Ankara vojenskou operaci v Afrínu zdůvodňuje nutností zasáhnout proti kurdským teroristům. Představuje severozápad Sýrie z tohoto pohledu pro Turky skutečné nebezpečí?
Určitě bych nezpochybňoval základní turecký argument, že milice YPG je napojená na Stranu pracujících Kurdistánu (PKK) a pro Turky do určité míry představuje bezpečnostní hrozbu. Když Turci v 80. letech tlačili na svém území na PKK, přešla tato guerilla hranici Sýrie, tam se schovala a podnikala odtamtud výpady na turecké území. Když se vztahy mezi tureckou a syrskou vládou urovnaly, tak už to nebylo možné. A nyní se ta situace vrací. Kdyby PKK měla zázemí u syrské YPG, která si tam buduje paralelní stát, tak by to pro Turky hrozbou bylo.
„Olivová ratolest“Turecká armáda zahájila operaci Olivová ratolest proti kurdské milici YPG v Afrínu minulý týden. YPG je podle Ankary prodlouženou rukou Kurdské strany pracujících (PKK), která od roku 1984 vede ozbrojený boj za autonomní Kurdistán v Turecku. Milice YPG je přitom hlavní složkou arabsko-kurdské koalice SDF, má podporu USA a významně se podílela na dobytí hlavních bašt Islámského státu. Kurdské úřady vyzvaly v úterý k mobilizaci na obranu Afrínu. „Vůli lidí nelze porazit. Vyzýváme celý náš vznešený národ k obraně Afrínu a k aktivitám s tím spojeným. Vyhlašujeme všeobecnou mobilizaci a žádáme národ, aby Afrín bránil," uvedla kurdská správa. Od soboty v bojích zemřelo 24 civilistů, 24 kurdských bojovníků a 25 syrských milicionářů podporovaných Tureckem, uvedla exilová Syrská organizace pro lidská práva (SOHR). Ankara oznámila, že přišla o dva vojáky. V úterý Ankara podnikla nálety na PKK v severním Iráku. Turecká policie v souvislosti s ofenzivou v noci na úterý zadržela 42 lidí kvůli údajnému „šíření teroristické propagandy“ na sociálních sítích. Kvůli bojům uprchlo z Afrínu podle OSN na pět tisíc lidí. ČTK |
Druhá věc je, že Sýrii si rozparcelovaly regionální a světové mocnosti. Každý tam má své spojence, každý má pod kontrolou část území. YPG podporují Američané, syrskou vládu Írán a Rusko.
Bylo by proto s podivem, kdyby i Turecko nechtělo mít v Sýrii své spojence a nějaké území, které by mělo pod kontrolou. Turci proti YPG používají takzvanou Svobodnou syrskou armádu, kterou i Západ dlouho označoval za umírněnou opozici bojující proti Bašáru Asadovi. Nyní ji jako svoji místní milici platí a vyzbrojují Turci.
Dá se tedy říci, že část syrských povstalců dnes spíše než proti Asadovi bojuje za zájmy Turecka? A jaké je etnické složení těchto milic?
Na severozápadě Sýrie existují turkmenské milice, které Turci podporují a využívají ke svým strategickým zájmům.
Dnes jsme v situaci, kdy cíle hráčů v takzvané syrské občanské válce určují jejich zahraniční patroni. Turecký prezident Erdogan dlouho říkal, že je třeba svrhnout Asada, že pro Sýrii je to jediná cesta vpřed. Dnes už Turecko proti Asadovi fakticky nebojuje. Američané také říkali, že je potřeba svrhnout Asada. Dnes vyzbrojují a cvičí YPG, z kterých chtějí vytvořit jakousi pohraniční milici na severu Sýrie. Všichni racionální hráči se smířili s tím, že Asadův režim přežije, je jen otázka, jak velké území bude ovládat.
Právě zprávy o kurdských pohraničních jednotkách budovaných Američany zřejmě tureckou operaci urychlily. Americký ministr zahraničí Rex Tillerson vzápětí tyto informace popřel. Jak to tedy je?
Američané to neříkají jednoznačně. Má to logiku, je v tom prvek „věrohodné popíratelnosti“ – neoficiálně něco říci, ale oficiálně se k tomu nepřiznat. Američané nemohou otevřeně prohlásit, že na syrském území budují pohraniční jednotky. Nezapomínejme, že Sýrie má stále vládu a neexistuje žádný mezinárodní mandát OSN k tomu, aby tam někdo jiný budoval nějaké ozbrojené složky. Američané proto na jedné straně – a možná i v rámci nějakého varování – řeknou, že tam něco takového dělají, ale v oficiální rovině se k tomu přihlásit nemohou.
Břetislav Tureček Novinář, pět a půl roku působil jako zpravodaj Českého rozhlasu na Blízkém východě. Autor knih Světla a stíny islámu, Nesvatá válka o Svatou zemi, Labyrintem Íránu či Blízký východ nad propastí. Dnes vede Centrum pro studium Blízkého východu na Metropolitní univerzitě Praha. |
Jaký je postoj Ruska?
Rusko z toho těží. Dokonce bych řekl, že Rusko je nyní ten třetí, kdo se směje někde v pozadí. Je zjevné, že Turci postup v Afrínu s Ruskem koordinovali, došlo k řadě schůzek bezpečnostních činitelů. Když v Afrínu začaly působit turecké letecké síly, tak se odtamtud Rusové stáhli, aby nedošlo k nějaké další kolizi jako v případě sestřelu ruského letadla v listopadu 2015 (psali jsme zde: Turci sestřelili ruský bitevník. Byl v Sýrii, brání se Moskva). Ruským zájmům vyhovuje, pokud se někdo snaží omezit americkou vojenskou přítomnost v Sýrii.
Jaké možnosti mají Američané?
Velmi omezené. Čím víc to bude eskalovat, tím víc se bude probírat, jak je možné, že dvě největší členské země NATO, nominálně spojenci, používají v Sýrii svoje vlastní milice a vyřizují si tam účty. Pro Američany to bude velmi zapeklité a podle mě nakonec budou muset slevit ze svých představ, aby té roztržce před očima celého světa předešli. Může to vést i k tomu, že spřátelené Kurdy opět hodí přes palubu.
Situace v Afrínu k 23. lednu: žlutě jsou označena území ovládaná Kurdy, modrá představuje milice podporované Tureckem, červená syrskou armádu a zelená syrské povstalce v provincii Idlíb.
Afrin situation map. https://t.co/lm8jltB1Nt
Může ze situace v Afrínu těžit vláda v Damašku?
Bezpochyby ano. Na jejím území „se perou“ dva státy, které donedávna vyzývaly ke svržení Asada. Američané se před celým světem dohadují s Turky a povstalecké složky se bijí mezi sebou. Damašek může celkem legitimně říkat: Turci i Američané porušují mezinárodní právo, my jsem je sem nezvali; na rozdíl od našich ruských spojenců, které jsme pozvali. Z hlediska PR je to pro syrský režim velice výhodná situace.
Mají Kurdové šanci Afrín ubránit?
Afrín je enkláva odříznutá od zbytku syrských území držených Kurdy a to je pro milice YPG, které se tam brání, poměrně nevýhodná situace. Myslím si, že pokud má být Afrín z pohledu Turecka zpacifikován, tak za tu cenu, že zbývajícím kurdským bojovníkům bude umožněn průchod do východních částí Sýrie.
Takto postupovala syrská vláda při osvobozování Aleppa, kde džihádistům ponechala volný průchod do Idlíbu. Také Američané loni na podzim při dobývání Rakká umožnili bojovníkům Islámského státu a jejich rodinám odchod do Idlíbu. V Idlíbu je tak dnes ohromná koncentrace džihádistů, proti kterým těžce útočí syrské a ruské síly.
Spokojí se Turci s tím, že ovládnou pás pohraničního území západně od Eufratu, nebo se dá očekávat podobná operace proti Kurdům na východním břehu?
Američané z pohledu Turecka nedodrželi dohodu, podle níž měli povolit přítomnost YPG jen východně od řeky. YPG jsou dnes i v jiných oblastech, jako je například město Manbidž, a to Turky zjevně dost dráždí. O víkendu byl sjezd Strany spravedlnosti a pokroku a prezident Erdogan tam ve velmi plamenném projevu prohlásil, že Afrín je jen začátek. Turci podle něj půjdou nejen do Manbidže, ale až k irácké hranici, aby toto území vyčistili od „teroristické špíny“. Byl to sice stranický projev, ale možná odhaluje cíle, které ještě nebyly oficiálně deklarovány.
