Všichni tři už dávno přišli o jakoukoli naději. Abú Farhán, Fuád Ghrajbí a Abú Bará se před časem připojili na stranu rebelů, kteří od března 2011 usilují o svržení Bašára Asada. Původní cíle však vzaly za své. Opozice se roztříštila na desítky skupinek, které mnohdy bojují mezi sebou. Sny kdysi ambiciozních mladíků jsou pryč. Jejich příběhy také ukazují, proč syrská opozice pomalu vyklízí scénu.
Dnes třicetiletý Farhán před vypuknutím občanské války studoval psychologii v rodném Homsu. Účastnil se i několika protestů proti Asadovi. S vyostřením situace v Sýrii šla škola stranou, Farhán začal sám demonstrace organizovat.
Exodus z Afrínu a GhútyZe severosyrského Afrínu od středy kvůli bojům uprchlo 150 000 lidí. Oznámila to v sobotu exilová organizace syrských ochránců lidských práv (SOHR). V Afrínu bojuje proti syrským Kurdům od ledna turecká armáda. Evakuace pokračuje také ve východní Ghútě u Damašku. Boje o východní Ghútu, což je poslední oblast ovládaná povstalci v blízkosti Damašku, od února připravily o život 1300 civilistů včetně 270 dětí. Podle agentury Reuters bylo zraněno 5 000 lidí. V pátek při náletech v Sýrii zahynulo 100 lidí, v sobotu SOHR hlásí, že zemřelo dalších 30 civilistů. Podle agentury AFP získala syrská armáda pod kontrolu 70 procent východní Ghúty a rozdělila tuto oblast na tři sektory. Od čtvrtka z Ghúty podle agentury AFP odešlo 40 000 lidí. Zdroj: Reuters |
V únoru 2012 se na Homs snesly bomby, nevyhnuly se ani čtvrti, kde mladý aktivista bydlel. Spousta jeho kamarádů se rozhodla bojovat. Farhán však zbraň do ruky nevzal. Přesunul se do klidnější části města, kterou však krátce na to obklíčila vládní vojska. Obléhání trvalo až do loňského roku.
I přesto Farhán pokračoval v protestech proti režimu. Lidé v obklíčené části Homsu trpěli nedostatkem jídla i vody. V průběhu let se Farhán začal obávat zásahu policie. Pokud by skončil ve vazbě, zřejmě by ho čekalo mučení a poprava. S dalšími odpůrci režimu se proto během jednoho z mála klidů zbraní přesunul do Idlíbu.
Postupem času si zde našel práci i byt. Jako doma se zde však necítí. Město i celou provincii ovládají povstalci z několika ozbrojených skupin. Názory nepřátel netolerují, čímž se podle Farhána začaly podobat Asadovi. Kdysi idealistický aktivista a bojovník za svobodnou Sýrii se nyní učí turecky a doufá, že mu Ankara udělí azyl.
V řadách extremistů
Abú Bará byl na počátku protestů ještě školákem, i přesto pomáhal ošetřovat a ukrývat lidi zraněné při protivládních demonstracích v Homsu. Právě na takové pomocníky však později začal cílit Asadův režim. Bará věděl, že dříve nebo později si pro něj přijdou.
Ruská televize ukázala boje v Sýrii, ale bylo to video z české hry |
Vstoupil proto do řad ozbrojenců z Fronty an-Nusrá. Tato skupina se mu zalíbila kvůli hlásání konzervativních náboženských názorů. O jejím násilném pozadí mnoho nevěděl. „Netušil jsem, že Fronta an-Nusrá je v podstatě místní organizací al-Káidy,“ vzpomíná. Netrvalo dlouho a Bará se stal svědkem brutálního mučení. „Vím nejméně o jednom člověku, kterého takto mučili, ale později se ukázalo, že nic neudělal,“ popisuje.
Po pár měsících ve službě byl kvůli neplnění povinností zbaven hodnosti a z řad ozbrojenců vystoupil. Nadále však kritizoval lokálního velitele an-Nusry a skončil kvůli tomu ve vězení. Extremisté ho dvanáct dní drželi v cele bez oken, společnost mu dělaly jen krysy. „Vymysleli si (povstalci) patnáct obvinění včetně toho, že jsem dělal špiona režimu. Po dvanácti dnech jsem zkolaboval a ke všemu se pod tlakem přiznal,“ popisuje.
Boje v Sýrii |
Až do roku 2016 si odpykával trest ve vězení. Dostal se z něj po postupu asadovských a ruských vojsk. S pomocí někdejšího spolubojovníka z Fronty an-Nusrá se dostal do Idlíbu. Nyní žije s matkou a mladším bratrem v Turecku. Stále se však obává, že si ho extremisté najdou. Ani v novém domově se necítí v bezpečí.
Fuád Ghrajbí se v roce 2011 nemusel příliš dlouho rozhodovat, na jakou stranu se přidá. Během revolty Muslimského bratrstva v roce 1982 při střetech s vládními silami zemřelo 13 jeho příbuzných. Už během protestů Ghrajbí utrpěl těžká zranění, ani to mu však nezabránilo vstoupit do řad opoziční Svobodné syrské armády, kde později velel menší skupině vojáků.
Ta se však v průběhu let rozštěpila kvůli názorovým neshodám, Ghrajbí proto přestoupil k jiným ozbrojencům financovaným Saúdskou Arábií. Ve válce přišel o tři bratry, jeho rodnou vesnici v provincii Idlíb vybombardovali v červnu 2015. O rok později se vrátil domů, kde velí malé skupině místních. Jejich jediným úkolem je ubránit vesnici před vládními vojsky.
