porodila. Na svět přišel tříkilogramový zdravý chlapec, bratr sedmiletému synovi a dvěma dalším dcerám. Rodiče dítě pojmenovali Serhij. Otec se s ním však neměl možnost setkat.
Ve středu kolem druhé hodiny ranní, když Marie právě dokojila a uložila dítě ke spánku do postýlky vedle sebe, do porodnice narazila ruská raketa. Stěny budovy se zřítily a uvěznily Marii i jejího syna v troskách.
Marie a Serhij byli tu noc jedinými pacienty na oddělení. Záchranáři vytáhli matku z trosek živou s odřenýma a zakrvácenýma nohama. Po malém Serhijovi záchranáři pátrali. Marii oznámili, že dítě nemohou nalézt. Našli prý jen panenku, která ležela na podlaze obličejem dolů.
„To je můj syn!“ vykřikla Marie.
Mladší bratr
Marie si čtvrté dítě vždycky přála – chlapce, jak doufala. Její sedmiletý syn, který vyrůstal jen se sestrami, už sbíral krabičku s nářadím na hraní, aby ji ukázal novému bratříčkovi. Toužil být traktoristou jako jeho otec a nemohl se dočkat, až se s chlapcem setká.
Rodiče, kteří se s příběhem svěřili deníku The Washington Post, měli pro novorozeného Serhije vše připravené. Nakoupili postýlku, kočárek, oblečení. Marie Kamianetská a otec dítěte Vitalij Podljanov se na jaře chystali přestěhovat z malého obydlí ve vesnici do většího domu, aby měli víc místa pro rozrůstající se rodinu.
Manželé se o tom, že čekají dítě, dozvěděli koncem února, právě když ruská vojska vtrhla na Ukrajinu. Zatímco miliony Ukrajinců, mnoho žen a dětí, utíkaly ze země, Marie spolu se svou rozvětvenou rodinou zůstala ve vesnici Novosolone v Záporožské oblasti. V regionu, který vešel v celosvětovou známost díky největší jaderné elektrárně v Evropě. Oblast je také místem nové ukrajinské protiofenzívy.
K raketovým útokům poblíž nemocnice začalo docházet čím dál tím častěji. Vilňansk podle jeho starosty před listopadem nezažil jediný zásah. Tento měsíc však Rusové na město cílili tři dny po sobě.
Marie s rodinou žila jen hodinu jízdy od frontové linie, přesto se jí válka zdála vzdálenou. „Výbuchy v dálce mě neznepokojovaly,“ řekla. Dokonce viděla snímky zkrvavených matek z mariupolské porodnice, které na počátku války šokovaly svět. Soustředila se však na příchod dítěte.
Zoufalství náhradních matek. Komu předají děti, netuší, válka rodiče odřízla![]() |
V noci před porodem se starala jen o to, aby se bezpečně dostala do nemocnice. Manžel ji převezl do domu známého ve Vilňansku, aby porodnici byla nablízku.
V pondělí brzy ráno Marie zavolala záchranku a před půl devátou ranní po pouhých dvou kontrakcích porodila.
Výbuch v porodnici
Bylo po jedné hodině ranní, když Marie uslyšela první hlasitou ránu. Pak přišel výbuch.
Raketa rozdrtila cihlové zdi porodnice ve druhém patře. Kus betonového stropu dopadl na Marii, která ležela v posteli jen v noční košili. Zůstala však pevně zapřená a natahovala se po Serhijově postýlce.
Křičela o pomoc, když se zoufale snažila zvednout kusy betonu, aby dosáhla na dítě. Plíce se jí naplnily kouřem a prachem. Podařilo se jí zvednout z postele a vrhnout se k postýlce, když s hrůzou zjistila, že je prázdná. Dítě z postýlky výbuchem vypadlo. Marie popadla telefon a s pomocí baterky bosá v troskách dítě hledala.
Na následující okamžiky si Marie nevzpomíná. Záchranáři ji vytáhli z trosek oknem a sestry jí ošetřily od střepin pořezané nohy. Oznámili jí, že porodnici zasáhla ruská raketa. Ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj ve středu obvinil ze zásahu porodnice „teroristický stát“. Ruské ministerstvo obrany však na žádost o komentář nereagovalo.
Bílá rakev
Ve čtvrtek se na hřbitově shromáždilo asi 15 lidí, když kněz přistoupil k bílé, krajkou lemované rakvi před nimi. Pronesl modlitbu a do malé rakve, kde Serhij ležel přikrytý modrou dekou, položil kříž. Dítě mělo zavřené oči a obličej stále pokrytý drobnými škrábanci.
Rodiče nechtěli rakev se synem ukazovat svým dalším třem dětem. Pohřeb se uskutečnil brzy, pouhý den po smrti. Všichni Serhijovi starší sourozenci zůstali doma a hráli si na dvorku.
Děti s válkou v genech. Ukrajinky rodí v krytech uprostřed ostřelování![]() |
Příbuzní v tlustých kabátech v téměř mrazivých teplotách na pohřeb dorazili s květinami a hračkami – plyšovým tygrem, červenou beruškou a autíčkem ve velikosti batolete. Marie na sobě měla černou zimní bundu s nápisem „Všechno bude v pořádku. Každým dnem to bude lepší.“ Během obřadu toužebně hleděla do rakve a naříkala. Naklonila se a něžně dítě políbila. Matka a švagrová ji chytily za ruce a pomohly jí zůstat stát.
Když kněz rakev pokropil svěcenou vodou, z dálky se ozvalo dunění střelby. Marie na noc s pláčem vzpomínala.
Dvoudenní Serhij patřil podle ukrajinské generální prokuratury mezi více než 440 ukrajinských dětí, které byly dosud zabity a další stovky zraněny v důsledku ruské invaze. Chlapec nežil dost dlouho na to, aby mu byl vystaven rodný list.
23. listopadu 2022 |