Kdy 14. května
Jak prezidentské, tak parlamentní volby se v Turecku odehrají za jediný den, a to v neděli 14. května. Turci žijící v zahraničí však mohli hlasovat už počínaje 27. dubnem, nejpozději však 9. května. Největší turecká diaspora žije v Německu, kde mohlo hlas odevzdat 1,5 milionu lidí.
V minulých volbách hlasovali emigranti převážně pro Erdogana a jeho vládní Stranu spravedlnosti a rozvoje (AKP). V samotném Turecku může k volbám přijít 64 milionů lidí. Těm se volební místnosti otevřou 14. května v 7 hodin SELČ, zavřou se pak v 16 hodin SELČ – v Turecku už bude o hodinu více.
Podle turecké televize TRT mají média do 18 hodin místního času zakázáno zveřejňovat odhady výsledků. Během následujících hodin se však první odhady a dílčí výsledky začnou objevovat a kolem půlnoci bude s největší pravděpodobností jasno. Pokud z prvního kola prezidentských voleb nevzejde jasný vítěz s více než 50 procenty hlasů, bude se konat kolo druhé. To je v plánu na 28. května.
Kdo Erdogan, Kiliçdaroglu a ti druzí
V prezidentských volbách letos kandidují čtyři muži. Prvním je nynější prezident, devětašedesátiletý Recep Tayyip Erdogan, který zemi vede od roku 2014. Do voleb ho vysílá takzvaná Lidová aliance, v níž jsou kromě jeho Strany rozvoje a spravedlnosti (AKP) ještě další čtyři strany. Pokud Erdogan vyhraje, půjde už o jeho třetí mandát za sebou.
Hlavním Erdoganovým soupeřem je šéf opoziční Republikánské lidové strany (CHP), čtyřiasedmdesátiletý Kemal Kiliçdaroglu. Kandiduje za Národní alianci, v níž spojil šest opozičních partají. Voličům mimo jiné slibuje, že vrátí zpět parlamentní systém a zruší současný prezidentský. Prokurdská opoziční strana HDP, která není členem Národní aliance, už Kiliçdaroglua veřejně podpořila. Hlasy Kurdů budou hrát ve volbách zásadní roli.
Kromě těchto dvou politiků se voleb zúčastní jen jeden uchazeč o post prezidenta – Sinan Ogan. Pětapadesátiletý politik jde do voleb s čtyřčlennou krajně pravicovou Aliancí předků za zády.
Voleb se původně chtěl zúčastnit i devětapadesátiletý Muharrem Ince. Ten byl opozičním favoritem ve volbách před pěti lety, naděje svých voličů však nenaplnil. Kvůli sporům nakonec opustil i stranu CHP a založil si svou vlastní, pojmenovanou Domov (Memleket Partisi). Ve čtvrtek ale z boje kvůli malým šancím odstoupil.
Jak Prezidentský systém
Turci si v roce 2017 odhlasovali přechod z parlamentního na prezidentský politický systém. V tom už neexistuje funkce premiéra a výkonná moc spadla do rukou prezidenta, který se volí na pět let. Podle ústavy se prezident může ucházet jen o jeden další mandát.
Poprvé ho v rámci tohoto systému lidé volili v roce 2018 a Erdogan právě s odkazem na ústavní změny tvrdí, že může kandidovat i potřetí, protože se jeho první mandát nepočítá.
Parlament s 600 poslaneckými křesly nicméně nadále funguje. Nejvíc poslanců má nyní vládní Strana rozvoje a spravedlnosti (AKP, 285), po ní pak opoziční Republikánská lidová strana (CHP, 135).
Spolu s prezidentskými volbami se 14. května budou volit i noví poslanci. Turečtí voliči mají na výběr ze čtyřiadvaceti politických stran a 151 nezávislých kandidátů. Stejně jako Erdoganovi, i jeho AKP hrozí, že výrazně ztratí.
Proč Islám, ekonomika, NATO, právní stát
Autoritářský vládce Erdogan čím dál více islamizuje Atatürkovo sekulární Turecko, degraduje právní stát a úroveň lidských práv v zemi a experimentuje s ekonomikou, která je i proto v bídném stavu. Stejně jako svoboda médií nebo nezávislost soudnictví.
Přestože Erdogan kdysi Turecko ekonomicky pozvedl, ze zmíněných důvodů jeho popularita v posledních letech uvadá. Nepřidalo mu ani nedávné tragické zemětřesení na jihu země, po němž si někteří stěžovali na pomalou pomoc přeživším a korupci, v jejímž důsledku mnoho zkolaudovaných domů nesplňovalo stavební předpisy.
Prezidentův rival Kiliçdaroglu slibuje, že vrátí parlamentní systém, přehradí korupční toky vedoucí k firmám spřízněným s Erdoganovými lidmi a přikloní se blíže k Západu, NATO a Evropské unii. Také proto jsou nynější volby hlavy státu tak důležité i ze světového pohledu.
