Náměstek v lednu veřejně apeloval na své druhy, aby pustili dívky zpět do škol. Mladé Afghánky nyní své studium povinně končí šestou třídou základní školy. „Toto není v souladu s právem šaría,“ řekl tehdy Stanikzáí a varoval, že se takto Tálibán dopouští nespravedlnosti na polovině obyvatel své země.
A že pak tálibánci mohou být „v soudný den shromážděni stejně“. „Sebrali jsme jim všechna jejich práva. Nemohou dědit, podílet se na právech svého manžela. Jsou obětovány na oltář nucených svazků, nesmějí studovat, nemohou chodit do mešit, dveře univerzit a škol se jim uzavřely a dokonce nesmějí navštěvovat ani náboženské školy,“ pronesl.
Vzali jsme ženám všechna práva, pusťme je zpět do škol, žádá člen Tálibánu |
Stanikzáíovy výroky pak mnozí vykládali jako vzácný signál, že ani uvnitř islámského hnutí nepanuje na míře represí vůči afghánským ženám shoda, jiní zase naopak jako snahu vylepšit si image navenek. Krátce po tomto projevu nicméně nejvyšší vůdce Tálibánu Hajbatulláh Achúndzáda Stanikzáímu zakázal cestování a vydal na něj zatykač.
Na ten už však nedošlo. Stanikzáí stihl včas odjet do Spojených arabských emirátů. Místním médiím už podle listu The Independent potvrdil, že je „ze zdravotních důvodů“ v Dubaji. Podle afghánské televize AMU, jež sídlí ve Spojených státech, se navíc náměstek neprovinil jen slovy o vzdělávání žen.
Varoval také, že by se k současnému vůdci Tálibánu nemělo přistupovat jako k nějakému prorokovi či Bohu. Vyplývá to z nahrávky nejasného data a místa vzniku. „Budeš náš vůdce jen tak dlouho, dokud budeš kráčet po cestě vytyčené Bohem. Pokud uděláš jen malý krůček mimo Boží cestu, už nebudeš mým vůdcem a já tě nebudu uznávat,“ řekl prý Stanikzáí.
A upozornil, že v historii Afghánistánu bylo mnoho lídrů jako on a země by neměla být kvůli němu zničena. Ne každý příkaz, který Achúndzáda vydá, by se měl podle náměstka bezvýhradně přijmout.
Tálibán pokračuje v tažení proti ženám. Zlikvidoval rádio, které vysílalo pro ně |
Stanikzáího útěk se přitom odehrál v době, kdy z Afghánistánu přicházejí zprávy o rostoucích sporech mezi dvěma frakcemi Tálibánu. Jedním mocenským centrem je afghánská metropole Kábul, ovládaná frakcí Hakkání, druhým pak město Kandahár ve stejnojmenné provincii na jihu země, odkud vládne nejvyšší vládce se svými lidmi.
Důvodem hádek je údajně i zákaz vzdělávání žen. Náměstek ministerstva vnitra Mohammad Nabí Omarí se kvůli němu minulý týden rozplakal při projevu ve své domovské provincii Chost. „I když není náboženskou povinností nebo tradicí, je přinejmenším přípustné. Kéž nás Bůh vede. Náboženská studia jsou povolena, takže by měly být povoleny i moderní vědy,“ dodal náměstek, zatímco si uplakanou tvář zakrýval rukávem.
Sám Omarí přitom nepatří k žádným mírotvůrcům. Je znám svými vazbami na Al-Káidu a v minulosti strávil několik let v americké věznici na Guantánamu. Do vlasti se dostal díky výměně vězňů v roce 2014.
Na internetu koluje záběr s plačícím Omarím:
Opozice se navíc formuje i za hranicemi země. Koalice exilových afghánských politiků, nazvaná Rada národního odporu za záchranu Afghánistánu, se podle AMU nechala slyšet, že se její zástupci nedávno v turecké Ankaře sešli s americkou republikánskou političkou Kimberly Loweovou a afghánským uprchlíkem Azízem Sadatem, který nyní působí v neziskové organizaci Nadace pro globální mír.
Tématem setkání prý bylo „obnovení úsilí Spojených států o podporu vytvoření inkluzivní vlády v Afghánistánu“. „Nová americká administrativa pod vedením Donalda Trumpa zařadila mírový proces v Afghánistánu mezi své priority,“ uvedla rada. „Chápe utrpení a těžkosti afghánského lidu a je odhodlána stát při něm v úsilí o skutečný mír a inkluzivní vládu,“ dodala. Podle AMU nicméně administrativa nového amerického prezidenta svůj budoucí přístup k Afghánistánu ještě nepředstavila.
Mimo jiné kvůli útlaku žen však roste diplomatický a ekonomický tlak, který Západ na Tálibán vyvíjí. Hlavní žalobce Mezinárodního trestního soudu (ICC) například minulý měsíc požádal o vydání zatykače na nejvyššího vůdce Tálibánu i předsedu afghánského Nejvyššího soudu Abdula Hakima Hakkáního s odůvodněním, že jejich pronásledování žen a dívek v Afghánistánu je zločinem proti lidskosti.
