Po rozmlácené silnici se pomalu šine kamion. Zdejší silnice nebyly nikdy žádná sláva, ale poté, co po nich začaly jezdit tanky a těžká vojenská technika, je to ještě horší. Náklaďák je plný potravinových balíčků, které česká humanitární organizace Člověk v tísni poslala do vsi Mironovskij ležící pár kilometrů od frontové linie.
Místní si minulou zimu užili svoje. Jen dvacet kilometrů jihovýchodně odsud leží Debalceve, které se stalo zatím posledním velkým bojištěm této války. Po stejné silnici, po níž dnes jede kamion plný potravinových balíčků, se letos v únoru stahovala ukrajinská armáda.
Potravinová pomoc se rozdává před továrnou na železobetonové konstrukce, kde většina lidí z Mironovského pracuje. Byla postavena už v roce 1957 a za dob Sovětského svazu dodávala materiál například na stavbu Černobylu nebo Bajkalsko-amurské magistrály.
Ještě nedávno se její současné vedení chlubilo, že vysokým napětím, které je zavěšeno na sloupech vyrobených v Mironovském, by se dala pětkrát omotat zeměkoule. Dnešní realita však smělým marketingovým heslům neodpovídá. Závodní jídelna je vymlácená, potemnělými chodbami hlavní budovy se prohání vítr a zaprášené nástěnky odkazují na dávnou, lepší minulost.
Továrna však kupodivu stále funguje. Jeden po druhém se do ředitelny trousí dělníci, registrují se a odcházejí před továrnu pro balíčky s potravinami. Na tři měsíce dostali pohanku, rýži, hrách, konzervy s masem, sardinky či kondenzované mléko. Teď v mrazivém větru nakládají jídlo do auta nebo igelitky vrší na nosiče svých bicyklů.
Hrečaniki, plov a sardinková polévka
V době, kdy se Češi ještě cpou bramborovým salátem a svatoštěpánskou kachnou, tak ani oni nebudou hladovět. Do pravoslavných vánoc je ještě daleko, takže z nafasovaných potravin uvaří spíše klasická ukrajinská či ruská jídla. A jaká to budou? „Plov,“ má jasno mechanička Nataša Vasilijevna. Když se zeptáme na recept na tuto obdobu našeho rizota, hned diktuje:
Propláchněte rýži a namočte ji do vody. Nakrájejte maso na kousky a osmažte ho, přidejte cibuli a mrkev a poduste. Slijte rýži, přidejte ji k masu a zalijte vařící vodou tak, aby voda sahala dva palce nad rýži. Stáhněte oheň a pomalu vařte, dokud není rýže hotová. A máte plov.
Sympatická blondýna v khaki vaťance v továrně pracuje celý život. Na minulou zimu prý jen tak nezapomene. „Během ostřelování byla továrna zavřená, byli v ní vojáci. Dvaadvacátého ledna začala dělostřelba a v únoru jsme odsud odjeli. V březnu jsme se i s dětmi vrátili a továrna začala zase pracovat. Vojáci tu ale zůstali až do léta,“ líčí válečné časy v Mironovském. Na rozloučenou přidává ještě recept na rybí polévku:
Nakrájíme brambory na kostičky, uvaříme je doměkka a pak do vody přidáme sardinky. Připravíme si zavářku: nastrouháme mrkev a osmažíme ji s cibulí na másle. Zavářku přidáme k polévce. Nakonec osolíme, opepříme a přidáme kopr nebo petržel.
Město duchůV ukrajinské Avdějevce se válka usadila za humny   |
Řada dělnic si při pohledu na nafasovaný pytel pohanky vzpomene na hrečaniki, tedy jakési pohankové karbanátky. Recept na tuto ukrajinskou klasiku nám poskytla Anna Mironovová:
Uvaříme pohanku a smícháme ji s osmaženou cibulkou a mletým vepřovým masem. Přidáme sůl, česnek a pepř. Z hmoty vytvarujeme karbanátky, které obalíme ve strouhance a osmažíme na slunečnicovém oleji.
Anna Mironovová z Mironovského neodjela ani v době nejtěžších bojů. „Byly to těžké časy. Doufáme, že bude lépe,“ povzdychne si. „Jak se nám žije? Bídně. Práce není, plat nedostáváme, peníze nejsou,“ tlumočí náladu ve vsi její kolegyně Lena Arkadijevna.
Od Minské dohody je však podle ní život na východě Ukrajiny každopádně lepší. „Tady bylo hrozné ostřelování. Seděli jsme ve sklepě, vařili jsme si na ohništi, byla zima a tma,“ vzpomíná na poslední zimu. Při pohledu do tašky s jídlem si vzpomene na recept na rybí karbanátky:
Vezmete sardinky a rozmačkáte je vidličkou. Přidáte strouhanou cibuli, syrové vejce a trochu krupice. Vytvarujete karbanátky, obalíte je ve strouhance a smažíte, na každé straně přesně pět minut.
Toto úterý se obě strany konfliktu dohodly na vánočním příměří, přesto řada lidí stále potřebuje potravinovou pomoc. Kvůli válce je mnoho podniků poničených a zavřených a lidé přišli o práci a příjem. Peněz není nazbyt, a tak i pohanka, rýže, hrách nebo konzervy znamenají pro skromný rodinný rozpočet významnou úsporu. Poblíž fronty navíc často není kde potraviny nakupovat. Obchody prostě zavřely.
Česká humanitární organizace tak v rámci evropského projektu vybírá nejpotřebnější obyvatele a rozdává jim standardizované balíčky se základními potravinami. „V oblastech, kde fungují obchody, pak nejohroženějším lidem distribuuje poukázky, za které si mohou nakoupit potraviny, které sami nejvíce potřebují,“ vysvětluje Lenka Blahová z ukrajinské mise Člověka v tísni.
