„Nepřiznaným cílem pokračujících vln nelegální migrace je udělat z Tuniska čistě africkou zemi, která už nebude mít žádnou vazbu na arabské a islámské národy,“ řekl minulý týden tuniský prezident ve značně konspiračním projevu, v němž také zmínil, že na změně demografického profilu jeho země pracují „zrádci spolu s cizími zeměmi“.
Policii vyzval, aby stůj co stůj zastavila nelegální přistěhovalectví a všechny migranty bez dokladů vyhostila. Vládce, který už od svého nástupu do funkce utahuje otěže a dokonce odvolal premiéra, pozastavil činnost parlamentu, prosadil si novou ústavu a oznámil, že bude vládnout sám, se tak po zátazích proti opozici zaměřil na další segment společnosti – černochy. V Tunisku předloni podle odhadů vlády žilo asi 21 tisíc migrantů ze subsaharské Afriky.
Podle tuniského Fóra pro ekonomická a sociální práva (FTDES) jich bude spíš víc, maximálně však 50 tisíc. Dělníci, ale i studenti či žadatelé o azyl sice do země díky bezvízovému styku přišli bez problémů, kvůli zkostnatělé byrokracii a složitým podmínkám však potom ještě dlouho nemají doklady k pobytu v zemi. Potvrzuje to i vatikánská organizace Integral Human Development.
Povládnu sám. Sotva se Tunisko zbavilo diktátora, už se rodí nový |
A na stovky až tisíce lidí tmavé pleti, s doklady nebo bez, Saídův projev tvrdě dopadá. Situace už dokonce zašla tak daleko, že hned dvě africké země přistoupily k repatriaci svých občanů. Jak Pobřeží slonoviny, tak Guinea do Tuniska podle BBC vypraví charterová letadla. „Nejnaléhavějším úkolem je zachránit životy, zabránit zraněním,“ uvedl mluvčí vlády první jmenované země Amadou Coulibaly. Oběma státům už se přihlásily stovky zájemců.
Tuniský prezident popírá, že je rasista. Jeho výroky už nicméně stačily k tomu, že mnoho migrantů přes noc ztratilo práci nebo bydlení. Majitelé bytů nebo zaměstnavatelé je vyhodili ze strachu, že budou mít kvůli nelegálním migrantům problémy. Někteří lidé nahlásili, že byli napadeni. Desítky běženců už zatkla tuniská policie. Potíže však mají i Tunisané tmavé barvy pleti, dodává agentura Reuters.
„Jeho slova dala zelenou mnoha lidem, kteří už předtím smýšleli jako rasisté,“ popsaly v podcastu BBC studentky z jižní Afriky. „Někteří Tunisané nám říkají, abychom se vrátili domů. Říkají, že nás tady nechtějí. ‚My nejsme Afričani. Připravte se, jdeme si pro vás. Budeme mít barbecue,‘“ cituje jejich výhrůžky. Některým lidem už vypálili dům, jiné zastrašovali, zmlátili.
Nepříjemný zážitek, který následoval hned druhý den po prezidentově projevu, má za sebou i Konžan Cédéric Tumb. „Když jsem přišel do metra, asi třicet lidí kolem mě začalo vydávat opičí zvuky, začali do mě strkat. Kousek od východu stála skupinka policistů, ale jen ten rasistický útok sledovali a nehnuli ani prstem, aby mi pomohli,“ uvedl pro německou stanici Deutsche Welle (DW) s tím, že se bojí o své bezpečí a zvažuje návrat do Konga.
Profesor zvaný Robocop a odpůrce gayů. Tunisko zvolilo prezidenta |
Také podle dívky z podcastu lidé útočníky často nehlásí policii, protože mají pocit, že v „tom jede s nimi“. Taxikáři podle ní odmítají brát černošské zákazníky. „Někteří mí tuniští přátelé říkají, že se teď kvůli tomu, co se děje, stydí za to, že jsou Tunisané,“ líčí.
Podle loňského průzkumu také až 80 procent Tunisanů míní, že je rasová diskriminace v jejich zemi problém. Na Blízkém východě a severu Afriky to bylo vůbec nejvyšší číslo, dodává BBC. Minulou sobotu se tak několik set demonstrantů na protest proti Saídově politice vydalo do ulic. Žádali ho o omluvu a křičeli „pryč s fašismem, Tunisko je africká země“.
„Před šesti lety jsem se do Tuniska přistěhoval z Mali, abych mohl studovat účetnictví. Nikdy mě nikdo neurazil ani nediskriminoval. Současná agresivní situace je naprosto nová,“ všímá si také Suleiman Kali, který na jedné z tuniských univerzit pracuje na krizové lince pro studenty. Mnozí se prý ze strachu neukázali ve škole.
Tunisko nad migrací přivíralo oči, teď vadí
DW připomíná, že Tunisko bylo dlouhá léta k migraci ze subsaharské Afriky vstřícné, protože potřebovalo lidi na levnou práci. Zavíralo oko nad lidmi bez dokladů, kteří přes něj jen chtěli projít dál do Evropy. Země lákala přistěhovalce i díky relativně povedenému přechodu k demokracii po arabském jaru. To se s nástupem Saída pozvolna vytrácí.
Studentka v podcastu mimo jiné říká, že ji tuniský prezident zklamal. „Chápu, že je tu problém s nelegální migrací a že tady tito přistěhovalci začali páchat zločiny, obchodovat s drogami, provozovat prostituci. Je jasné, že s tím vláda chce zatočit, aby všichni měli doklady. Ale ta část o tom, že chceme změnit demografii Tuniska, je prostě absurdní,“ míní.
Africká unie, jejíž je Tunisko součástí, Saídova slova koncem února odsoudila jako „šokující“ a varovala před rasovými nenávistnými projevy. Na stranu černošských obyvatel se postavila třeba i tuniská tenisová hvězda Ons Džabúrová, která vyzvala k dodržování práva na důstojný život pro každého.
Today is #ZeroDiscriminationDay. As a proud Tunisian, Arab and African woman I celebrate the right of everyone to live with dignity https://t.co/cDJFhx45y9
Tuniská populace už měsíce čelí nedostatku potravin, v obchodech chybí cukr, olej, káva, mléko či máslo. Země se v současnosti snaží odvrátit bankrot a zároveň vyjednává o mezinárodní pomoci. V nedávných parlamentních volbách přišlo k urnám rekordně málo lidí, pouhých 11 procent, a většina stran hlasování bojkotovala. Tvrdým zásahem proti disentu z poloviny února, kdy byly zatčeny desítky lidí, se Saíd podle opozice snaží odvrátit pozornost od prohlubující se hospodářské a sociální krize. Bez většího zájmu Západu, který nyní hasí důležitější požáry světové politiky.
„Nedávné zatýkání ukázalo, že za krizí stojí řada zločinců zapojených do spiknutí proti vnitřní i vnější bezpečnosti státu, kteří rozdělují potraviny a zvyšují jejich ceny,“ uvedl Saíd, aniž upřesnil, jak přesně zatčení lidé – opoziční politici, právníci nebo šéf nezávislého rádia – mohli ke krizi přispět. Výpad proti lidem tmavé pleti tak kromě boje s nelegální migrací působí i jako další způsob, jak upřít pozornost na někoho jiného.
Místo kupředu navíc prezident podle některých posouvá demokracii ve své zemi zpět na začátek. „V roce 1987 zorganizoval Zín Abidín bin Alí puč, aby se mohl stát prezidentem. Sliboval tehdy zavedení demokracie, místo toho ale o pár měsíců později začalo masivní stíhání jeho politických oponentů. O dva roky později byl bin Alí jediným legálním prezidentským kandidátem a započal svou třiadvacet let dlouhou éru brutální diktatury,“ připomíná komentátor Amine Snoussi.
