VIDEO:
Co se stalo v Černobylu
Psal se 11. březen 1985 a do čela Ústředního výboru Komunistické strany sovětského svazu usedl Michail Sergejevič Gorbačov. Bylo mu tehdy 54 let a byl prvním mužem v čele Sovětského svazu, který se narodil až po VŘSR.
Chlouba SSSR znamenala zkázu
Komunistickému režimu docházel v 80. letech dech a plánované hospodářství se muselo vypořádat s letitou energetickou krizí. Východiskem měly být jaderné elektrárny.
Už o desetiletí dřív začala v severoukrajinském Černobylu výstavba "nejvyspělejšího jaderného komplexu v SSSR". Postupně byly uvedeny do provozu čtyři reaktory: každý o výkonu 1000 megawatt.
Vše běželo jako na drátkách až do osudné noci z 25. na 26. dubna 1986. Rutinní zkouška ve čtvrtém reaktoru přerostla v katastrofu s nedozírnými následky. - co se stalo v Černobylu čtěte zde
Nedostatek informací stál život desítky lidí
Čerstvý vůdce Sovětského svazu Gorbačov (v čele země stál 13 měsíců) se musel k situaci postavit čelem, ale nezvládl ji. Navzdory úpěnlivým prosbám předních jaderných odborníků zvolil nejhorší možný postup - přísné informační embargo.
Úpornou snahu, s jakou se vedení země snažilo utajit výbuch jaderného reaktoru, dokládá i fakt, že o tom, co přesně se v elektrárně stalo, nevěděli ani hasiči, kteří několik hodin bojovali s požárem přímo v epicentru.
Dlouhé hodiny nevědomosti
Svět zaznamenal první náznaky tragédie po několika desítkách hodin. Švédští vědci tehdy čistě náhodou přišli na zvýšenou radiaci. Začali pátrat a zjistili, že zdroj je "někde v Sovětském svazu". Tamní vláda ihned kontaktovala sovětské úřady.
Nejvyšší sovět navzdory dotazu neustále tvrdošíjně opakoval, že se nic nestalo a jde o běžnou drobnou havárii, jakých se ve světě staly desítky. Plný rozsah katastrofy Rusové připustili až po třech dnech.
Pozdější studie ukázaly, že v té době už radioaktivní spad zasáhl velkou část Evropy. V první vlně bylo nejpostiženější Bělorusko, dále Baltské moře, Švédsko, Finsko, Rusko a Ukrajina.
Ve druhé vlně ho vítr zavál do Polska, Československa, Rakouska, Německa, Švýcarska, Francie, zemí Beneluxu a Dánska. Třetí vlna spadla na Rumunsko, Bulharsko a bývalou Jugoslávii. Následující dny se nebezpečný mrak dostal dokonce nad Aljašku a sever Kanady.
Názor odborníků byl druhořadý
Jedním z těch, kteří bili na poplach, byl Vasilij Nestěrenko. Uvědomoval si děsivé následky, které může radiace způsobit. Žádal proto Nejvyšší sovět o evakuaci stokilometrového pásma v okolí elektrárny. Mezi jeho požadavky patřilo i preventivní rozdávání jódových tablet, které by částečně eliminovaly následky radiace. Gorbačov ho nevyslyšel.
"Když jsem se ptal Nestěrenka, co všechno z Černobylu tehdy uniklo, postavil se k Mendělejevově tabulce prvků a řekl: ´Celá tahle tabulka´," popsal setkání s vědcem fotograf Václav Vašků.
S Černobylem je přímo spojen i osud akademika Valerije Legasova. Podobně jako Nestěrenko varoval, že se podobná tragédie může kdykoliv opakovat. Ani jeho nikdo neposlouchal.
Rozhodl se proto pro zoufalý čin: v den dvouletého výročí havárie spáchal sebevraždu. Zanechal dopis na rozloučenou, v němž znovu varoval před sovětskými jadernými elektrárnami.
Škody po Černobylu? Výčet je nejasný
Ačkoli od černobylské tragédie uplynulo dvacet let, stále neutichají dohady, jaké škody exploze způsobila. Jasné je pouze to, že na starém kontinentu bylo radioaktivním spadem kontaminováno přes 200 tisíc kilometrů čtverečních půdy, z toho asi 150 tisíc km2 v Bělorusku, Rusku a na Ukrajině.
Úřady byly nuceny vyjmout z užívání celkem 784 320 hektarů zemědělské půdy. Na bezmála sedmi stech tisících hektarech lesů byla zastavena těžba dřeva.
Podobné dohady panují i kolem zdravotních následků. Jen odhady počtů úmrtí kvůli Černobylu se liší o desítky tisíc.
Dohady o katastrofě neutichají ani dvě dekády po tragédii. Černobyl se stal mementem. Mementem, které navěky ovlivnilo vnímání jaderné energetiky.
