Uganďané na konci 80. let neměli příliš důvodů k optimismu. V živé paměti chovali krutovládu diktátora Idiho Amina, který vyvraždil až půl milionu lidí a svou korupcí prolezlou vládou srazil africkou zemi na kolena. Pamatovali si také válku s Tanzanií, jejíž jednotky obávaného prezidenta svrhly, i následná škatulata na trůně a další válku, od níž (až dodnes) drží moc pevně v rukou prezident Yoweri Museveni.
V chudé zemi se tehdy navíc rychle šířila epidemie AIDS a římskokatolickou církví zmítaly skandály. Vyčerpaní a zklamaní lidé potřebovali někoho, kdo jim dá naději. Stali se z nich fatalisté. Falešní proroci si tuto příležitost nemohli nechat ujít.
Jedním z nich byl katolický kněz a dobře zaopatřený politik Joseph Kibwetere. Vystudovaný učitel se činil i v ložnici a se svou ženou Therese počal třináct dětí. Další tři dítka mu porodily milenky. V roce 1984 začal dvaapadesátiletý služebník Páně prohlašovat, že mívá vidění Panny Marie.
Desatero1. Nebudeš mít jiné bohy mimo mne. 2. Nevezmeš jména Božího nadarmo. 3. Pomni, abys den sváteční světil. 4. Cti otce svého i matku svou, abys dlouho živ byl a dobře se ti vedlo na zemi. 5. Nezabiješ. 6. Nesesmilníš. 7. Nepokradeš. 8. Nepromluvíš křivého svědectví. 9. Nepožádáš manželky bližního svého. 10. Nepožádáš statku bližního svého. |
Matku Ježíše začala ve stejné době vídat i jistá Credonia Mwerindová, která se podle ugandského serveru Daily Monitor živila svým tělem. Jiné zdroje včetně Kibweterovy dcery říkají, že prodávala pivo a po rozvodu se svým pátým manželem odešla pracovat na banánovníkové plantáže.
Jisté je, že se narodila do velmi zbožné rodiny. Když jí bylo osm, její otec jí vyprávěl o vidění, ve kterém spatřil její zesnulou sestru Evangelistu. Ta mu řekla, že velmi brzy uvidí nebe.
„Zjevení vyvrcholila tím, že roku 1988 Ježíš, Panna Maria a svatý Josef požehnali jeho rodině a požádali ho, aby svůj pozemek blízko ugandského města Kanungu vyčlenil pro shromáždění věřících,“ píše religionista Zdeněk Vojtíšek v článku Nebesa dovolují zabíjet.
„Credonia měla soukromá zjevení od roku 1981. V nich Panna Maria vyjadřovala boží zármutek nad mravní nedostatečností římských katolíků a zvláště nad odvrácením se od Desatera přikázání,“ pokračuje Vojtíšek. Mwerindová si tato poselství nenechala pro sebe. Na svých misijních cestách po Ugandě se roku 1989 seznámila s o třicet let starším Kibweterem. Okamžitě si padli do oka.
Následujte Desatero a přežijete Apokalypsu. Pokud tedy přijde
Hnutí za obnovu Desatera božích přikázání, jak svou sektu pojmenovali, si brzy našlo své ovečky. Jeho učení bylo jednoduché a srozumitelné - ústy obou zakladatelů promlouvala Panna Marie a nabádala lidi, aby se navrátili ke křesťanskému Desateru.
Důvěryhodnost nové skupině dodal fakt, že se k ní přidal kněz s titulem z univerzity v Los Angeles a svého času také kandidát na římskokatolického biskupa Dominic Kataribabo. Že je Kibwetere prorokem Božím, uvěřili i některé řádové sestry a několik dalších kněží.
Kibwetere neměl ambice založit novou církev. Nadále se hlásil k římským katolíkům a jednomu křesťanskému Bohu. Jeho lidová proroctví se přesto církevním kruhům brzy přestala líbit a když Kibwetere oznámil, že si nahrál rozhovor Ježíše Krista a Panny Marie, spolu s Kataribabou ho exkomunikovaly.
„Tvrdil, že může mluvit s Bohem. To bylo nepřijatelné,“ rozhořčil se biskup tamní diecéze. V nahrané promluvě Panny Marie údajně zaznělo jasné varování: Apokalypsa se blíží.
Konec světa v podobě, v jaké ho známe, se stal středobodem Kibweterova učení. Prvním dnem D měl být 31. prosinec roku 1999.
Bývalý kazatel kultu Martino Nuwagaba pro server New Vision vylíčil, že lídři kultu o soudném dni mluvili už od Velikonoc 1992. Na pozemské hříšníky měli z nebe spadnout hadi velcí jako kola od traktoru a obrovské kusy betonu. Nově příchozí museli před vstupem do sekty odpovědět na otázku, zda jsou ochotní pro svou víru zemřít. Podezřelé jim to nepřipadalo.
„V roce 1991, po dvou letech svého veřejného působení, vydali knihu Aktuální poselství z nebes: konec nynější doby jako základní text, s nímž musel být každý stoupenec důkladně obeznámen. Obyvatelstvo Ugandy je v ní považováno za vyvolený národ, za nový Izrael,“ uvádí Vojtíšek.
Apokalypse měly předcházet tři dny temnoty, které měli praví křesťané strávit v izolaci se zásobou potravin a dalších propriet nutných k osvícení. Noemovou archou se měla stát farma v Kanungu, kterou kultu věnoval Credoniin otec.
Nepromluvíš křivého svědectví. Anebo raději nemluv vůbec
Kolem roku 1997 už stoupenců bylo přes pět tisíc a věhlas kultu Desatera se šířil i do sousední Rwandy či Demokratické republiky Kongo. Bratři a sestry se usadili v Kanungu a na dalších místech v západní Ugandě. Před vstupem do sekty všechen svůj majetek odevzdali nejvýše postaveným duchovním a navždy se rozloučili s příbuznými a přáteli. Měli se naprosto izolovat od zhýralého světa.
Život na statku byl vskutku řeholnický. Naprostou samozřejmostí byl zákaz sexu, a to i pro oddané páry. O alkoholu a cigaretách netřeba hovořit. Muži, ženy i děti žili odděleně, pravidelně se postili a podle The New York Times si v pondělí a v pátek mohli dát jen jedno jídlo. Ugandská média říkají, že doslova „přežívali na fazolích“.
Kromě modliteb spolu věřící nesměli vůbec mluvit. Nejenže nemohli probírat rozhodnutí svých vůdců, neměli dovoleno říct nic, co by pocházelo z jejich hlavy. Důvodem byl údajně strach, že by nevhodně zvolenými slovy mohli porušit osmé přikázání - Nepromluvíš křivého svědectví. Časem proto vyvinuli vlastní znakovou řeč.
Při čekání na konec světa nezaháleli. Na přilehlých polích pěstovali brambory, banány a cukrovou třtinu. „Bylo to hrozné, jako ve vězení. Stavění, kopání. Kopali jsme jako otroci,“ vzpomínal později jeden bývalý člen.
Pot a prach ze sebe řeholníci mohli smýt jen čistou vodou - mýdlo bylo příliš ďábelské. Jednou na toto zvláštní nařízení zapomněla Kibweterova manželka Therese. Mwerindová ji za to před očima ostatních zbila. I to byl možná jeden z důvodů, proč Therese Kibweterová nakonec manžela i sektu v roce 1992 opustila i s dětmi.
Kibwetere, který byl oficiální hlavou kultu, v roce 1998 krátce pobýval v psychiatrické léčebně. „Měl emoční poruchu, byla to cyklická záležitost. Nahoru a dolů, jako u maniodeprese,“ přiblížil duševní rozpoložení vůdce kultu ředitel léčebny v ugandské metropoli Kampale Fred Kigozi.
Podle dostupných svědectví byla pravou vůdkyní Mwerindová. Bývalí členové ji popisují jako hezkou a ráznou, občas ovšem i násilnickou ženu. Chovali ji v absolutní úctě.
„Říkalo se jí Programátorka. Kdykoli se mělo něco udělat, ona to zařídila,“ vzpomínala Therese. Mwerindová měla mít také nejblíže k Panně Marii a podle svých slov si povídala i s archandělem Michaelem. Věřícím tvrdila, že umí léčit AIDS, a když se jich dotkla, omdlévali. Mnozí pak vykřikovali, že díky ní jejich tělo opustili démoni.
Mwerindová však podle všeho spíše než po Bohu prahla po bohatství, a většina odevzdaného majetku šla do jejích rukou. „Chodila a říkala věci jako ‚Panna Marie chce, abys přinesl víc peněz,‘“ vzpomíná kněží Paul Ikazire, který sektu včas opustil. Mwerindová se nezdráhala ostatním pohrozit, že je Ježíš nebo jeho matka prokleje, pokud se nebudou řídit nastavenými pravidly.
Radikální vyznavači Desatera opouštěli farmu jen v noci, aby je nezahlédla ani živá duše. „Ničeho jsme si nevšimli. S nikým nemluvili a navíc si kolem dokola postavili plot, takže jsme neviděli, jestli se tam něco děje,“ říká jeden ze sousedů v Kanungu v dokumentu The Doomsday Cult - Uganda.
Chcete do nebe? Přidejte se k nám. Cesta vede ohněm
Prosinec roku 1999 se chýlil ke konci a Armageddon byl blízko. Lídři kultu si ve snaze přilákat další souvěrce zadali v místní rozhlasové stanici reklamy za tisíce dolarů. „Chcete do nebe? Přidejte se k nám!“ lákali ve spotech nové rekruty. A ti opravdu přicházeli.
Rozumnější příbuzní se své blízké snažili od nalodění na pochybnou Noemovu archu odradit. „Pořád jsem jí říkal, že Ježíš šel do nebe až po smrti. Jeho matka Marie šla do nebe po smrti. ‚Kdo jsi, abys tam šla jen tak bez umírání?‘“ ptal se své ženy Marii Claudio Sekibibi. Neúspěšně, 22. prosince se vydala vstříc spáse. Stejně jako stovky dalších.
Slibovali jim, že až nastane soudný den, všichni lidé na světě zmizí a zůstanou jen oni, vyvolení. Že budou moci mluvit přímo se synem Páně. Jenže jaké bylo jejich překvapení, když se 1. ledna 2000 probudili do jasného rána a kromě nástupu nového milénia se venku nic nezměnilo. Konec světa nepřišel.
Milenci Kibwetere a Mwerindová stanovili nové datum - 31. prosince 2000. Zklamané následovníky však neuchlácholili a mnozí začali jejich sliby reklamovat. Říkali, že když svět nepropadl zkáze, měli by své majetky dostat zpátky. Netušili, že tím svůj odchod na nebesa jen uspíší.
„Podle některých svědectví rebelující, nespokojení nebo jen tázající se příslušníci hnutí mizeli. Zmizení bylo vysvětlováno jejich nanebevzetím,“ píše Vojtíšek. Brzy měli zmizet úplně všichni.
Ze stovek věřících zbyla jen zčernalá hromada těl
Ve středu 15. března 2000 vypukla v Kanungu velká party. Místní vzpomínají, že strážci Desatera kvůli hostině upekli tři býky a nakoupili sedmdesát beden limonády. Kromě toho ale i padesát litrů kyseliny sírové. Po oslavě svezli svůj zbývající majetek, oblečení i peníze, a všechno spálili. Při procházce vesnicí se s každým rozloučili.
Na farmu se sjeli také souvěrci z ostatních částí Ugandy. „Když odjížděli, snažili jsme se z nich dostat, kam jedou. Říkali, že na modlitbu do Kanungu,“ popsal příbuzný jednoho z nich.
Úřady si kult držel blízkoStrážci Desatera dlouho unikali pozornosti úřadů i proto, že si s nimi záměrně udržovali vřelé vztahy. Místním radním se líbilo, že hnutí na svém pozemku postavilo školu až pro tři sta žáků, a nechtěli zasahovat křesťanům do jejich práva na víru. Jak tvrdí Kibweterova dcera, úřady přecházely časté stížnosti obyvatel Kanungu, kteří nechtěné nové sousedy dokonce na čas vyhnali. Po epidemii spalniček se škola v roce 1998 sice formálně zavřela, údajně však výuka probíhala v tichosti dál. Důvodem zavření školy přitom měl být i fakt, že se přišlo na zneužívání dětské práce. |
Ráno v pátek 17. března se Kibweterovy ovečky, povětšinou ženy a děti, oblékly do nových bílých, zelených a černých rouch a vydaly se do nedalekého dřevěného kostela. Několik hodin se modlily a zpívaly až do ochraptění.
O půl jedenácté dopoledne kostelem otřásl výbuch apokalyptických rozměrů. Z budovy zbyly jen obvodové zdi, všechno uvnitř spálily plameny. I všechny uvnitř. Ti, co k tragédii běželi, už nejspíš tušili, že ji nikdo nepřežil.
Výjev, který uviděli, si však rozhodně nedokázali představit. V troskách kostela našli hromadu zčernalých, ohořelých, neidentifikovatelných těl. Pach spáleného masa nepřekryly ani větvičky rozmarýnu, které si drželi u nosu.
Dveře kostela byly zamčeny zevnitř, okenice zatlučené a koberce někdo napustil benzinem. Rozsudek smrti si pravděpodobně nic netušící věřící podepsali, když zapálili svíčky. Některé zdroje uvádějí, že potření hořlavinami byli i samotní věřící.
Vyšetřovatelé se zprvu nemohli dopočítat, kolik lidí v kostele vlastně zahynulo. Nalezli více než 330 lebek, ze spousty mrtvých nezůstalo ani to. Nakonec určili, že výbuch má 530 obětí, z toho osmdesát až sto dětí. „Byl to hororový pohled. Jen u dvou nebo tří těl jsme byli schopní poznat, jestli je to muž, nebo žena. Zbytek už ani neměl tvar lidského těla,“ uvedl pro AP policejní mluvčí Asuman Mugenyi.
Pytle na mrtvoly nestačily
Policie i veřejnost nejdříve masakr v Kanungu považovala za hromadnou sebevraždu. Přeci jen sekta vysílala jisté signály, že se chce odebrat do lepší budoucnosti. Večírek na rozloučenou, pálení majetku, na trhu předtím také hlubokou pod cenou prodávala svůj nejlepší dobytek. Místní vládě Kibwetere poslal dopis, ve kterém prohlásil, že svět i současná generace končí.
„Verzi sebevraždy je ovšem možné zpochybnit poukazem na to, že sebevražda by odporovala jak tradiční víře Afričanů, tak víře římských katolíků. Smrtí upálením navíc bývají v tradičních afrických společnostech trestáni čarodějníci a čarodějnice, a takovou smrt by si žádný římský katolík tedy asi nepřál,“ míní Vojtíšek.
Hrůzostrašnou událostí v kostele příběh sekty nekončí. V rámci vyšetřování začali policisté nalézat další mrtvoly. Pod domem využívaným sektou ve vesnici Buhunga 153 obětí, o pár dní později dalších 155 těl na zahradě Dominica Kataribaba v Rugazi, šest lidí v odpadních jámách poblíž kostela...
Oblast Kanungu leží na západě Ugandy u hranic s Demokratickou republikou Kongo.
Mapy poskytuje © SHOCart a přispěvatelé OpenStreetMap. Společnost SHOCart je tradiční vydavatel turistických a cykloturistických map a atlasů. Více na www.shocart.cz
Policie předpokládá, že kult Desatera si vyžádal celkem více než tisíc obětí. Verzi o hromadné sebevraždě v kostele vyšetřovatelé postupně zavrhli, stoprocentně vyloučena však není. Co si řadoví členové kultu před poslední modlitbou v Kanungu mysleli, už se nedozvíme.
Každopádně s přikázáním Nezabiješ si jejich proroci hlavu nelámali. Zavraždili každého, kdo s nimi nesouhlasil, chtěl od nich odejít nebo k tomu přemlouval ostatní. Mezi mrtvými totiž byla řada příbuzných členů sekty, kteří si pro své blízké přišli a chtěli je zachránit.
„Když do kempu přišel někdo, kdo hledal své příbuzné, vůdci kultu jej přivítali, posadili do návštěvní místnosti a nabídli mu čaj. Jenže ten byl otrávený. Bezbranného hosta pak přenesli do kanceláře a nakonec hodili do jámy,“ vysvětluje jeden z bývalých členů organizace. Některá nalezená těla nesla známky škrcení, bití a ran sekerou.
Další a další nálezy zavražděných lidí tamní policii ochromily. Na čas dokonce musela odložit vyšetřování, protože jí chybělo základní vybavení - pytle na mrtvoly, masky i ochranný oděv pro policisty.
„Více exhumací nebude, dokud nezajistíme potřebnou logistiku. Nemůžeme provést stovky posmrtných vyšetření, poněvadž máme jen jednoho státního patologa. Pohřeb ohořelých ostatků a vyzvedávání těl měli na starosti vězni, které jsme kvůli tomu vystavili riziku zdravotních následků - byli na boso a při manipulaci se shnilými těly neměli rukavice,“ přiblížil šokované veřejnosti policejní mluvčí Eric Naigambi.
Kam se poděli Kibwetere, Mwerindová a ostatní představitelé Hnutí za obnovu Desatera božích přikázání, zůstává záhadou. Jejich smrt v kostele se vyšetřovatelé snažili potvrdit, nebo vyvrátit pomocí testů DNA. Marně. Podle nalezených zbytků oblečení na jedné z obětí však policie usuzuje, že alespoň jeden kněz v kostele zemřel.
Podívejte se na dokument The Doomsday Cult - Uganda:
Co se stalo s ostatními vůdci? Možná zemřeli v kostele se svými souputníky, možná někam zmizeli. „Zapomeňte na tento skandál a soustřeďte se na budování rodin a zvyšování svých příjmů. Pokud jsou ještě naživu, tyto lidi zatkneme,“ vzkázal zdrcenému a znechucenému národu prezident Museveni.
Ani on nevěřil, že by Kibwetere spolu s ostatními obětoval svůj pozemský život pro nejistou vidinu nového života po boku Krista, a vyhlásil po něm, Kataribabovi i Mwerindové pátrání. Zapojil se také Interpol. Až do dnešních dnů však případ není uzavřen. Poslední informace televize NTV z roku 2014 říkají, že se Kibwetere ukrývá v Malawi.
