Prehistorie výzkumů, které přivedly lidstvo na práh atomového věku, sahá tak hluboko do minulého století, že se dva první vědci udělování Nobelových cen nedožili.
Od objevu záření...
Na začátek patří Angličan James Clerk Maxwell, který vytvořil teorii elektromagnetického pole - publikoval ji v roce 1873. Na něj navázal Němec Heinrich Hertz, který existenci elektromagnetických vln prokázal. Mezi průkopníky tohoto fyzikálního směru patří už zmíněný Roentgen. Vedle něj stojí Francouzi, kteří identifikovali další druh záření. Radioaktivitu uranové rudy objevil Antoine André Becquerel, manželé Pierre a Marie Curieovi ji důkladně prozkoumali. Poté, co Pierre zahynul na pařížské ulici pod koly nákladního vozu, Marie pokračovala v započatých studiích sama. Při zkoumání radioaktivity Angličan Ernst Rutherford v roce 1900 zjistil, že jeden chemický prvek se samovolně přeměňuje na jiný. Po devatenácti letech se mu podařilo tuto přeměnu vyvolat uměle.
... přes teorii relativity...
Vedle těchto experimentů s prvky probíhaly rozsáhlé studie teoretické. Obojí neměly v té době praktický význam, byly čistě teoretické, fyzici a chemici neuměli jejich význam vysvětlit neodborníkům - a proto někdy pracovali v bídných podmínkách. Roku 1900 přednesl Max Planck před členy Německé fyzikální společnosti přednášku, v níž vysvětlil kvantovou teorii záření. Tím změnil dosavadní představy o energii. Němec Albert Einstein uveřejnil v roce 1905 speciální teorii relativivy a po jedenácti letech ji rozšířil na obecnou teorii relativivy - jednotnou teorii času, prostoru a gravitace. Jeho studie byly tak abstraktní, že jim málokdo rozuměl, nicméně je jeho kolegové intuitivně uznávali a mluvili o něm jako o »papeži moderní fyziky«. Další německý badatel Max von Laue přišel na to, že rentgenové paprsky interferují, tedy vzájemně se prolínají a kříží, a tento jev matematicky odůvodnil. Dán Niels Bohr založil kvantovou teorii, která otevřela cestu k poznávání mikrosvěta, značně přispěl i k výzkumu jádra atomu - a tím k ovládnutí atomové energie. Bohrův žák Němec Werner Karl Heisenberg byl jedním z autorů kvantové mechaniky. V roce 1927 zformuloval princip neurčitosti - teorii, která stanovovala ohraničení pro výzkum mikrosvěta. Dalším fyzikem, který přispěl k vytvoření kvantové mechaniky, byl Němec Max Born, který utekl před nacismem do Anglie. Rakušan Erwin Schrödinger dospěl při studiu elektronu k závěrům, které mu umožnily sestavit rovnici, jež má pro atomovou fyziku stejný význam jako pro fyziku klasickou New tonovy zákony pohybu.
... k rozštěpení atomu
Ital Enrico Fermi objevil v letech 1934-38 nové radioaktivní prvky a výsledky zobecnil v ucelenou teorii. A potom už byl jenom krůček k prvnímu rozštěpení atomu, které se podařilo Němci Otto Hahnovi koncem roku 1938. Jeho bývalá spolupracovnice Lisa Meitnerová, která musela utéct do zahraničí, pak jeho objev teoreticky popsala a domyslela - nicméně ji Nobelova cena minula. V prosinci 1942 uvedl do provozu v Chicagu Fermi první atomový reaktor na světě a o tři roky později dokončili v USA vědci, z nichž mnozí utekli před Hitlerem, první atomové bomby. Tahle plejáda teoretických a experimentálních prací také ukazuje, jak na sebe jednotliví badatelé a laboratoře navzájem navazují - jak je věda mezinárodní. Je zajímavé, že zatímco význam některých studií se ukázal okamžitě, takže za ně autoři dostávali Nobelovy ceny vzápětí, u jiných byl jejich význam zřetelný, a proto i odměněný až po mnoha letech.
Nobelovská cesta k atomové bombě
W.C. Roentgen - 1901 fyzika
A. Becquerel, P.a M. Curieovi - 1903 fyzika
E. Rutherford - 1908 chemie
M. Curiová - 1911 chemie
M. von Laue - 1914 fyzika
M. Planck - 1918 fyzika
A. Einstein - 1921 fyzika
N. Bohr - 1922 fyzika
K. Heisenberg - 1932 fyzika
E. Schrödinger - 1933 fyzika
E. Fermi - 1938 fyzika
O .Hahn - 1944 chemie
M. Born, W.G. Bothe - 1954 fyzika
Od objevu záření...
Na začátek patří Angličan James Clerk Maxwell, který vytvořil teorii elektromagnetického pole - publikoval ji v roce 1873. Na něj navázal Němec Heinrich Hertz, který existenci elektromagnetických vln prokázal. Mezi průkopníky tohoto fyzikálního směru patří už zmíněný Roentgen. Vedle něj stojí Francouzi, kteří identifikovali další druh záření. Radioaktivitu uranové rudy objevil Antoine André Becquerel, manželé Pierre a Marie Curieovi ji důkladně prozkoumali. Poté, co Pierre zahynul na pařížské ulici pod koly nákladního vozu, Marie pokračovala v započatých studiích sama. Při zkoumání radioaktivity Angličan Ernst Rutherford v roce 1900 zjistil, že jeden chemický prvek se samovolně přeměňuje na jiný. Po devatenácti letech se mu podařilo tuto přeměnu vyvolat uměle.
... přes teorii relativity...
Vedle těchto experimentů s prvky probíhaly rozsáhlé studie teoretické. Obojí neměly v té době praktický význam, byly čistě teoretické, fyzici a chemici neuměli jejich význam vysvětlit neodborníkům - a proto někdy pracovali v bídných podmínkách. Roku 1900 přednesl Max Planck před členy Německé fyzikální společnosti přednášku, v níž vysvětlil kvantovou teorii záření. Tím změnil dosavadní představy o energii. Němec Albert Einstein uveřejnil v roce 1905 speciální teorii relativivy a po jedenácti letech ji rozšířil na obecnou teorii relativivy - jednotnou teorii času, prostoru a gravitace. Jeho studie byly tak abstraktní, že jim málokdo rozuměl, nicméně je jeho kolegové intuitivně uznávali a mluvili o něm jako o »papeži moderní fyziky«. Další německý badatel Max von Laue přišel na to, že rentgenové paprsky interferují, tedy vzájemně se prolínají a kříží, a tento jev matematicky odůvodnil. Dán Niels Bohr založil kvantovou teorii, která otevřela cestu k poznávání mikrosvěta, značně přispěl i k výzkumu jádra atomu - a tím k ovládnutí atomové energie. Bohrův žák Němec Werner Karl Heisenberg byl jedním z autorů kvantové mechaniky. V roce 1927 zformuloval princip neurčitosti - teorii, která stanovovala ohraničení pro výzkum mikrosvěta. Dalším fyzikem, který přispěl k vytvoření kvantové mechaniky, byl Němec Max Born, který utekl před nacismem do Anglie. Rakušan Erwin Schrödinger dospěl při studiu elektronu k závěrům, které mu umožnily sestavit rovnici, jež má pro atomovou fyziku stejný význam jako pro fyziku klasickou New tonovy zákony pohybu.
... k rozštěpení atomu
Ital Enrico Fermi objevil v letech 1934-38 nové radioaktivní prvky a výsledky zobecnil v ucelenou teorii. A potom už byl jenom krůček k prvnímu rozštěpení atomu, které se podařilo Němci Otto Hahnovi koncem roku 1938. Jeho bývalá spolupracovnice Lisa Meitnerová, která musela utéct do zahraničí, pak jeho objev teoreticky popsala a domyslela - nicméně ji Nobelova cena minula. V prosinci 1942 uvedl do provozu v Chicagu Fermi první atomový reaktor na světě a o tři roky později dokončili v USA vědci, z nichž mnozí utekli před Hitlerem, první atomové bomby. Tahle plejáda teoretických a experimentálních prací také ukazuje, jak na sebe jednotliví badatelé a laboratoře navzájem navazují - jak je věda mezinárodní. Je zajímavé, že zatímco význam některých studií se ukázal okamžitě, takže za ně autoři dostávali Nobelovy ceny vzápětí, u jiných byl jejich význam zřetelný, a proto i odměněný až po mnoha letech.
Nobelovská cesta k atomové bombě
W.C. Roentgen - 1901 fyzika
A. Becquerel, P.a M. Curieovi - 1903 fyzika
E. Rutherford - 1908 chemie
M. Curiová - 1911 chemie
M. von Laue - 1914 fyzika
M. Planck - 1918 fyzika
A. Einstein - 1921 fyzika
N. Bohr - 1922 fyzika
K. Heisenberg - 1932 fyzika
E. Schrödinger - 1933 fyzika
E. Fermi - 1938 fyzika
O .Hahn - 1944 chemie
M. Born, W.G. Bothe - 1954 fyzika
