„Venku je život mnohem těžší. Tady je to jiné. Tady jsem znovu našla sama sebe. Tady můžu žít dobrý život,“ říká pětapadesátiletá Welat.
Její příběh ukazuje, proč se vesnice Džinvár stala pro mnohé místem, kde mohou začít znovu. Komunita vznikla během syrské občanské války a dnes v ní žije pětadvacet žen, některé i se svými dětmi. Přicházejí sem vdovy po obětech konfliktu, ženy prchající před domácím násilím i ty, které se rozhodly vymanit z konzervativních společenských pravidel.
Nová syrská vláda přitvrzuje. Ženy se na veřejnosti musejí koupat v burkinách |
Obyvatelky si většinu domů postavily vlastníma rukama z hliněných cihel. Pěstují zeleninu i ovoce, chovají hospodářská zvířata a o každodenní chod vesnice se starají společně. Nechybí tu škola, pekárna, zdravotní středisko ani obchod. Zvenčí sem pravidelně proudí zboží i návštěvníci.
Welat se do Džinváru přestěhovala před rokem po rozchodu s manželem. Zapojila se do života komunity, učí se kurdsky a stejně jako ostatní obyvatelky se střídá při hlídání vstupu do vesnice. Bránu ženy střeží s puškou v ruce. „Vzájemná pomoc a soudržnost dělají z Džinváru místo, kde se dá začít znovu,“ popsala deníku The Guardian.
Ukážou skutečnou tvář. Úřady v Sýrii zakázaly ženám nosit v práci make-up |
Nový domov tam našla i sedmapadesátiletá Nudžín Mihemedová, která po smrti manžela zůstala sama. Nakonec přijala radu přátel a přestěhovala se do ženské komunity, kde dnes peče chléb a pomáhá s čím je třeba.
„Hodně jsem si vytrpěla. Kvůli takzvané morálce i kvůli společnosti. Naše společnost nezná slitování. A platilo to i v mé vlastní rodině. Ne od rodičů, ale od sourozenců. Ti mě utlačovali,“ líčí Mihemedová.
Ženy různých etnik a náboženství
V Džinváru žijí Kurdky, Arabky i Jezídky, které vyznávají různá náboženství. Mnohé z nich říkají, že právě tady poprvé našly bezpečí, samostatnost a možnost žít podle vlastních představ.
Džinvár ale nechce zůstat jen bezpečným útočištěm. Pořádá návštěvy, konference i diskuse a snaží se inspirovat další ženy. Život ve vesnici komplikují výpadky vody a elektřiny, přesto ji lidskoprávní aktivistka Širín Ahmadová označila za model odporu vůči útlaku.
Sýrie hlásí konec operace proti alavitům. Kolují záběry masakrů |
Jen několik kilometrů dál funguje podobný projekt. Na rozdíl od Džinváru ale žijí v Džarúdí společně ženy i muži. O zemědělství, veřejné služby i každodenní chod vesnice se starají prostřednictvím místních rad. Také tato komunita vznikla jako odpověď na zkázu, kterou přinesla syrská občanská válka, a ženy v ní zastávají klíčové vedoucí pozice.
Budoucnost podobných projektů zůstává nejistá. Džinvár vznikl za vlády Bašára Asada na území, které ovládla kurdská autonomní správa a kde ženy získaly výrazně silnější postavení než ve zbytku Sýrie. Po Asadově loňském pádu ale nová vláda prezidenta Ahmada Šary jedná o převzetí kontroly nad severovýchodem země. Není proto jasné, jaké podmínky budou pro podobné ženské komunity v budoucnu platit.
Šarova vláda sice slibuje ženám větší zapojení do veřejného života, zároveň už ale přijala konzervativní opatření. Letos například doporučila ženám, aby na plážích nosily zahalující plavky a oblékaly se „skromněji“.
