Je neděle večer, ještě není sečteno ani 80 procent hlasů a Servet, prodavač tureckého medu na istanbulském bazaru Arasta, už vesele pokřikuje na kolemjdoucí. „Erdogan, Erdogan! Držte palce Erdoganovi!“ Dvaadvacetiletý mladík říká, že současného prezidenta „miluje víc než vlastního otce“.
„Pomáhá všem, muslimům i křesťanům, všem lidem na celém světě. Pokud budete mít někdy v České republice problémy, přijde pomoct i vám,“ slibuje nadšeně. Servet je Kurd a celá jeho rodina volila zavřeného Selahattina Demirtaşe. Pro prodavače lokumu však existuje jen Erdogan.
Mimochodem prohodí, že nemá rád Mustafu Kemala Atatürka, celým národem bezmezně uctívaného otce moderního Turecka. „Atatürk byl dobrý jen pro Turky, ne pro Kurdy,“ míní.
Celý večer na televizních obrazovkách v restauracích běží zprávy s průběžnými výsledky voleb a jméno současného prezidenta zaznívá v hovorech Turků často. Ale jako obvykle, historické centrum Istanbulu je i po vyhlášení výsledků klidné. Zato náměstí Taksim, to je jiná turecká káva.
Hned u východu z lanovky, která spojuje Taksim se stanicí Kabataş, se srocují desítky lidí. Na první pohled se zdá, že to bude velké. Auta troubí - což pak dělají i celý zbytek noci - lidé pískají a provolávají prezidentovo jméno v ustálené melodii. Na druhý pohled však oslavy tak velké nejsou. Taksim je sice obrovské náměstí, ale i tak je jasné, že tureckých příznivců Erdogana zase tolik nepřišlo.
Místo nich tu jsou Pákistánci, Syřané i Palestinci. Všichni si přinesli vlajku svého národa a přidali se k Turkům. Proč? To vysvětluje Palestinec Abdul. „Prezident Erdogan je v současnosti jediný, kdo nás podporuje a pomáhá nám. I ve chvíli, kdy nás ostatní arabské státy hází přes palubu, on stojí při nás,“ říká mladý muž a jeho přátelé přikyvují.
Prezident Erdogan obhájil mandát, ohlásila turecká volební komise |
Ze stovek příchozích je tu navíc mnoho z nich tak trochu omylem. „Já jen chci svou večeři,“ říká turista z Velké Británie, zatímco fascinovaně sleduje turecké veselí.
Přihlížejí i Saúdští Arabové, kteří do Istanbulu přijeli nakupovat. Jako jedni z mála umí anglicky, což se na Taksimu ukáže jako hlavní poznávací znamení.
Slavící Turci tady totiž světový jazyk zásadně neovládají, bez ohledu na věk. Nejčastější reakce tak je „Erdogan, ano ano!“. Sám se trochu rozpovídá jen prodavač kebabu Mustafa. „S Erdoganem se nám povede jen lépe!“
Fun fact: kdo na Taksimu mluvi anglicky, je bud nestastny Kurd nebo turista-cumil. Slavici Turci anglicky zasadne neumi. Takze tyhle pani mi rekly jen "Erdogan evet!" tedy "Erdogan ano!" #TurkeyElections #Taksim https://t.co/JvPg9l6gXm
Erdogan je nebezpečný, tvrdí jeho odpůrci
Pondělní ráno, které mělo být podle slibů Erdoganova rivala Muharrema Inceho úplně jiné a nové, už není tak bujaré. Majitelé restaurací a obchodů u náměstí Sultanahmet, kteří jsou z velké části Kurdové a Erdoganovi odpůrci, zachmuřeně sedí u svých čajů, kouří, čtou si noviny. Nevypadá to, že by měli na turisty zrovna náladu.
„Lidé Erdogana berou jako krále, jako nějakého boha, ale on je přitom velmi nebezpečný. V Evropě kolem sebe máte spoustu přátel a pomáháte si. Ale pro nás je to špatné - Amerika nepřítel, Írán nepřítel, v Sýrii je válka, Rusko nepřítel, Evropa taky. A za to může Erdogan, nemáme se na koho obrátit,“ myslí si Kurd Mehmet, který má restauraci na střeše hned u chrámu Hagia Sophia.
Za Erdogana se vše zlepšilo, vyhraje, věří jeho fanoušci po skončení voleb |
Jeho bratr Ayden se domnívá, že volby byly nejspíš zmanipulované. Na otázku, proč místo vězněného Demirtaşe s minimem šancí proti Erdoganovi nedal hlas raději Muharremu Incemu, odpovídá: „Čekal jsem na druhé kolo, v tom bych ho určitě volil.“
Totéž říká i majitel obchodu se suvenýry u Modré mešity, před kterou mezitím posedává turistický průvodce Ajle. „Mám rád CHP, takže jsem volil Muharrema. Ne, nejsem dnes šťastný,“ vypráví.
To jeho kolega od Hagie Sophie, průvodce Metin Koca, je spokojený. „Erdogan dostal méně, než jsem si myslel, ale je dobře, že vyhrál.“ Radost má i lékárník Mustafa, kterému se ostatní kandidáti na prezidenta nelíbili, protože „moc pijí a nadávají“.
„Je mi třicet a před patnácti lety, než Erdogan nastoupil, tady nic nefungovalo. Staří lidé nedostávali svůj důchod, v ulicích byly hromady odpadků, ekonomika byla špatná. Teď mají všichni peníze, v ulicích je čisto a ekonomika jde nahoru,“ srovnává lékárník. Konstantní pád turecké liry mu přitom nevadí. Problém má jen s jednou věcí. „Je tu až příliš Syřanů. Když se podíváte ven, ze sta lidí je jich tam tak dvacet ze Sýrie, to nejde,“ zmiňuje Mustafa syrské uprchlíky, kterých je v Turecku přes tři miliony.
Erdoganův hlavní rival Ince přiznal porážku a Istanbul se po předvolebním napětí a očekávání brzy vrací do normálu. Jedni jsou zklamaní a vyděšení, jako třeba učitelka Elif, která vyžaduje vymazání veškeré společné elektronické komunikace, jiní jsou nadšení.
Ale asi nejlépe současnou náladu vyjadřuje trafikant Ahmet, který u stánku přerovnává ranní tisk. „Někteří Erdogana nenávidí, někteří ho milují, já ho beru tak normálně. Volil jsem ho, takže pro mě je všechno v pořádku. Jen kdyby se ta ekonomika trochu zlepšila a zase začali jezdit turisti...“
Ranni tisk. #TurkeyElections #Istanbul https://t.co/YLwS3XaNpy
