Právnička: Maduro zfanatizoval zbídačené lidi jak sekta, ale blíží se zlom

  14:12aktualizováno  14:12
Venezuelští mafiáni kvůli americkým a kanadským sankcím upírají oči k Evropě, říká v rozhovoru pro iDNES.cz venezuelská právnička Tamara Sujú. Kvůli pomoci politickým vězňům musela z Venezuely uprchnout. Azyl našla v Praze. Vzpomíná, že ji kdysi prezident Václav Havel nabádal, aby neriskovala svůj život a našla hranici, za kterou už v obraně ostatních nepůjde.

Letos v červenci se ve Venezuele stávkovalo proti vládě prezidenta Madura. | foto: Reuters

Před třemi lety jste v České republice získala politický azyl. Z jakého důvodu?
Už za Huga Cháveze, který Venezuele vládl dvanáct let, a i potom za Nicoláse Madura jsem coby právnička hájila práva politických vězňů. Lidí, kteří se stali oběťmi represí a mučení. Byla jsem v kontaktu se soudní institucí OAS (Inter-American Commission on Human Rights, pozn. red.) i s OSN a informovala jsem je, co se v mé zemi děje.

Tehdy, v roce 2005, byl současný prezident Nicolás Maduro předsedou parlamentu. Ten mě v médiích veřejně obvinil ze zrady, protože jsem podle něj pomlouvala Venezuelu. Ukazoval v televizi mou fotku a říkal lidem, že jsem zrádce. Za zradu se přitom u soudů dává nejvyšší trest, většinu nebo možná zbytek života bych strávila ve vězení.

Tehdy jste se rozhodla odejít?
Vůbec ne, to byl teprve začátek. Kvůli mé práci mě několikrát nařkli z konspirace a destabilizace země. V roce 2007 jsem hájila vůdce jedné studentské organizace Nixona Morena obviněného z různého násilného chování, které si podle mého vláda vymyslela. Nixon požádal o azyl na vatikánské ambasádě. Přestože Vatikán obvykle nedává azyl přímo, ale požádá o to nějakou jinou zemi, v Nixonově případě udělal výjimku. Venezuelská vláda ho však nepustila. 

Tamara Sujú

Venezuelská právnička Tamara Sujú, která kvůli pomoci politickým vězňům a...

Právnička Tamara Sujú žije už tři roky v České republice poté, co zde dostala politický azyl. V rodné Venezuele totiž čelila výhrůžkám a nátlaku tajné policie i vlády kvůli tomu, že bránila politické vězně a jejich práva. 

Je prezidentkou nadace Nueva Conciencia Nacional, která politickým vězňům poskytuje právní podporu a učí mladé lidi hodnotám demokracie a lidských práv. Sujú je rovněž mezinárodní ředitelkou organizace Foro Penal Venezolano, ředitelkou lidskoprávní sekce v CASLA Institute a zakladatelkou nadace Fundapres O.S., která poskytuje pomoc věznicím ve Venezuele. 

Vede také občanské hnutí Dámy v bílém, které sdružuje manželky, matky a dcery venezuelských politických vězňů. 

Zúčastnila se letošního ročníku konference Forum 2000.

Ozbrojené skupiny napojené na vládu poté prohlásily, že jsem vojenský cíl a že mám absolutně zakázáno opustit zemi. Obvinění vůči mé osobě stále přibývala a opakovala se. Nakonec obvinili i mého partnera, který je také právník. Tehdy vláda nařídila sledování mých hovorů a mailů. Zastrašování bylo čím dál horší a já se začínala opravdu bát. Lidé pracující pro vládu mě poznávali na ulici, protože můj obličej znali z televize. Přestala jsem být v bezpečí, nevěděla jsem, jestli se mi na ulici něco nestane.

Kdy tedy nastal ten rozhodující moment, kdy už jste nemohla dál?
Když si mě předvolala tajná policie SEBIN (Servicio Bolivariano de Inteligencia Nacional), abych podala výpověď jako svědek. To je přitom protiprávní, protože politická policie na to nemá právo. Šla jsem tam a byla tam několik hodin. A pak mi řekli, že příště už si mě nezavolají jako svědka, ale jako obviněnou. Výhrůžky se stupňovaly. Tato schůzka byla 23. června a v červenci už jsem byla pryč. Mé děti tehdy maturovaly a říkaly: „Pokud odejdeš, půjdeme s tebou. Ale pokud tě zavřou, už se odsud nikdy nedostaneme.“

Jednou jsem mluvila s prezidentem Václavem Havlem, který se velmi zajímal o Venezuelu a tamní politické vězně. Řekl mi: „Občas mám pocit, že ochránci lidských práv, co do toho jdou srdcem, nevidí hranici mezi obranou ostatních a ohrožováním sebe sama. A kvůli tomu skončí ve vězení nebo se nechají zabít. Doufám, že ty budeš schopná tu hranici vidět dřív, než se ti stane něco špatného.“ Myslím, že pro mě byl hranicí onen výslech na politické policii. Tehdy jsem si na pana Havla vzpomněla a řekla si, že musím pryč.

Kvůli němu jste se rozhodla jít právě do Prahy?
Taky. O politický azyl jsem požádala v Česku, protože právě sem jsem od roku 2007 jezdila popisovat Evropě dění ve Venezuele. Ne do Francie, Velké Británie nebo Německa, ale sem. Kromě toho, že už jsem tu díky tomu měla přátele, jsem Českou republiku viděla jako dveře do Evropy a jako místo, kde můžu pokračovat ve své práci.

Zabýváte se ochranou práv venezuelských politických vězňů. Kolik podle vašich informací těchto lidí je?
Nyní je to už více než 450 lidí, kteří byli a stále jsou mučeni. Jejich podmínky jsou strašné. Vím o případech, kdy vězni nedostávali vůbec žádné jídlo nebo třeba jen vodu slitou z čočky. Běžně za pobyt ve vězení zhubnou patnáct až dvacet kilo, protože prakticky nejí. Represe a porušování jejich práv jsou na denním pořádku, ovšem nejen jejich, ale i jejich rodin. 

V jakém smyslu?
Političtí vězni bývají běžně umisťováni do věznic deset i dvanáct hodin cesty od jejich domovů, aby bylo jisté, že nebudou mít návštěvy. Protože tím pak trpí ještě víc. Mají pocit, že jsou opuštění. A když už je přece jen někdo navštěvuje, často jim zakážou mužské návštěvy a mohou za nimi jen jejich ženské příbuzné - matka, sestra, dcera. Represe jsou čím dál horší a vláda nachází stále nové cesty, jak své oponenty umlčet.

Protesty ve Venezuele proti režimu Nicoláse Madura (13. července 2017)
Venezuelský ministr obrany Vladimir Padrino Lopez při projevu před regionálními...

Máte zkušenost s obávanou provládní civilní jednotkou, takzvanými „colectivos“? Píše se o nich, že jsou velmi mocní a brutální.
Absolutně, jsou velmi mocní. Jde to vidět třeba na distribuci zbraní. Tu má na starosti vláda a colectivos jsou vyzbrojení až po hlavu. Nejenže dostávají zbraně, ale navíc si naprosto beztrestně dělají, co chtějí. A vláda je při tom sponzoruje. Během dubnových demonstrací vystoupil Maduro v televizi a veřejně vyzval obyvatele, aby „bránili revoluci“. To mluvil ke colectivos.

Věž hrůzy nad Caracasem. Z perly architektury je mučírna tajné policie

Na začátku srpna se poprvé sešlo kontroverzní Ústavodárné shromáždění, které tvoří lidé spříznění s Madurovým režimem. Dosáhlo už nějakých výsledků?
Začalo pracovat, nebo se tak alespoň tváří. Ale je stoprocentně neústavní a už se to dostalo do šílených dimenzí. Shromáždění například sestavilo „komisi pravdy“, která má prověřit opoziční poslance a zjistit, zda se nedopustili zrady. Spolupracuji s Mezinárodním trestním soudem (ICC) a podílím se na vyšetřování případu porušování lidských práv ve Venezuele. Na mém seznamu lidí páchajících zločiny proti lidskosti jsou i členové této komise pravdy.

Brzy se v zemi budou konat regionální volby a vláda říká, že guvernéři, kteří v nich budou zvoleni, musí přísahat, že budou respektovat Ústavodárné shromáždění. Vláda se tak chce ujistit o jejich loajalitě a chce shromáždění legitimizovat - právě díky těmto volbám. Už je to tak zvrácené, že politici šli i za rodinami politických vězňů a řekli jim, že jejich blízké propustí, pokud komisi pravdy požádají o odpuštění.

Venezuelští vojáci s volebními lístky a dalšími materiály, které budou potřeba...
Plakát kandidáta venezuelské opoziční koalice Demokratická unie Freddyho...

Podle mezinárodních pozorovatelů byly volby, ze kterých Ústavodárné shromáždění vzešlo, zmanipulované a volební účast nadsazená. I přesto k nim část lidí přišla. Madura také jeho příznivci vyšli podpořit do ulic. Jak je možné, že stále věří muži, který je nechává hladovět?
Volby sice nějaké hlasy přinesly, ale ve skutečnosti jich bylo jen kolem 1,3 milionu. Mezinárodní pobouření vyvolalo tvrzení vlády, že volit přišlo osm milionů lidí. To byla naprostá lež, protože v ten den byly volební místnosti prázdné. Socialisté jsou u moci už sedmnáct let a drží obyvatele pod kontrolou. Chodí za lidmi, kteří v životě nic neměli, a dávají jim dárky, nechávají jim zřídit doklady. Oni mají díky tomu najednou poprvé ve svém životě pocit, že někam patří. Tak trochu je politici uplácejí, ale zároveň jim dávají pocit, že se o ně někdo zajímá.

Venezuelská krize

Co by se muselo stát, aby ho tito chudí „chávistas“ přestali podporovat?
Lidé hladoví - spousta z nich jí jednou denně - a trpí zdravotními problémy v nebezpečné zemi plné drog. Děti jsou tak slabé, že je jejich rodiče přestali posílat do školy, protože tam omdlévaly. Minimální mzda lidem nestačí ani na nákup jednoho plata vajec a míra extrémní chudoby v zemi vzrostla na čtyřicet procent. Přesto Madura stále spousta lidí uctívá. I pro mě je těžké to pochopit. Možná jde do jisté míry o fanatismus, jaký mívají třeba lidé v sektách. Ti svého vůdce milují, ať se děje cokoliv.

Maduro je navíc populista a umí slibovat. Pořád říká: „brzy se nám díky našemu novému plánu povede lépe, budeme mít jídlo i léky“ a „brzy to tu bude bezpečnější“. Jenže to „brzy“ nikdy nepřijde. Problém je, že když máte zbídačelé a nevzdělané obyvatelstvo, které nemá na to, aby si ty sliby kriticky přebralo, uvěří jim. Uvěří, že „brzy“ už je za humny. Přitom je to už tolik let a nikdy se nic pořádného nestalo. Vláda žije z falešných a nesplněných slibů a změní se to jen vzděláním. Mladí Venezuelané musí dostat vzdělání, aby se naučili kriticky myslet. Jen to je cesta ven.

Opozice chtěla prosadit referendum o svržení prezidenta Madura. Ústavní soud to však odmítl jako protiústavní, stejně jako téměř všechny zákony z opozičního pera. Jaké možnosti ještě opozice má?
Venezuela je nyní moderní diktaturou, ve které jsou lidé demokraticky zvoleni. Tím získají legitimitu, která se však někde po cestě ztratí. Začnou totiž porušovat ústavu a měnit systém, na základě kterého byli zvoleni. Další takový příklad moderní diktatury vidíme třeba v Bolívii, kde se prezident Evo Morales snaží nechat znovu zvolit navzdory ústavě. 

Pro opozici je teď velmi těžké najít takovou cestu ven, která by byla stále demokratická. Na druhé straně totiž mají vládu, která udělá všechno pro to, aby se udržela u moci. A opozice na rozdíl od ní není ozbrojená, nemá nic tváří v tvář tyranii, která má zbraně, zdroje a moc. Lidé umírají a vláda ukazuje, že už jí je úplně jedno, jestli někoho střelí do hlavy přímo na ulici, jestli to byl mladý člověk nebo ne. Už nemá žádné hranice. Je nezbytné, aby mezinárodní společenství zahnalo venezuelskou vládu do kouta, ze kterého už se nedostane.

Téměř 2 000 zraněných si vyžádaly divoké protesty proti venezuelskému...
Ve Venezuele vypukla čtyřiadvacetihodinová   celostátní stávka jako protest...

Co by měl svět udělat? Americký prezident Donald Trump nedávno Madurovi pohrozil „vojenským řešením“. Vpád americké armády do Venezuely však moc reálný není, že?
Ne. Madurova vláda se dá zahnat do kouta a donutit k jednání dvěma způsoby. Tím prvním jsou sankce, které už zavedly Spojené státy a Kanada. Je však potřeba, aby se k nim přidal i zbytek světa. Venezuele totiž vládnou lidé, kteří jsou nejen autoritáři, ale jsou také zkorumpovaní a zapletení do obchodu s drogami. Každý člověk ve vládě splňuje alespoň dvě z těchto tří charakteristik. Někteří členové Madurovy rodiny jsou už dokonce za obchod s drogami souzeni. Je to něco, co je ve Venezuele přítomné a co nemůžeme přehlížet. Světoví představitelé se tomu nesmí vyhýbat.

Druhým způsobem je odsouzení Madura a jeho lidí. Politici jsou totiž strašně vyděšení z představy, že by je ICC označil za zločince a že by na základě mezinárodního zatykače mohli být kdekoliv na světě zatčeni. Proto je tak důležité nasbírat důkazy a předat je ICC. Protože ten soud bude.

Jaká je v Madurově režimu pozice armády?
Ve vyšších patrech armády je spousta lidí zapletených do obchodu s drogami nebo korupce (například při přerozdělování potravin, více zde). Ti vždy budou loajální vládě, protože jinak by šli do vězení.

Venezuelská vláda přesto začátkem srpna potlačila vzpouru vojáků, kteří veřejně podpořili opozici a odmítli „vražednou tyranii Nicoláse Madura“.(více zde). Proč ta rebelie nebyla větší?
Vláda armádu celých sedmnáct let indoktrinuje svou ideologií. Věřím, že s tím, co se v zemi děje, nesouhlasí mnoho vojáků. Jenže musí sami nějak přežít, a to navíc uvnitř instituce, která má rozsáhlý systém zvědů. Odporem by ohrozili nejen sebe, ale i svou rodinu. Často tak slyšíte vojáky říkat, že patří k chávistas, i když je to protiústavní. Podle článku ústavy číslo 328 totiž musí být armáda apolitická.

Z armády ještě ke všemu vojáci nemohou odejít, protože je vláda nepustí. Chávez také mnoho let ničil hierarchii, která je v každé armádě běžně přítomná. Volal například kapitánům, kteří nad sebou mají několik dalších nadřízených, a nařizoval jim, co mají dělat. Armádní systém loajality a respektu vůči nadřízeným se tak naprosto rozpadl. Podle mě už je to ale všechno tak vyhrocené, že musí přijít zlom.

Ve Venezuele začalo vojenské cvičení, ke kterému byli povoláni i civilisté v...
„Yankee, jdi domů.“ Ve Venezuele začalo kvůli výrokům amerického prezidenta...

O situaci ve Venezuele vychází v poslední době spousta článků. Už dlouho se píše o nedostatku léků a jídla, k tomu přibyly zprávy o protiústavních krocích prezidenta Madura. Je nějaké téma, které podle vás ve zpravodajství chybí?
Ano, chtěla bych zdůraznit, že boj, který ve Venezuele vidíme, je boj demokraticky smýšlejících lidí, kteří obětují své životy, aby zemi vysvobodili ze spárů diktatury. A doufají, že jim s tím mezinárodní společenství pomůže, protože sami to nedokážou. Velkou roli by v tom všem měla sehrát Evropa. Už pro své vlastní dobro.

Proč?
Vlády evropských států by si měly uvědomit, že už nyní probíhá exodus gangsterů a obchodníků s drogami do Evropy. Ti si ve Španělsku kupují monstrózní domy a přesouvají své peníze do evropských bank. Spojené státy a Kanada jim totiž zavřely obvyklé kanály, a oni tak upírají oči k Evropě. Kanada například na Venezuelu uvalila sankce nejen proto, aby zatlačila vládu, ale hlavně protože si uvědomuje, že je to problém celého regionu. Ví, co narkomafie dováží do Kanady. Ví, že Venezuela podporuje teroristické skupiny. Ty jsou hrozbou nejen pro Venezuelany.

Venezuela je navíc vstupní branou do Latinské Ameriky a jejího strategického významu už si začínají všímat země jako Rusko, Čína nebo Írán. Je také centrem narkoobchodu. A pokud to chceme zastavit, vláda nesmí mít jiné možnosti než přestat s tím, co dělá. Francie, Německo nebo Španělsko se musí spojit a zastavit to.

Jaká je v Madurově režimu situace pro novináře? Jsou mezi politickými vězni?
Rozhodně, prvními perzekvovanými osobami byli novináři. Ve vězení skončili nejen ti domácí, ale i někteří ze zahraničí. Před pár dny ve Venezuele zatkli italského reportéra, který chtěl popsat situaci vězněných a zjistit, v jakých žijí podmínkách. No, dostal se do vězení, takže bude moci podat pravdivou zprávu. Pokud se tedy dostane ven. Je tu také velká skupina novinářů, kteří museli utéct, protože už nebyli v bezpečí.

Nejde však jen o novináře, ale o média obecně. Útlakem trpí i jejich majitelé, kteří jsou perzekvováni nejen soudní cestou, ale i administrativní. Jednoduše jim třeba neprodají papír, takže nemají na co tisknout noviny. A jejich jedinou možností je přejít na web a zprávy publikovat tam. Je to šílené. Když dnes vidíte novináře na demonstraci, vypadají jako váleční reportéři. Mívají helmu a další ochranné prostředky, protože bez nich by byli jen dalšími, které tam zbijí.

Národní garda zabila v Caracasu protestujícího mladíka. (22. 6. 2017)

Národní garda zabila v Caracasu protestujícího mladíka. (22. 6. 2017)

Utíkají lidé z Venezuely? Jak těžké je emigrovat?
V poslední době lidé hromadně odcházejí hlavně do Brazílie, Kolumbie či Ekvádoru. Brazílie například zveřejnila, že jí v jednom týdnu přišlo třináct tisíc žádostí o azyl. Celá situace je pro Venezuelany nová a složitá, protože nikdy masivní emigraci nezažívali. Venezuela bývala zemí, která uprchlíky naopak přijímala. A lidé proto často nevědí, že jsou tu dvě různé kategorie - politický azyl a status uprchlíka. Často se rozhodnou špatně a celé si to zkomplikují. U politického azylu musíte prokázat, že vás kvůli vašim názorům pronásledovali. To je pro lidi, kteří ve strachu utekli bez jakýchkoliv věcí, velmi těžké. Sama jsem svůj život, rodinu, domov a zemi opustila jen s jedním kufrem v ruce.

Jak tento masivní exodus poznamenal Venezuelu?
Je to obrovská škoda, protože v první vlně odešli především kvalifikovaní, vzdělaní a potřební lidé. V nemocnicích je teď často jen jeden lékař, který se musí postarat o všechny pacienty bez ohledu na to, s jakým zdravotním problémem přišli. V další vlně pak odcházejí hlavně mladí lidé. Rodiče posílají své děti pryč, protože se bojí nejen o jejich budoucnost, ale i o jejich život. Mají strach, že půjdou na demonstraci. A všichni víme, co se na demonstracích děje.


Hlavní zprávy

Nejčtenější

Policie odkryla identitu pachatele, který hrozil střelbou na českých školách

Zásahové jednotky na soutěži likvidovaly gang i toxickou látku.

„Pražská policie právě zjistila identitu pachatele, který na Twitteru hovořil o hrozbě střelbou ve školách v Praze....

My chceme znovu motýle! Babišův výrok si žije vlastním životem

Andrej Babiš během rozhovoru pro MF DNES telefonoval s ministrem životního...

Když premiér Andrej Babiš přednášel na konci května v pražském Mánesu na výroční schůzi Česko-německé obchodní a...

Přišel čas vzít si naši zemi zpátky, řekl Klaus. Představil hnutí Trikolóra

Václav Klaus mladší představil nové politické uskupení Trikolóra, na snímku se...

Poslanec Václav Klaus mladší představil nové hnutí Trikolóra, které zakládá poté, co ho vyloučila ODS. „Přišel čas vzít...

Sobotní výheň spláchnou bouřky, kroupy a přívalový déšť

Turisty na Karlově mostě v Praze náhlá bouřka s průtrží mračen nepřekvapila....

V sobotu odpoledne se bude Česko dusit vysokými teplotami, podle varování meteorologů v celé republice překročí...

Z útoků na lodě v Ománském zálivu obvinil americký ministr zahraničí Írán

Hořící tanker v Ománském zálivu (13. června 2019)

Dva tankery nedaleko íránského pobřeží v Ománském zálivu byly evakuovány poté, co jejich posádky vyslaly nouzové...

Další z rubriky

Při srážce auta s vlakem na jihu Polska zahynulo pět lidí

Při srážce auta s vlakem na jihu Polska zahynulo pět lidí. (16.6.2019)

Pět lidských životů si v sobotu vyžádala vážná nehoda na nechráněném železničním přejezdu na jihozápadě Polska. Na svém...

Extrémní atrakce v Soulu baví internet, video ji ale nafouklo

Extrémní atrakce v Soulu baví internet, ale neexistuje

Sociální sítě se baví upraveným videem atrakce v zábavním parku v jihokorejském Soulu. Atrakce lidi vynáší do výšky a...

Další protest proti vydávání osob Číně. Lidé chtějí hlavu správkyně Hongkongu

Desítky tisíc lidí přišly v Hongkongu na další protest proti zákonu o vydávání...

Až dva miliony lidí přišly v Hongkongu na další protest proti zákonu, který by umožnil vydávat osoby podezřelé z...

Najdete na iDNES.cz