O problému s taxikáři na letišti Charleroi, vzdáleném 60 kilometrů od Bruselu, a aktuálních bezpečnostních opatřeních hovořil server iDNES.cz s mluvčím letiště Vincentem Grassaem.
Kolik je teď kolem nás dohromady policistů a vojáků?
Počty pořád rostou. Je jich tu teď přes stovku, na parkovištích, v hale... Nevíme, co můžeme čekat, a potřebujeme si být jistí, že je vše pod dohledem. Prohledávají auta a každý cestující je zkontrolován hned několikrát. To je taky důvod, proč chceme, aby na letiště přijeli nejméně čtyři hodiny předem.
Mluvčí letiště Charleroi Vincent Grassa.
Všimli jsme si i psovodů s ovčáckými psy. Prohledávají každou tašku, nebo jsou to náhodné kontroly?
Ano, úplně každé zavazadlo zkontroluje psovod se psem. Ale existuje víc kontrol, které armáda provádí a my o nich nevíme, z pochopitelných důvodů nám je nemohou sdělit.
Takovýto nápor asi Charleroi ještě nezažilo. Jak ho zvládáte?
Situace den po útocích byla opravu velmi vážná, ale měli jsme ji pod kontrolou. To, co prožíváme teď, je zcela výjimečné, a samozřejmě nikdo z nás není zvyklý v takových podmínkách pracovat. Včera jsme měli 23 příletů a 23 odletů navíc, což dělá 8 tisíc odbavených cestujících navíc za den. To je na tak malé letiště opravdu hodně.
Kontroly jaké Belgie ještě nezažila. Vojáci prohledávají každou tašku |
Jak se vám daří udržet cestující v klidu?
Byly tu problémy, protože čekali v dlouhých frontách. Museli jsme proto rozhodnout, jak zrychlit a zefektivnit kontrolu. Nakonec cestující procházejí několika bezpečnostními stanovišti zároveň. Zakázali jsme také vstup lidem bez letenky a kontrolujeme pouze cestující.
V belgických médiích se objevily zprávy, že taxikáři den po útocích účtovali lidem směřujícím do Bruselu mnohonásobně vyšší částky, než je běžné. Je to pravda?
Ano, ta situace je pro nás opravdu hrozná. Taxikáři zneužili situace a žádali až 300 eur (přes 8 000 korun, pozn. red.) na cestu do Bruselu (Brusel je od Charleroi vzdálený asi 60 kilometrů - pozn. red.), protože věděli, že se tam lidé potřebují dostat. Nemohli jsme s tím nic dělat, protože prostor kolem letiště je veřejný. Neovlivníme, který taxikář sem zajíždí. Zákon se ale ve středu změnil a prostor začal patřit letišti, takže teď můžeme taxikářům určit pravidla.
Zrovna teď ve středu? To je náhoda, nebo zákonodárci jednali tak rychle?
Dlouho jsme si na taxikáře a jejich chování stěžovali. Vždy zvýšili ceny, když se lidé potřebovali dostat do města. Útoky z úterý ale celé jednání uspíšily.
Jak s vámi kooperují bezpečnostní složky? Víte o nějakém konkrétním ohrožení letiště? Uvědomuji si, že je to citlivá informace, ale...
... ne, žádný problém. Je to tak, že dosud nevíme o žádné přímé výhrůžce. Ale v Belgii jsou teď všechny veřejné instituce v ohrožení. Všechny školy, nádraží, stanice metra. Musíme být připravení. Možná k tomu nebude důvod, ale je to lepší možnost, než nedělat nic a pak čelit následkům. Komunikujeme s armádou, ale ani ta s námi nemůže sdílet všechny informace, protože podléhají přísnému utajení. Snažíme se to pochopit a vycházet jim vstříc.
„Do Bruselu za 160 eur, slečno. Vám se to zdá moc?“„Speciální“ sazby belgických taxikářů jsme si chtěli sami ověřit a některé z nich jsme oslovili. „Vezmu vás do Bruselu za 160 eur, slečno,“ nabízí mi první z nich. „Vám se to zdá moc?“ mračí se, když vidí můj překvapený výraz. „Tak víte co? Za 150,“ zkouší se dohodnout. Jen několik stovek metrů za jeho zády přitom mohou cestující nasednout na vlak, který je do centra Bruselu dostane za stejnou dobu za devět eur. „Já jezdím taxíkem za 40 eur,“ kroutí hlavy nad přemrštěnou cenou český stevard Ivan, kterého na letišti náhodou potkáváme. „Většinou se s nimi nějak dohodnu, ale stejně by neměli chtít po lidech víc než padesát šedesát eur,“ podivuje se. |
