Válka na Ukrajině
Sledovat další díly na iDNES.tvDvaatřicetiletý programátor Dima po večerech sedává s partou přátel v jednom z charkovských barů a hovoří o aktuálním dění. On i většina jeho přátel vydělávají v prosperujícím IT sektoru města slušné peníze a jejich život se příliš neliší od života mileniálů na Západě. Je tu však jeden rozdíl.
Kreml nedaleko shromáždil desetitisíce vojáků a jejich město se může na povel ruského prezidenta Vladimira Putina kdykoli stát cílem invaze. Jako záminka mu poslouží „ochrana“ rusky mluvících obyvatel, kterých je tu většina. „Můžeme se probudit a zjistit, že jsme součástí Ruska. Je rok 2022. Lidé létají do vesmíru. A my žijeme v roce 1945,“ líčí Dima.
Charkov s přibližně jedním a půl milionem obyvatel leží asi čtyřicet kilometrů od ruských hranic a méně než 140 kilometrů od nejbližšího velkého oddílu ruských vojáků a obrněných vozidel. „Nechceme ochranu prezidenta Putina ani válku, která by s tím přišla,“ říká Dima, jenž přemýšlí o evakuaci své rodiny na Západ. „Někteří moji známí už odešli,“ líčí.
S přáteli se stále častěji baví o tom, co dělat, pokud Rusové skutečně přijdou. „Pokud k nám domů přijdou vojáci, ubráníme se pomocí kuchyňského nože? Musíme se něčím bránit,“ líčí Dima pro The Times.
Charkov je podle Zelenského možným cílem
Ačkoli Rusko popírá, že by se chystalo zahájit útok, a prezident Putin v pátek údajně francouzskému prezidentu Emmanuelu Macronovi řekl, že nechce krizi stupňovat, američtí představitelé téhož dne varovali, že Rusové jsou již početně připraveni „obsadit města i významná území“.
Podle analytiků patří Charkov mezi nejpravděpodobnější ruské cíle. Jeho ztráta by pro Ukrajina znamenala ekonomickou i humanitární katastrofu. Zatímco Doněcká a Luhanská oblast, v jejichž částech proruští separatisté vyhlásili „lidové“ republiky, jsou relativně chudé, Charkov získal pověst „ukrajinského Silicon Valley“ poté, co se zde usadila řada mezinárodních technologických společnosti.
„Realisticky, pokud se Rusko rozhodne zvýšit eskalaci, samozřejmě to udělá na územích, kde dějinně žijí lidé, kteří měli rodinné vazby na Rusko. Charkov by mohl být okupován,“ citoval v minulém týdnu list The Washington Post ukrajinského prezidenta Volodymyra Zelenského.
Ačkoli Charkov možná nechová k Rusku takovou zášť jako zbytek země, starosta Igor Terechov věří v jeho loajalitu vůči ukrajinské vládě.
„Lidé zde milují Ukrajinu, jsou to Ukrajinci. Ano, mluvíme rusky. Chtějí občané Charkova, aby se Ukrajina přátelila s Ruskem? Rozhodně ano. Ale chtějí válku? Určitě ne. Chtějí, abychom byli kusem Ruska? Samozřejmě, že ne,“ prohlásil. „Charkov Rusku nikdy nedáme. Budeme stát bok po boku a město chránit,“ domnívá se Terechov.
Válka na Ukrajině
Sledovat další díly na iDNES.tvZa SSSR bylo líp, myslí si někteří
Podle Rádia Svobodná Evropa se ve městě panika ani exodus zatím nekoná. Lidé tu žijí dál, chodí do práce, procházejí se ulicemi a posedávají v kavárnách i barech. Někteří se domnívají, že eskalující ruská rétorika je pouze zastrašující taktikou. Jiní tvrdí, že si Putin bude s Ukrajinci hrát déle. „Je to jen otázka času. Možná ne teď, ale za rok,“ řekl jeden z místních.
Další berou hrozbu smrtelně vážně. „Připojil jsem se k místní obranné jednotce. Pokud Rusové přijdou, odvezu manželku a dceru k příbuzným dál na západ a sám se vrátím, vezmu zbraň a půjdu bojovat,“ líčí osmatřicetiletý Fedir, jenž pracuje v charkovské autodílně.
Putin je jako gangréna, myslí si Kličko. Se záložníky trénuje na invazi |
Ne všichni jsou ale tak proukrajinští jako Fedir. Zejména starší generace podle The Times stále cítí věrnost k Rusku. Dvaapadesátiletý hasič Andrej, jenž žije na předměstí v paneláku z dob SSSR, se invaze nebojí.
„Nevidím nikoho, kdo by mě na Ukrajině chránil. Putin je někdejší důstojník KGB. Věřím mu víc než ukrajinským úřadům. Na Ukrajině není žádný vůdce, jenž by se Putinovi rovnal,“ říká Andrej. V dětství se učil, že Ukrajina a Rusko jsou jednotné. „Tehdy to bylo stabilnější,“ líčí Andrej, podle kterého je to Ukrajina a Západ, kdo se snaží Rusko vyprovokovat.
Třicetiletá kosmetička Daria je z lidí, jako je Andrej, smutná. V roce 2014 musela kvůli konfliktu uprchnout do Charkova z Doněcka. „Někteří lidé tu mají mozky vymyté ruskou televizí,“ líčí. Představa invaze ji děsí. „Překvapuje mě, jak jsou někteří místní uvolnění,“ uvedla.