Medvídě našel 10. srpna lesník Yasin Oztas. Ten popsal, že obyvatelé severoturecké vesnice Karakaş o den dříve zahlédli medvědici se dvěma mláďaty. „Během pochůzky jsme pak uviděli mladého medvěda, jak apaticky leží na zemi,“ pokračoval Oztas s tím, že se spolu s kolegy nejdřív bál.
Pak jim ovšem došlo, že je s medvídětem něco v nepořádku. Ukázalo se, že to nezkušená samička poněkud „přehnala s medem“, jak poté oznámily úřady. Lesníci ji převezli k veterináři, ale ještě než vyrazili, natočili video, které si získalo srdce Turků a brzy se dostalo i do světových médií.
Dezorientované zvíře se na korbě náklaďáku převaluje a lapá po dechu, zatímco se v téměř lidské pozici vzpamatovává ze svého „tripu“. Účinky halucinogenního medu nicméně rychle pominuly a turecké ministerstvo zemědělství a lesů veřejnost ujistilo, že je medvědice v pořádku.
Medvědice to přehnala s medem:
V online anketě, kterou resort spustil, pak Turci zvířeti vybrali i jméno. Nejvíce hlasů dostal návrh Balkız neboli „Medová dívka“. „Nechť žije podle svého jména,“ popřálo medvědici ministerstvo na Twitteru.
V pátek nakonec zveřejnilo video s mládětem běžícím z travnatého kopce a oznámilo, že byla Balkız vypuštěna zpět do přírody. „Kéž požívá všeho přiměřeně, i medu,“ dodal resort.
„Šílený med“ sehrál roli i v bitvách s Peršany
Balkız se „sjela“ velmi vzácným – a rovněž velmi drahým – druhem medu. Půl kila této pochutiny vyjde údajně na dva tisíce tureckých lir, čili zhruba 2 700 korun. Včely ho vyrábějí z pylu rododendronů rostoucích v hornatých oblastech kolem Černého moře, ale také v Himálaji.
V Turecku mu říkají „deli bal“ neboli „šílený med“, a to právě pro jeho halucinogenní účinky. Rododendrony totiž obsahují grayanotoxin, občas uváděný také jako andromedotoxin, acetylandromedol nebo rhodotoxin. Ten může podle míry konzumace způsobit euforii a halucinace, ale i žaludeční a střevní potíže, závratě či podráždění kůže.
A také otravu. Podle listu Hürriyet skončí v tureckých nemocnicích po požití medu desítky lidí ročně. Po celém světě jsou pak známé tisíce případů otravy medem hořké chuti. Do 24 hodin však problémy obvykle pominou.
Některé kultury med, podávaný v malém množství, považují za lék na cukrovku, vysoký tlak, zažívací potíže či artrózu. Poslouží prý i jako afrodiziakum a při problémech s erekcí. Ostatně znali ho už staří Řekové, píše deník The Washington Post.
Poté, co se medvědice vyspala z kocoviny, ji odborníci vypustili zpět do přírody:
Vojevůdce, historik a Sokratův žák Xenofón uvádí, že když řecká armáda v roce 401 před naším letopočtem při návratu od Černého moře narazila na rododendronový med, vojáci jím oslavili vítězství nad Peršany.
O několik hodin později však začali zvracet, dostali průjem, byli dezorientovaní a nedokázali se udržet na nohou. Druhý den to pominulo a oni pokračovali v cestě do Řecka. Peršané pak o více než tři sta let později tento med nastražili na Římany, kteří se do pasti nechali chytit a malátní pak nedokázali bojovat.
Perská armáda tehdy s minimálními ztrátami na své straně zabila na tisíc nepřátel.