Vše zřejmě opravdu začalo nenásilným protestem aktivistů proti kácení stromů v parku přiléhajícím k centrálnímu istanbulskému náměstí Taksim. Projekt počítá i s novou výstavbou historických kasáren, které v roce 1940 ustoupily parku. V nich má být i nákupní centrum, jejichž nedostatkem dramaticky se měnící, bohatnoucí Istanbul rozhodně netrpí.
Protesty trvajíProtivládní demonstrace pokračovaly i v pondělí, již čtvrtý den po sobě. Pořádkové síly použily slzný plyn proti asi tisícovce převážně mladých demonstrantů v centru metropole Ankary a stejným způsobem rozháněly i protestující v Istanbulu. V souvislosti s demonstracemi je hlášeno i první úmrtí - mladý Turek zemřel poté, co do skupiny demonstrantů v Istanbulu najel vůz taxi. Turecký prezident Abdullah Gül v pondělí vyzval obyvatele, aby s protesty přestali, a ujišťoval je, že byli vyslyšeni. "Je zcela přirozené vyjadřovat jiné názory pokojnými demonstracemi," podotkl. Zdroj: ČTK |
Tento pátek na protestující udeřila policie. Média se shodují, že výjimečně tvrdě. Násilí odsoudili zástupci EU i USA, posléze i turecká vláda přiznala, že zákrok nebyl odpovídající.
Co se v Turecku děje?
Země je - a zřejmě i zůstane - demokracií se sekulární ústavou. Turci však nejsou zcela zajedno kudy dále.
Nábožensky konzervativní Strana spravedlnosti a rozvoje (AKP) Recepa Tayyipa Erdogana reprezentuje stále sebevědomější - protože bohatší - vnitrozemské regiony. Turky žádající prosperitu, ale i konzervativní hodnoty venkova, byť ve své drtivé většině ne islámský stát.
Druhý tábor tvoří spíše sekulární Turci. Ti místy až ostentativně pijí alkohol a horují pro modernizační, nenáboženský projekt republiky. Strany, které je zastupují, jsou již dlouhých jedenáct let v opozici. Právě takovou dobu již řídí zemi AKP.
Taksim není srdcem protestů náhodou. Nyní nepříliš silná levice, která je tahounem demonstrací, zde pravidelně pořádá prvomájová (i jiná) setkání. V letech 1969 a 1977 tady pravicové bojůvky vraždily levicové aktivisty a odboráře.
Vyjádření USAAmeričané se k dění v Turecku vyjádřili vůbec poprvé. K situaci promluvil americký ministr zahraničí John Kerry. Řekl, že Spojené státy jsou "hluboce znepokojeny" zprávami o nepřiměřeném použití síly při zásahu policie. Veškeré incidenty by se podle něj měly pečlivě vyšetřit. Šéf americké diplomacie zároveň obě dvě strany vyzval, aby se vyhnuly provokacím. "Spojené státy vždy podporovaly právo na svobodu projevu, což zahrnuje i mírové protesty," dodal Kerry. |
Symbolický význam nesou i kasárna, která developer hodlá na Taksimu obnovit, byť ne jako ubytovnu vojáků, ale obchodní dům. Ta v roce 1909 proslula díky rebelii islámem inspirovaných konzervativců proti obnovení konstituční monarchie. Jazykem nynější levice: o islám se opírající, zpátečnické armádní kruhy tehdy vystoupily proti demokratizaci říše. Takovou stavbu teď chtějí úřady obnovit?!
I politicky laxní obyvatelé města za výstavbou na Taksimu tuší korupci. A na vlastní oči vidí zmatek. Nikdo s nimi změny na proslulém náměstí nekonzultoval. Ustoupit má zeleň, vzniknout komerční budova. Náměstí je rozkopané a ztěžuje již tak komplikovanou dopravu v centru. Taksim - oblíbené místo schůzek, neboť cizinci i přespolní ví, kde je a jak se něj dostat - úpěl pod buldozery. Sami příznivci AKP, která vládne zemi i Istanbulu, vyčítají městským úředníkům bohorovnost.
Strach z AKP, nebo spíše Erdogana?
Erdogan, který byl v letech 1994 až 1998 starostou megapole na Bosporu, zvláštní úctou k názorovým oponentům neoplývá. Vždy vystupoval razantně, ba neomaleně. Proto se sekulární Turecko děsí představy, že z úřadujícího premiéra bude prezident.
A Erdogan po tomto postu touží. Ba co více, pracuje na změně ústavy, která by Turecko změnila ve svého druhu prezidentskou republiku. Nynější hlava státu a Erdoganův oddaný stranický kolega Abdullah Gül již prohlásil, že takový systém přece neznamená konec demokracie. Podle komentátorů však nejde ani tak o Erdoganovy názory jako o jeho povahové vlastnosti. Šéf vlády vždy měl autoritářské sklony. A šeptá se o nemoci, která jeho ambice urychluje i posiluje.
Dalším důvodem pro neklid sekularistů je nový zákon omezující prodej alkoholu i reklamy na něj. Nová norma podle opozičníků útočí na osobní svobody Turků. Parlament ovládaný AKP minulý pátek velice rychle přijal zákon, který mimo jiné zakazuje noční prodej piva v obchodech a fakticky brání partnerství výrobců alkoholických nápojů při sportovních i společenských akcích.
Píší-li tedy nyní komentátoři o "tureckém jaru" po arabském vzoru, jistě přehánějí. Tvrdí-li stoupenci AKP, že současné protesty pořádá "hrstka levičáků a hipíků", podceňují nálady přinejmenším ve městech.
Jisté je, že Erdogan ustoupil, když nechal demonstranty o víkendu proniknout přímo až na vlastní Taksim. Předtím říkal, že mu parta aktivistů, ba extremistů nebude diktovat. A že policie pořádek uhájí. Premiér prohrál. Třeba jen bitvu, ale prohrál, na což již léta není zvyklý.
Mohutné demonstrace nezůstaly bez odezvy na tamním akciovém trhu, který v pondělí podle hlavních burzovních indexů odepsal více než deset procent hodnoty. Analytici se obávají, že násilnosti budou mít negativní dopady na ekonomiku a mohou způsobit, že zahraniční investoři si rozmyslí, zda budou teď v Turecku investovat.
