Je sobota půl osmé večer a nad New Yorkem právě zapadá slunce. Kdysi to býval neopakovatelný zážitek, kvůli kterému se sem lidé vraceli. I tenhle pohled si bude asi každý pamatovat hodně dlouho: teprve teď opravdu věříte, že z Manhattanu prostě někdo během pár minut vyretušoval jeho poznávací znamení. Tohle není město, které znáte.
Rychle si musíte uvědomit, že se sem některá slova nehodí. A ne proto, že jste v zemi, která si prý potrpí na "politickou korektnost". "Šílený? Šílený je to, co je jedině tady dole," odtuší český generální konzul v New Yorku Petr Gandalovič, když slyší stížnosti na čtyřhodinové zpoždění, s nímž v sobotu odpoledne pražského času po čtyřech dnech konečně odletělo první letadlo Českých aerolinií směr Severní Amerika.
Fronty na Ruzyni
V nekonečné frontě na ruzyňském letišti to pochopitelně není žádná velká zábava. Letadlo mělo startovat v půl jedné, jenže v tu chvíli čeká na odbavení ještě několik stovek lidí.
Dnes poletí jen ti s letenkou na dnešek a také s úterním lístkem: tehdy už žádný spoj do New Yorku nedoletěl, Američané okamžitě po útocích na své symboly uzavřeli vzdušný prostor. Občas davem proběhne informace, že by se to mohlo stát i dnes, jen pár hodin poté, co se nebe nad Amerikou konečně otevřelo.
Ledaskdo by možná uvítal, kdyby do letadla ještě ani dnes nemusel. Do Ameriky přece dnes poletí a bezpečně dorazí stovky spojů z celého světa, tak proč sakra právě vy byste měli sedět v tom nesprávném, uklidňujete se. Pasažéři těch čtyř strojů, které v úterý z vůle teroristů změnily Ameriku, taky nevěděli, že budou vybráni právě oni...
Letí s námi Arabové
"Kdybyste viděli, kolik s náma poletí Arabů," sděluje s nelíčenými obavami ve tváři asi padesátiletá dáma. Jindy byste třeba zdvihli obočí: to přece nejde, to jsou jen maloměšťácké předsudky. Jenže dnes se začnete ohlížet po spolucestujících. A když pětičlenná parta tmavších turistů vytáhne z kapsy izraelské pasy, zastydíte se. Ale taky si oddechnete, jen tak sám pro sebe, aby to někdo nezpozoroval.
Dneska se přece nemůže nic stát. Takovou kontrolu zavazadel asi zažil málokdo. Z tašky všechno ven, oblečení i zubní kartáčky. Telefony, laptopy, walkmeny, fotoaparáty - všechno ochranka rozebírá. Dělá to už skoro celý den, ale stále stejně bez pardonu.
"Řekl jsem, že ta baterka musí být z toho telefonu venku," nepřipouští diskusi jeden ze šéfů ochranky. Jeho mladší kolega by možná přimhouřil oko, sám vidí, že ten zatracený kus přístroje nejde vyndat. A navíc ho už zkontroloval pyrotechnik. Ne, dneska žádné výjimky. A všechno do kufru, na palubu si můžete vzít leda tak noviny a knížku. Když ji vyndáte, mladík v bílých rukavicích pečlivě prohrábne její stránky.
Let jako každý jiný
Už už se zdá, že to nestihneme ani dnes: poslední termín, kdy jsou Američané ochotni povolit vzlet a posléze přistání, se blíží. Nakonec se airbus od Ruzyně odlepí skoro na minutu přesně v poslední možný termín, v 16.45 středoevropského času. Za devět hodin máme být v New Yorku. Je to let jako každý jiný: cestující se mohou pobavit americkým filmem Vesmírní kovbojové.
Parta přestárlých astronautů hrdinsky zachraňuje svět před ruskými jadernými střelami zbloudilými kdesi v kosmu... Zdá se to, nebo jsou opravdu letušky nějak nezvykle zachmuřené? Za pár minut už uvidíme hořet Manhattan. Ještěže ta scéna netrvá moc dlouho.
Potlesk
Přistát na některém z newyorských letišť nebývá nikdy jednoduchý manévr: výjimkou nejsou ani desítky minut okružních letů nad přetíženým letištěm - loni to na vedlejším Newarku zažil i prezidentský speciál Václava Havla. Tentokrát jde ale všechno ráz na ráz, rychle na zem. Když se kola dotknou betonu, ozve se tradiční potlesk.
Dnes mnohem spontánnější než obvykle. Kennedy Airport, brána do Ameriky a jedno z nejvytíženějších letišť světa, vyhlíží i na sobotní večer neobyčejně pustě.
Cestující spěchají na taxíky a autobusy, nikdo se tu nechce moc zdržovat. Všechno běží zrychleným tempem: pasová i celní prohlídka, za dvacet minut po přistání stojíte před terminálem. To by se jindy nestalo. Korejský řidič autobusu směr Manhattan se usmívá a vtipkuje s pasažéry.
Jednotná Amerika
Ale stejně nezapomenete, kde jste. Nálepka nad dveřmi autobusu prosí "God Bless America", Bože, ochraňuj Ameriku. Ty nápisy jsou dnes všude, na autech, dodávkách, dveřích zavřených obchodů. Víra v Boha však nestačí: po New Yorku se objevila další nová hesla. "America United" a "We shall overcome".
A nejen v angličtině: Una nación Unida! hlásí španělsky mluvící newyorský kanál. Jednotná Amerika chce překonat hrůzy, které přežila. Ta slova jsou leitmotivem televizního zpravodajství hlavních stanic, ale narychlo je na své dveře umístily nepříliš luxusní hospody, přes sobotní večer nezvykle vyprázdněné.
Manhattan ozařuje neobvyklé světlo. Brooklynský most září jako jubilejní narozeninový dort. Stejně hrdě dává světu znát svou přítomnost i slavný Empire State Building, dnes už zase nejvyšší mrakodrap ve městě. Chrysler Building, pro mnohé nejkrásnější dům New Yorku, kdysi s Empirem o tu poctu soutěžil.
Jeho charakteristická nazdobená kopule však zůstává nyní temná. Není toho, kdo by jí dnes obdivoval: všechny pohledy se stejně stáčí na jih: do míst, kde místo elegantních stříbrných hranolů vyrůstá k nebi neustávající sloup dýmu a prachu.
