Transparency International řadí Ukrajinu k nejzkorumpovanějším zemím na světě a zaujímá 124. místo. Kam až sahá korupce na Ukrajině? Dotýká se každodenního života občanů, nebo se týká jen vysoké politiky a byznysu?
Čím více jdeme od západního tvrdého jádra evropského bloku dál na východ, tím víc se korupční situace zhoršuje. V západních zemích se setkáme s jednotlivými korupčními kauzami a jinými excesy, ale státy jako celek pracují pro své občany dobře. Nové členské státy EU střední a jižní Evropy jsou na tom o poznání hůř, protože se zde projevuje několik typů korupce.
Například na Balkáně se objevuje uplácení na úřadech, na policii či u doktora. Zároveň se s každodenní korupcí snoubí i ta většího rozsahu, jako ovlivňování veřejných zakázek. Na Ukrajině, ale i v Rusku, se objevují tři typy. Od běžné korupce a „rozkrádání eráru“ až po oligarchizaci a ovládnutí státu zájmovými skupinami. Dle průzkumu barometru korupce musela bezmála čtvrtina běžných Ukrajinců někdy uplácet činitele ve veřejných službách. Kombinací těchto faktorů se Ukrajina a jí podobné státy dostávají na takto nízké příčky ve vnímání korupce.
Petr Leyer (1985) působí v Transparency International ČR (TI) od roku 2010. V Právní poradně TI byl i jejím vedoucím. Zaměřuje se na problematiku veřejných zakázek, nastavení vnitřních protikorupčních mechanismů ve veřejné i soukromé sféře a fungování územních samospráv. V listopadu 2020 se stal ředitelem české pobočky TI. |
Rusko je velkým podporovatelem korupční kultury na Ukrajině. Jakým způsobem se mu dařilo ovlivňovat potírání korupce?
Rusko má geopolitické zájmy v jeho bývalé sféře vlivu, do které spadá i Ukrajina. Z hlediska korupce se ruským vládním činitelům, politikům a oligarchům nehodí, aby Ukrajina byla funkční, robustní, protikorupčně vybavený stát.
Protože je na tom Rusko s korupcí ještě hůř v mezinárodním srovnání a způsob fungování mocenských skupin je prakticky stejný, mají zájem na Ukrajině udržet status quo a brání se reformám podporovaných Unií. Jsou zkrátka zvyklí takhle fungovat v jejich mocensko-ekonomickém prostoru.
Prezident Volodymyr Zelenskyj kandidoval na protikorupční platformě stejně jako jeho předchůdce Petro Porošenko a slíbil status quo rozbít. Nakolik se mu v jeho dvou a půl letém působení v úřadu dařilo plnit jeho volební program?
Byl jsem svědkem protikorupčních snah na Ukrajině těsně po uskutečnění Euromajdanu v roce 2013, kdy jsem přednášel státním zástupcům o standardech nezávislého fungování prokuratury a státního zastupitelství. Protikorupční aktivity probíhají soustavně od té doby a k žádnému výraznému posunu nedošlo.
Ať už jde o prezidenty Zelenského nebo Porošenka, tak se žádnému čelnímu představiteli nepodařilo se situací nic udělat. Drobné posuny nastaly, ale jsou to parametrické změny na papíře, které v reálu nejsou vynucovány. Zelenskyj samozřejmě některé změny prosazoval, ale nic nemělo výrazný dopad. I on sám měl kostlivce ve skříni.
Zelenskyj se objevil v říjnové kauze Pandora papers. O co tehdy šlo?
Ukázalo se, že se svou manželkou a kolegy z komediální skupiny (bratři Serhij a Boris Shefirovi, kteří produkovali a napsali scénář seriálu Sluha národa, ve kterém hrál Zelenskyj titulní roli – pozn. red.) založili firmy v off-shoreových destinacích, kam odváděl majetky vydělané v práci pro televizní kanál 1 + 1 vlastněný oligarchou Igorem Kolomojským.
Zelenskyj to zdůvodňoval korupčností a nestabilitou podnikatelského prostředí, ale nevysvětlil, z čeho peníze plynou, v jaké výši a zda byly zdaněny. Zůstala tu pachuť toho, že jeden z bojovníků proti korupci využívá ty samé taktiky, proti kterým brojí.
Přišla mu ruská invaze vhod?
Přestože je to tragická událost, pokud se podíváme čistě na podporu prezidenta Zelenského, tak mu to vhod přišlo. Před invazí se pohybovala kolem čtyřiceti procent a s počátkem invaze dosahovala až 95 procent. Logicky se na jeho prohřešky zapomnělo, ale mohou opět vyplavat na povrch, avšak s menší intenzitou a nebudou pro něj znamenat takové riziko. Pokud ale nebude prezidentem a nastoupí jiný režim, může využít jeho vroubků a bude se na jejich základě snažit ho zdiskreditovat a perzekvovat. Ten dopad může pro Zelenského být jak pozitivní, tak velmi negativní.
Jaký vliv na ukrajinskou korupční kulturu měla provázanost médií, konkrétně televizních kanálů, s ekonomickými zájmy jejich vlastníků jako Renat Achmet, Viktor Pinčuk či zmíněný Igor Kolomojskyj?
I v České republice jsme byli svědky toho, že korupce je velmi atraktivní téma v předvolebních kampaních a v politických debatách je velmi akcentovaná. Média v tvorbě debaty o korupci hrají velkou roli a pokud je nějaký loajální politik s určitým médiem zadobře, má to zásadní vliv na výsledek voleb.
Dochází k tomu, že favoriti oligarchů jsou úspěšnější v politické soutěži na úkor svých konkurentů. Propojení politiky, byznysu a médií je hlavní problém sužující ukrajinskou společnost, ale setkáme se s ním v Česku i na Západě, tam však jsou jeho dopady o poznání menší.
V rozhovoru pro Info.cz Olena Haluška z ukrajinské neziskové organizace Anti-Corruption Action Center popsala korupci na Ukrajině za “nejtransparentnější”. Podařilo se totiž zavést registry majetku pro státní úředníky. Proč se i přesto nedaří korupci potlačit?
Díky tomu, jak se jim dařilo zmapovat korupční prostředí pomocí otevřených dat a spousty registrů, se mi před osmi lety zdálo, že je Ukrajina na dobré cestě. Řekl bych, že je na tom lépe než Česká republika z hlediska transparence. Není problém data získat a zveřejnit. Problém je v institucích, které se získanými daty mají dál pracovat a vytvářet kroky ke zrobustnění institucí jako policie či státní zastupitelství, což se neděje. Jejich znalosti nejsou přetaveny v reálnou změnu.
Narovnání korupčního prostředí bude součástí vyjednávání o přijetí Ukrajiny do EU. Myslíte, že touha býti členem Unie bude impulsem k prosazení skutečně efektivních protikorupčních opatření?
Může být, nicméně korupce na Ukrajině je tak hluboce zakořeněná, že bude trvat roky nebo desetiletí než se opravdu země někam posune. Nejde pouze o schválení několika nových zákonů a přeobsazení pozic, ale jde i o změnu fungování celého systému, který na Ukrajině existuje už od dob Sovětského svazu na různých úrovních, a také o změnu myšlení lidí a fungování mezilidských vztahů.
V tomhle způsobu uvažování se nic zásadního od devadesátých let nezměnilo, naopak se ještě více prohloubilo. Určitě to nebude rychlá cesta. Například Gruzie je v indexu vnímání korupce na podobné úrovni jako Česko nebo celá střední Evropa. Gruzínci deklarovali upřímnou snahu potírat korupci a tvrdě zaváděli a vymáhali dobrá opatření, ale stejně často zůstaly návrhy pouze na papíře. Obávám se, že i tohle bude na Ukrajině nemožné.
Zřízení Národní protikorupční agentury (NABU) nepřineslo žádné výsledky? Podařilo se jí alespoň některé korupčníky přivést před soud?
Myslím si, že v dílčích případech ano, ale pouze na lokální úrovni. Z případů v té nejvyšší politice a byznysu nejsou vyvozována žádná systémová opatření. Ano, NABU funguje a podle mě je dobře právně ukotvená, ale má problém v personalizaci.
Ukrajinská pobočka Transparency International volala po jejich obsazení nezávislými odborníky. Ale není to jen o NABU, ale jde také o zajištění nezávislosti justice či důsledného uplatňování již existujících opatření ke zvýšení hospodárnosti veřejných zakázek, tedy oblasti, ve kterých Ukrajina stále zaostává.
Za předpokladu, že válka na Ukrajině skončí v její prospěch, myslíte si, že nastolí nové pořádky, ve kterých je možná skutečná protikorupční reforma, anebo se otevře nová vlna poválečného korupčnictví?
Záleží, v jakém stavu se bude Ukrajina na konci konfliktu s Ruskem nacházet. Jednak v jakém územním rozsahu, jednak pod jakou garniturou a také jak velká tu bude příchylnost k EU, nebo naopak k Rusku. Pokud vezmeme ten nejoptimističtější scénář, kde by se Rusko po invazi stáhlo do jejich původních pozic, tak to bude velká příležitost vzhledem k ochotě EU, Spojených států a dalších mezinárodních partnerů vynaložit ještě větší energii na rozvoj Ukrajiny, pro kterou to může znamenat určitou euforii a nový start.
Nicméně staré struktury se nevzdají své pozice a budou si chtít zachovat svůj vliv ve státě. Je otázka, kdo se reformy chopí a zda bude mít vůli ji dotáhnout za podpory veřejnosti a médií. Pravděpodobnost, že tento pozitivní scénář nastane, není velká, a pokud bude mít na Ukrajinu vliv stále ruský establishment, žádnou velkou změnu k lepšímu nelze čekat.
