Padesátitisícové město Moore v Oklahomě bylo tornádem nejvíce postiženo. Zůstaly po něm trosky a zoufalí lidé hledající své příbuzné. Řádění živlů si vyžádalo nejméně 24 lidských životů a záchranáři se obávají, že počet obětí ještě poroste.
Zkáza v OklahoměTornádo zabilo desítky lidí, smetlo i školy plné dětí |
Místní tvrdí, že živel zasáhl oblast bez jakéhokoli varování. Neslyšeli ani sirény, informuje internetový server CNN. Lando Hite z nedaleké rodinné farmy popsal, že "to bylo jako ve filmu Twister". "Kolem létali koně a všechny možné věci," řekl zasahujícím složkám uprostřed trosek.
Hite, který učí jízdě na koni, přežil řádění živlu ve stáji. Snažil se odvázat co nejvíce zvířat, aby jim dal šanci před bouřkou utéct, ale bylo už pozdě. "Skočil jsem do jedné stáje a všechno na mě popadalo," vyprávěl muž svlečený do půli těla a umazaný od bahna. "Bylo to nesnesitelně hlasité, věci létaly okolo přesně jak ve filmu Twister," zavzpomínal na někdejší hit v kinech.
Tiffany Thronesberryová po telefonu slyšela svou zoufalou matku Barbaru Jarrellovovou: "Pomoc, pomoc. Nemohu dýchat. Spadl na mě dům." Když se dostala na místo, dozvěděla se, že její matku už vyprostili a že je v u doktora pouze s drobnými zraněními.
Jiný přeživší Ricky Stover vyprávěl novinářům: "Když jsme to viděli přicházet, zavřeli jsme dveře sklepa. Bylo to čím dál hlasitější. Najednou jsme viděli, že se petlice otevírá. Nešlo už ji zachytit. Odtrhlo to dveře a sklo a trosky na nás začaly padat. Mysleli jsme, že zemřeme."
"Pán se o nás postará"
Agentura AP přinesla příběh rodičů z Moore, kteří nervózně postávali před kostelem, aby uslyšeli jméno svého dítěte. Znamenalo to, že přežilo a je uvnitř budovy, kam je přemístili jejich učitelé. Šestnáctiletá dcera Deanny Wallacové s radostí vpadla své matce do náručí takovou silou, až zavrávorala.
Naopak Tonya Sharpová na nějakou zprávu o sedmnáctileté dceři čeká marně. Trochu se utěšuje obyčejnou starostí, zda si dcera jako epileptička vzala potřebné léky.
Mnozí z těch, co přežili, mluví o Božím zázraku. CNN cituje nejmenovaného sedmdesátníka, kterému vír odnesl dům: "Pán se o nás postará. Moje bezpečí není v mých rukou, ale v rukou Božích." Jeden z jeho sousedů Steve Wilkinson sbírá do prádelního košíku věci, které zbyly z jeho domova: "Stále nemohu uvěřit tomu, co se stalo. Dvacet let pracuješ a za patnáct minut je to všechno pryč."
