Občanská válka v Sýrii a v Jemenu spolu s lokálními ozbrojenými konflikty v mnoha afrických zemích vyhnaly z domovů během posledních let desítky milionů lidí. Ještě ničivější silou zasahují do lidských životů přírodní katastrofy. Humanitární krize sužují občany desítek států, zejména v rozvojových regionech. Některé jen pár měsíců, jiní se musí s akutním nedostatkem základních životních potřeb potýkat dlouhé roky.
Počet nevidomých se do poloviny století ztrojnásobí, varuje nová studie |
Krize zasahují většinu společenských skupin, zvlášt silně však dopadají na lidi s tělesným nebo psychickým postižením, popisuje studie organizace Světlo pro svět. Podle statistik OSN trpí nějakou formou postižení asi patnáct procent světové populace, osmdesát procent lidí přitom žije v rozvojových zemích.
Právě tam jsou rozdíly mezi zdravými a hendikepovanými lidmi patrné nejvíce. Zranitelnou skupinu má bránit Úmluva OSN o právech lidí se zdravotním postižením (PDF). Realita je však jiná – v rozvojových zemích je až 85 procent psychicky postižených lidí bez zdravotní péče. Pro porovnání, v rozvinutých státech se toto číslo podle Světové zdravotnické organizace pohybuje okolo 35 procent.
Některé zahraniční neziskové organizace hendikepovaným Afričanům dodávají speciální kolečková křesla, která obstojí v těžkém terénu.
K propadnutí na dno společnosti stačí v rozvojových zemích i malé nebo krátkodobé postižení.
Společenské stigma je v chudých státech zejména v Africe vázáno více na psychické nemoci, uvedla pro server iDNES.cz pracovnice Světla pro svět Pavla Jirošová, která se před pár dny vrátila z Demokratické republiky Kongo. „Vůči lidem s postižením zde pořád existuje velké množství předsudků. Největšímu vyloučení čelí lidé s duševními poruchami a s mentálním postižením,“ popisuje.
Bez pomoci státu
Ostrakizace však podle ní dopadá rovněž na lidi s fyzickým hendikepem. Patrné je to hlavně u dětí. Ve státech jako Namibie, Zimbabwe či Malawi nechodilo až 39 procent dětí s postižením nikdy do školy.
„Rodina se o své blízké s postižením stará, většinou se je však snaží držet doma, aby nebyli vystaveni posměškům okolí. Vyloučení se zvyšuje tím, že děti s postižením většinou nenavštěvují školu. Může to být způsobené i jen tím, že dítě má špatný zrak, ale nemá brýle a nevidí na tabuli nebo nemůže psát. Děti tak zůstávají bez vzdělání a bez možnosti získat slušnou práci,” vysvětluje Jirošová.
Malý chlapec s postižením dolních končetin v uprchlickém táboře Dadáb
U dospělých často bývá postižení rozdílem mezi životem a smrtí. Bez práce si nemohou vydělat a automaticky se jim nedostává v rámci možností kvalitní lékařské péče, což vede k prohlubování problémů.
Potvrzuje to i Jirošová, která se v Demokratické republice Kongo zaměřila zejména na pacienty se zrakovým postižením. „Člověk, který je nevidomý nebo těžce zrakově postižený, je samozřejmě zcela závislý na péči rodiny. Není schopen pracovat a vydělávat, nemůže příliš pomáhat v domácnosti, někdo se o něho musí stále starat. Ať už jde o dítě nebo dospělého, stává se z něj ekonomická zátěž, která stahuje do chudoby celou rodinu,“ vysvětluje.
V Jižním Súdánu řeším prasklá střeva i porody, říká válečný chirurg Šebek |
Postižení se v rozvinutých zemích většinou nemohou spolehnout na státní pomoc. „Neexistuje samozřejmě ani žádný systém zdravotního pojištění a bezplatné péče, jak ho známe u nás. Péči o lidi s postižením se snaží suplovat neziskové společnosti nebo například místní křesťanské církve,“ uvádí Jirošová. V Demokratické republice Kongo jsou podle ní finanční možnosti vlády velmi omezené. Prioritou je proto očkování, boj proti malárii a snížení úmrtnosti při porodech.
V rozvojových státech není život pro lidi s postiženým nic lehkého. Větší problémy však přicházejí ve chvílích humanitární krize. Může se přitom jednat o menší přírodní katastrofy i lokální konflikty. Jen pětina postižených se dokáže v době krize bez problémů evakuovat do bezpečí.
Lidé na vozíčku jsou odkázáni na pomoc ostatních. V rozvojových zemích to platí dvojnásob.
Postiženým lidem v Africe pomáhá i organizace Handicap International. Na snímku výroba náhradní končetiny v Pobřeží slonoviny.
Během krize musí čelit také různým formám násilí. Sexuální nebo psychické zneužívaní podle statistik zažije během humanitární krize až 27 procent lidí s hendikepem. Jen málo z nich se dočká řádného prošetření a potrestání viníka. Mnohdy si oběti nechávají otřesné zážitky pro sebe.
Inkluze nejen ve školách
Ze strany úřadu se postižení větší pomoci nedočkají, podle studie však zaostává i humanitární pomoc. Jen 30 až 45 procent aktivit neziskových a nevládních organizací je dostupných lidem s postižením. Čistě na pomoc handikepovaným se podle studie zaměřuje 26 procent všech organizací.
Oční lékaři operovali uprchlíky v Ammánu, šedý zákal nevybrali náhodou |
Zlepšit situaci těchto lidí v rozvojových zemích či ve státech, které postihl válečný konflikt či přírodní katastrofa, je přitom relativně jednoduché. Ochránci lidských práv dlouhodobě prosazují zejména větší zapojení lidí s hendikepem do rozhodovacích procesů a příprav humanitárních misí.
Klíčová je určitá forma inkluze. S jejími principy počítají Cíle udržitelného rozvoje OSN (takzvaná agenda 2020) i Strategie zahraniční rozvojové spolupráce České republiky 2018–2030 (PDF). Na problematiku života s postižením každoročně upozorňuje také Mezinárodní den zdravotně postižených, který připadá na 3. prosince.
