Pro íránský režim byl Asadův pád tvrdou ránou, připomíná Rádio Svobodná Evropa (RFE/RL). Teherán Sýrii využíval k šíření svého vlivu na Blízkém východě a v praktickém slova smyslu i k dodávání zbraní skupinám, které za něj bojují proti jeho arcinepříteli Izraeli.
Následky svržení syrského diktátora a své strategické porážky tak Írán pociťuje dodnes. Přestože se režim pokusil svůj vliv na Damašek obnovit, podle expertů už se mu to zřejmě nepodaří. Ředitel Syrské observatoře pro lidská práva (SOHR) Rami Abdulrahman například upozorňuje, že Íránci přišli jak o jedinou základnu na pobřeží Středozemního moře, tak i o miliardy dolarů, které do podpory Asadova režimu investovali.
 |
„Jinými slovy se Írán po rozšíření svého vlivu v regionu vrátil do svých přirozených hranic,“ míní Abdulrahman. Poté, co v Sýrii vypukla občanská válka, Teherán Asadovi naposílal podle odhadů zhruba 30 až 50 miliard dolarů. Kromě toho vycvičil, vyzbrojil a vyslal desítky tisíc šíitských bojovníků z celého regionu, kteří se přidali na Asadovu stranu.
Írán rovněž na pomoc svému strategickému spojenci poslal stovky členů vlastní armády. Za Asada byla Sýrie jedním ze základních kamenů íránské „Osy odporu“, kromě ní je významným členem i libanonské hnutí Hizballáh – a Sýrie sloužila jako jeho hlavní zásobovací trasa.
Krátce poté, co Asad uprchl do Moskvy, se napáchanou škodu pokusil vyžehlit nejvyšší duchovní vůdce Íránu, ajatolláh Alí Chameneí. Ten vyzval Syřany, aby povstali proti novému vedení země v čele s bývalým džihádistou Šarou. A když pak v březnu vypukly na západě Sýrie nové vlny násilí, podle některých pozorovatelů za nimi stál mimo jiné i Teherán a šíitští lídři s výcvikem z íránských revolučních gard.
Lékaři potřísnění krví umučených. V Evropě ordinují komplicové syrských hrůz |
Chtěl totiž využít násilný zásah Šarových sil k tomu, aby znovu získal ztracenou moc v zemi. Odborníci oslovení RFE/RL dále míní, že Írán bude spíš podporovat místní milice a velitele, kteří budou jednat jeho jménem, než aby otevřeně nasadil vlastní jednotky. „Vidíme, že se snaží spolupracovat se silami, které jsou proti Šarovi, anebo se snaží umocnit jejich hlas,“ říká expert na Blízký východ Ata Mohamed-Tabriz.
Některé zprávy také naznačují, že se Teherán s prosbou o pomoc obrací na Moskvu. Ta už totiž s novou vládou v Damašku své vztahy navázala. Podle Abdulrahmana už však není cesta zpět – Írán už nepřijme ani oficiální vedení, ani samotní Syřané. A to ani alavité, kteří pádem jejich soukmenovce Asada utrpěli nejvíce a které chce šíitský Írán podle svých vyjádření ochránit. „I alavité ze všech zemí kritizují nejvíc Írán,“ podotýká šéf SOHR.
Sám Šara nedávno o Íránu řekl, že Syřanům hluboce ublížil. Odkázal tím právě na podporu poskytovanou během války tyranskému vládci Asadovi. Ovšem úplně Íráncům dveře nezabouchl, upozorňuje RFE/RL. „Neříkáme však, že přerušení vztahů mezi námi a Íránem bude trvalé. Pokud dosáhneme stadia, kdy bude Sýrie respektována, nebude docházet k zasahování do jejích vnitřních záležitostí a nebude podněcováno sektářské napětí, vztahy budou obnoveny,“ řekl Šara pro státní televizi.
ANALÝZA: Vraždění civilistů, popravy celých rodin. Konec iluzí o krásné nové Sýrii |
V den prvního výročí pádu Asadova režimu také vyzval občany k jednotě a společnému úsilí při obnově země. Svůj projev pronesl v Umajjovské mešitě v Damašku po ranních modlitbách a později i před prezidentským palácem. Na rozdíl od posledních měsíců, kdy se na veřejnosti objevoval výhradně v obleku s kravatou, zvolil vojenskou uniformu podobnou té, v níž loni v prosinci vstoupil do hlavního města v čele islamistického uskupení povstalců Haját Tahrír aš-Šám (HTS).
„Nynější fáze si žádá sjednocení úsilí všech občanů s cílem vybudovat silnou Sýrii, upevnit její stabilitu, ochránit její suverenitu a dosáhnout budoucnosti, která bude odpovídat obětem jejího lidu,“ apeloval Šara. „Vítězství je jen začátek... Proměňme toto vítězství v odpovědnost, která se projeví tvrdou prací na tom, aby se naše země dostala na přední místo mezi vedoucími zeměmi světa,“ řekl a dodal, že Asadův režim syrský lid rozděloval a nyní může Sýrie oslavovat „nový příběh statečnosti“.
Nová vláda podle Šary slíbila opravit zemi zničenou občanskou válkou a strávila poslední rok „nasloucháním obavám a stížnostem lidí“. Navzdory úspěchům na mezinárodním poli ovšem i nadále čelí mnoha, ať už jde o zajištění bezpečnosti Syřanů, nové vybudování institucí, sjednocení rozdrobené země a získání důvěry samotných Syřanů.
Ti nejen v metropoli, ale třeba i v Homsu, Aleppu nebo Latakíji vyrazili do ulic připomenout si významné výročí. Agentura AFP označila atmosféru v Damašku za radostnou a jásavou. V rámci oslav ulicemi také pochodovaly stovky příslušníků ozbrojených složek, nad jejichž hlavami přelétaly vrtulníky. Do struktur nového režimu se například stále nezačlenila Kurdy vedená ozbrojená koalice Syrských demokratických sil (SDF) a ani alavité nástup „utlačovatelského“ Šarova kabinetu neslavili.
Nové syrské vedení se navíc potýká s výbuchy násilí a bojů v oblastech obývaných převážně náboženskými či etnickými menšinami. Od chvíle, kdy se Sýrie rozkmotřila s Íránem, Západ nicméně zrušil některé důležité sankce, což otevřelo dveře zahraničním investicím do válkou zpustošené země. A tyto úspěchy si chce Damašek za každou cenu ochránit.
Scénář, ve kterém by se znovu spřátelil s Teheránem, by tak musel zahrnovat i výraznou změnu v íránské zahraniční politice. Což v nejbližší době nehrozí.
Časová osa pádu syrského vládce Bašára Asada8. prosince 2024 - Po čtyřiadvaceti letech se zhroutil režim autoritářského prezidenta Bašára Asada. Sunnitské islamistické uskupení Haját Tahrír aš-Šám, které vzešlo ze syrské odnože teroristické sítě Al-Káida) pod vedením Abú Muhammada Džúláního koncem listopadu 2024 zahájilo na severozápadě země úspěšnou ofenzivu, při níž téměř bez odporu dobyli města Aleppo, Hamá či Homs. Skončila tak i vláda dynastie Asadů, která začala v roce 1971, kdy se stal prezidentem Háfiz Asad, otec Bašára Asada. Skončila tím de facto i občanská válka, jež začala v březnu 2011. Podle SOHR si vyžádala přes 528 tisíc obětí, z toho více než 181 tisíc civilistů. Vyvolala také největší vlnu migrace od druhé světové války. 9. prosince - Izrael obsadil demilitarizované pásmo vytvořené na území Sýrie po jomkipurské válce z roku 1973 a označil to za omezený a dočasný krok, který zdůvodnil zajištěním vlastní bezpečnosti. Poté uskutečnil stovky úderů na strategické vojenské cíle v Sýrii a zničil až 80 procent syrských strategických zbraní. 11. prosince - Dosud vládnoucí Socialistická strana arabské obrody (Baas) pozastavila činnost. Rozpuštěny byly také bezpečnostní složky bývalé vlády. 29. ledna 2025 - Vůdce povstalců Džulání neboli Ahmad Šara byl jmenován prozatímním prezidentem Sýrie. Nové vedení země též pozastavilo platnost ústavy z roku 2012, rozpustilo parlament, stranu Baas, jež byla u moci od roku 1963, a také všechny ozbrojené a revoluční skupiny, které chtělo začlenit do nově vznikající národní armády. 24. února - Evropská unie pozastavila některé sankce vůči Sýrii, které zavedla za Asadova režimu, týkaly se například energetiky a dopravy, ale i bankovnictví. 6. března - V pobřežních provinciích Latákíja a Tartús na západě země začaly střety mezi vládními silami a skupinami příznivců bývalého režimu. Do 9. března si vyžádaly na 1 500 obětí, zejména mezi alavity. 10. března - Vláda podepsala s jednotkami Syrské demokratické síly (SDF), vedenými Kurdy, dohodu o začlenění do institucí státu. 13. března - Šara podepsal ústavu pro přechodné období pěti let, kterou sepsal výbor vytvořený jeho vládou. 29. března - Šara jmenoval přechodnou vládu, nebyla v ní už funkce předsedy vlády. Kabinet, v němž byla jedna žena, tvořili zejména sunnitští muslimové. Čtyři ministerstva vedli zástupci menšin alavitů, drúzů, Kurdů a křesťanů. 28. května - Evropská unie schválila zrušení všech hospodářských sankcí vůči Sýrii s výjimkou těch, které byly založeny na bezpečnostních důvodech. Také USA poté zahájily odstraňování sankcí vůči Sýrii. 13. července - V jihosyrské provincii Suvajda vypukly střety mezi menšinovými drúzy a členy beduínských kmenů, do nichž se zapojily i syrské vládní jednotky. Skončily 20. července, kdy Šara vyhlásil příměří. Podle SOHR při násilnostech zemřelo na 1 100 lidí, většinou drúzů. Do bojů se zapojil i Izrael, který obvinil syrské vedení z násilností vůči drúzům, a 14. července útočil proti cílům spojeným se syrskou vládou. 24. září - Od pádu autoritářského režimu se do Sýrie podle Úřadu vysokého komisaře OSN pro uprchlíky (UNHCR) vrátil milion uprchlíků, více než 4,5 milionu Syřanů podle něj stále zůstávalo v zahraničí a dalších 7 milionů bylo vnitřně vysídlených ve své vlasti. Syrský prezident Ahmad Šara promluvil k Valnému shromáždění OSN jako první hlava syrského státu od roku 1967. 5. října - První parlamentní volby od pádu režimu. Jednalo se o nepřímé a částečné volby: ze 210 členů parlamentu jmenoval 70 prozatímní prezident Šara, zbylé dvě třetiny poslanců vybíraly místní výbory určené volebními komisemi. Voleb se nezúčastnili zástupci dvou regionů, nad nimiž neměla vláda kontrolu, a to Kurdy ovládané severovýchodní oblasti země a jihosyrské provincie Suvajda obývané převážně drúzskou menšinou. 13. října - Ozbrojená koalice Syrských demokratických sil (SDF) dosáhla předběžné dohody s vládou v Damašku o integraci svých ozbrojenců do syrské armády. 15. října - Šara jednal v Moskvě s ruským diktátorem Vladimirem Putinem. 6. listopadu - Rada bezpečnosti OSN zrušila sankce na prezidenta Šaru, které na něj uvalila v roce 2013 kvůli jeho blízkosti k teroristické organizaci Al-Káida. Později totéž učinily USA a Velká Británie. 10. listopadu - Americký prezident Donald Trump se sešel s prezidentem Šarou. |
