V kanceláři řecké přepravní společnosti Blue Star Ferries na ostrově Chios to po ránu vře. Asi dvacet běženců obsypalo hned po otevření okénko a dožaduje se jízdenky na loď. Mluví jeden přes druhého, angličtina se míchá s arabštinou.
Prodavačka trpělivě bere od jednoho po druhém doklady a hledá v počítači volnou linku. Bez dokumentu s fotkou z registračního centra se běženci na loď nedostanou. „Bez něj je vyhodí z lodi a přijdou i o peníze za jízdenku,“ vysvětluje prodavačka, vysoká blond žena ve středním věku.
Nákup lístků většinou probíhá tak, že skupina uprchlíků vyšle k přepážce jednoho „mluvčího“, který umí alespoň trochu anglicky, a ten pak k okénku zanese celý štos dokladů.
Do kanceláře dopravní společnosti se někteří běženci několikrát vrací a snaží se přemluvit prodavačku, aby jejich cestu posunula alespoň o pár dní dopředu. „Jedete v pondělí. Jste šťastný člověk, věřte mi. Dnes prodávám lístky na čtvrtek,“ říká žena už poněkolikáté s obdivuhodnou trpělivostí.
Řecká vláda požádala na konci února dopravce, aby linky do přístavu Pireus nedaleko Atén omezily. Tábory v Řecku jsou plné a vláda nemá, kde by běžence ubytovala. „Co zavřela Makedonie hranice, tak nejezdí tak často. Vláda je nechce na pevnině, protože se nevejdou do táborů,“ potvrzuje mladík Theo, který pracuje jako dobrovolník v táboře Souda na ostrově Chios.
Zatímco dříve běženci na ostrovech v Egejském moři zůstávali den, maximálně dva, nyní se jejich pobyt protahuje. „Někteří jsou tu teď i osm dnů,“ říká Theo. Je na něm vidět únava, protože v táborové „velitelské“ buňce musí stále někdo být a dobrovolníci se zde střídají na směny.
Tisíce migrantů mířily z Egejských ostrovů do Pirea ještě v únoru:
15. února 2016 |
Cesta na pevninu stojí 50 eur
Migranti mohou počkat také na obří trajekt Eleftherios Venizelos, který na žádost vlády provozuje společnost Anek Lines (více o trajektu čtěte zde). Ale i na tomto gigantovi, který pojme 2700 lidí a dlouho býval největší lodí ve Středozemí, je počet míst omezený.
Uprchlická krize zblízkaRedaktorka iDNES.cz v seriálu reportáží popisuje situaci uprchlíků v Turecku a na řeckých ostrovech.
|
„To je součást náhradního plánu strategického přesunu uprchlíků na pevninské Řecko. Teď, když je Idomeni (hraniční přechod mezi Řeckem a Makedonií pozn. red.) zavřené, tak má každý ostrov ve východním regionu Egejského moře daný počet uprchlíků, které může poslat. Pro nás je to 600,“ uvádí místostarosta města Mytilény na ostrově Lesbos Marios Andriotis.
Eleftherios Venizelos navíc na rozdíl od komerčních dopravců nejezdí mezi ostrovy u pobřeží Turecka a pevninským Řeckem pravidelně. Loď dlouhá 175 metrů vyráží do Pirea až ve chvíli, kdy na řeckých ostrovech nabere dostatečný počet pasažérů. Svoji pouť začíná na Lesbu, pak se přesouvá na Chios, kde může nabrat jen 300 běženců. Trajekt ve zdejším přístavu několik dní čeká, než se vydá k hlavnímu městu.
Jedenáctihodinová cesta není levná záležitost. Lístek pro dospělého stojí 50 eur, za dítě se platí 30 eur. „Je to drahé,“ stěžuje si lámanou angličtinou Syřanka Amina v táboře Souda a ukazuje na svou malou dcerku. Cesta pro ni a její dvě děti vyjde v přepočtu na 3000 korun. U některých dopravců má nárok na poloviční slevu, ale i komeční dopravci mají limit na počet běženců, které mohou na ostrovech nabrat.
Zatímco Amina si čekání na odvoz na pevninu krátí posedáváním u moře, skupina dětí se za hlasitého smíchu bezelstně baví netradiční hrou. Z vody vytahují záchranné vesty, které vyplavilo moře.
